Kairo

Chceš sa stretnúť s duchmi? Chceš vidieť zakázanú miestnosť? Máš po ruke i červenú pásku na zapečatenie dverí? Ak máš teda záujem, tak ráč vstúpiť do tohto prostredia, či sa náhodou nezľakneš...? • Pomóóóc, zavolajte niekto konečne už rýchlo tých dvoch uznávaných, špeciálnych agentov na paranormálne aktivity, čiže Muldera so Scullyovou, pretože zrejme títo mladí ľudia si vôbec nevedia dať s tým(i)to prípadom/prípadmi žiadne rady, nakoľko sa zrovna v tomto dianí najskôr jedná len o akúsi japonskú verziu Poltergeista, keď už teda nič iné... A v podstate je toho ešte oveľa viac, čo už hraničí s temnými silami, s ktorými sa určite neradno zahrávať, pričom práve tieto postavy, napríklad Kawašima, Miči, či tiež i taká Harue a mnohí ďalší nešťastníci,「ich」neustále provokujú, a to dokonca až takým extrémnym spôsobom, ktorý mimochodom uvidia diváci na svojich (väčších) uhlopriečkach... • Ak vás povedzme v predchádzajúcom/nastávajúcom vydaní vydesila na smrť záhadná videokazeta, po ktorej pozretí ste do siedmich kalendárnych dní zomreli v strašných mukách, tak tentoraz bude tomu na príčine samotný, technologický internet, ktorý sa stáva i samotným spúšťačom nasledujúcich, priam strašidelných udalostí, ako vystrihnutých od tých naprosto naj(ne)uveriteľnejších『mysterióznych kreácií』, aké si vari ani sami (ne)dokážete vlastne predstaviť, a k tomu i s post-apokalyptickými prvkami, ďalej, nadmieru hysterickými, hereckými prejavmi, ktoré sa pomaly, ale isto, stávali čoraz neznesiteľnejšími, až som sa normálne nevedel dočkať toho, keď sa mi nakoniec rozplynú rovno pred očami... • Režisér Kurosawa síce disponoval so vskutku poriadne bujnou fantáziou, ktorú ale bohužiaľ nedokázal zúžitkovať podľa najideálnejších predstáv, ktorú by si predsa táto látka jednoznačne zaslúžila, predtým a potom, spracovaná v značne lepších, duchárskych víziách, než je akurát táto horrorová snímka zo začiatku nového Milénia, tak námatkovo začnem s klasickým Strašením, pokračujem s mrazivou Bytosťou, a skončím vari u španielskeho Sirotinca ,atď, ktoré ponúkajú prepracovanejšie zápletky, dynamickejšie réžie, kvalitnejšie herecké výkony, s ktorými recenzovaný snímok nemá absolútne nič spoločného, to musím napokon rovnako skonštatovať! • Čakal som od Kairoa, že ma doslova prinúti sa báť, no opak bol pravdou. (28.05.2023)

Těžko tohle hodnotit, jelikož horor je to založenej hodně na hutný atmosféře a na skvělých mrazivých duchařských scénách, který samy o sobě jsou perfektní, ale když se to rozvrství do těch dvou hodin, co film má, tak to už znatelně ztrácí na napínavý atmosféře a s blížícím se koncem se to ještě zhoršuje, navíc je to zbytečně složitě vyprávěný a člověk se pak spíš zajímá, co měla která scéna znamenat než aby se nechal pohltit a stejně sem během filmu příběh plně nepochopil, abych si, bez přečtení zdejšího obsahu, dokázal sám udělat obrázek o čem ten film vlastně přesně byl. Ale přesto je to zajímavá netradiční duchařina, která nabídne něco víc než všechny ty ostatní asijský a o to je větší škoda, že to neni dotáhnutý k dokonalosti. 3,5* (17.04.2009)

Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. (02.07.2014)

Delikatesní mix hororu, tajemna a apokalyptických vizí. Už dlouho jsem neviděl film, který by mě tak děsil bez potoků krve, levných lekaček či děsivých digitálních triků (mluvím spíš o kvalitě). Mrazivé vyznění a vůbec ne hloupá myšlenka filmu popostrkuje Kairo do síně nejlepších hororů co jsem měl zatím možnost vidět. (05.06.2009)

Tenhle film jsem pří vší snaze moc nepochopil. Základní myšlenka o pohlcování našeho světa duchovnem je sice asi hodna dlouhých intelektuálních debat – na filmovém plátně působí poněkud unyle, zvláště když je prezentována dle tradice japonské filmové školy nelineárně ve zdánlivě nesouvisejících obrazech. Film je určen náročnému divákovi, který jistě ocení hlubokou filozofickou myšlenku i vizuální stránku díla. Já osobně radši něco jednoduššího, i když třeba závěrečná apokalyptická atmosféra podkreslená výbornou hudbou mě docela dostala. Přesto mě tenhle film příliš neoslovil, protože celé jeho tajemno spočívá v tom dešifrovat, co tím chtěl autor vlastně světu sdělit. Odpověď na tuto otázku ale přenechám jiným… (07.10.2012)