Nemocný bílý slon

Převratná doba konce roku 1989 v Československu smetla nejenom totalitní režim, ale svou nebývalou dynamikou zpřeházela osud též tomuto dnes již polozapomenutému filmu Karla Smyczeka. Na svou dobu celkem odvážná satira a tak trochu i alegorie komunistického systému, která šla v duchu uvolnění druhé poloviny 80. let a éry tzv. ,,perestrojky" až na samou hranu oficiálně povoleného, ono totiž bylo z přímého příkazu z Moskvy doporučeno kritizovat a tepat nešvary doby, ale i tahle kritika se musela dělat tak nějak ... po soudružsku ... tedy opatrně a neadresně... Karel Smyczek skutečně na svou dobu natočil dobrý film, co bylo ovšem odvážné v roce 1989 ještě začátkem listopadu, to už na jeho konci bylo vnímáno jako vyčpělý anachronismus, co tvůrci filmu mohli a směli jen naznačovat, to se najednou vykřikovalo na každém rohu a psalo v každém zpravodaji, a tak Nemocný bílý slon zestárl ještě dřív, než se narodil... Parafrází slov Járy Cimrmana je to takové ,,přenošené dítě" československého filmu... (23.12.2011)

Zajímavý film, který sice kvůli době vzniku zapadl, ovšem díky tomu je autentický, nikoli vzpomínkovým retrem. Mezi všemi vynikajícími herci, byť v epizodních roličkách, vyniká Štibichův funkcionář. Jeho proslovy i dialogy s Navrátilem jsou skvělou vzpomínkou dob minulých, plných planých žvástů. Krásná ukázka fungování socialistického plánovaného hospodářství. (14.11.2019)

V některých chvílích by se dal tento snímek nazvat one man show Miloslava Štibicha. Jeho ztělesnění proletářského realismu na konci všech budovatelských snů je v podstatě dokonalé. Sudí partajníci s potřebnou znalostí marxismu - leninismu žijící v jiné realitě, odděleni od všech ostatních. Dá se říci v samotě. Ovšem i nadále ovlivňující životy jedince i společnosti. Konrád stojí na rozcestí. Má se vydat vpravo (kůrovec) či vlevo (blbec)? Kulturní centrum jako pomník zoufalého snažení o sociálně rovný stát, je zašlapán tíhou soudružské byrokracie. Hlavně nic nepodepisovat. Vždy s úsměvem a kupředu. Na svět se musí pohlížet Leninskýma očima. Čert na koze nakonec skutečně pojede, aneb Štibichovo závěrečná jízda už je na hranici geniální satiry. Ta přichází skutečně 5 minut po dvanácté, jak naznačuje oficiální text, nicméně přichází. Kritika skoro všech odvětví ministerstva a celkové zaostalosti vůči světu...tedy, vůči západnímu světu, se dá jistě přičíst svobodnému nadšení, nicméně dnes, v roce 2014, si musí i režisér uvědomovat, že Česká republika již prakticky zanikla, neb je součástí globálního marketingového projektu jménem EU a některá zde kritizovaná ministerská odvětví jsou na pokraji, nebo již za okrajem kolapsu (příklad za vše je zemědělství) Film své doby s perfektní snovou i imaginární realitou (scéna s výtahem zvaným Páternoster - vynikající) a výborným hudebním doprovodem Michala Pavlíčka určitě patří k tomu lepšímu, co vzniklo na úplném počátku 90. let, i když i herecké obsazení vedlejších rolí mohlo býti odvážnější. (29.03.2014)

Zajímavý snímek o nepříliš úspěšným řediteli rozestavěného kulturního domu. Přišla sice poněkud pozdě ,ale kdo mohl vědět ,že to padne ještě před premiérou. Zajímavý jsou takový ty vize třeba ,když M.Štibich jede na vodním dělě a stříká na O.Návrátila (jak krásně načasovaný). Je víc než jasný ,že by to skončilo v archivu ,mít to premiéru dřív. Satira na komunismus jak vyšitá!! (08.02.2008)

Mám slabost pro filmy a seriály Karla Smyczka, jelikož mám pocit, že málokdo umí točit s takovou poetikou jako on - snad jen jeho mladší alter ego Jiří Strach. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako malé dítko, již tehdy velký filmový fanoušek, šel s tatínkem do kina na Nemocného bílého slona a odcházel strašně zklamaný, protože jsem tomu filmu vůbec nerozuměl, a proto jsem hodně zlobil a v kině asi trochu rušil. Dnes jako dospělý člověk plně oceňuji velmi nadčasový snímek s řadou podnětných myšlenek, výborných dialogů, možná životní roli Oldřicha Navrátila a výtečný hudební podkres hudebního mága Pavlíčka. (02.02.2015)