Faust
Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Petr Čepek, Jan Kraus, Vladimír Kudla, Antonín Zacpal, Pavel Marek, Viktorie Knotková, Jaroslava Zelenková, František Polata, Petr Meissel, Josef Fiala (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiální text distributora)
Recenze (125)
PROLOG: Anonymita a forma v toku na rozhraní věků; na onom bájném rozhraní, v němž jistý Kraus rozdává jisté letáky. Pochopitelně jsme v Praze. Do této kvazimythické (jakkoli neopakovatelné) situace umisťuje demiurg Švankmajer svou animátorskou manýru, přebytečné detaily, němé příznaky, neviditelné přízraky. Do takto nastražené reality pak nechá přijít Petra Čepka, jenž je k tomu, nevěda, předurčen. Náhoda je jen zdánlivá. Všechny cesty vedou do onoho domu. Lekce Faust. TÉMA: Obsah (podstatu, chcete-li) lze nejlépe vyjádřit buď dokonale adekvátní formou nebo naopak znetvořením formy. Zde prolnutí forem a deformací; totiž těchto: lidová pověst, Goethe, Kašpar. Dobově-nadčasová satira-groteska; theologie; divadlo; útroby; maximum Čepek; maximum Švankmajer. Obsah: Znáš Fausta? Znáš ho? Znáš se? Tabu. Po čem to saháš? Čím platíš? Zádrhel: Co je lepší volba? Po čem žízní duše? Faust vystoupil z toku - tok běží dál bez něj. Měl by snad Faust skončit v nebi těch nakojených? EPILOG: Není cesty zpět. Nejsi ani první ani poslední, ty nemnohý. SUMA: maximum Faust. Pimprlová hra. ()
Postavy, veci a priestor sa podivuhodne menia, stále istoty sa rozpadávajú, utvárajú a zase miznú hlinení homunkulovia - to všetko v kulisách každodenného, civilného sveta. Prepojovanie zdanlivo všedného plynutia s uvedenými metamorfózami vytvárajú magickú civilnosť Švankmajerovho sveta - dobre známu z jeho krátkych filmov, pre ktorú je typická výtvarne silná surrealistická poetika mixnutá čiernym humorom. Uhrančivé čaro bizarných nápadov je prítomné i v celovečernom filme. Švankmajer použil ako základ všeobecne známu literárnu predlohu o mužovi, večne nespokojnom s úrovňou poznania sveta, ochotného upísať sa temným silám za možnosť okúsiť všetko, dotknúť sa absolútneho vedenia. Hrané scény (geniálny Petr Čepek vo svojej poslednej hlavnej úlohe) sú nápadito kombinované s animovanými (obrovské vyrezávané drevené bábky) a vytvárajú netradičné spojenie. Režisér spojil príbeh Fausta dnešných dní s uhrančivým výtvarnom a stiesňujúcou atmosférou (nezabudnuteľná scéna vyvolávania diabla), ktorú však zároveň odľahčil humorom výtvarným (bábky) ale aj slovným. Ide napr. o priliehavé využitie dialógov Grabbeho divadelnej hry Don Juan a Faust. Som rád takémuto spôsobu pripomenutia polozabudnutého spisovateľa Christiana Dietricha Grabbeho, ktorého formálny štýl, humor a myšlienky boli veľkým vzorom pre neskoršie literárne práce Ladislava Klímu. ()
Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? ()
Echt Švankmajer. Dokonalá koláž mistrových oblíbených motivů a postupů sestavená a upravená na faustovské téma. Zásadní je výběr nosné linie, ta musí být hluboká a současně nahánět divákovi strach (Kyvadlo, jáma a naděje). Jako kulisy použití starých kusů nábytku, budících nostalgii a zároveň nedůvěru (Picknick mit Weissmann). Prolínání s fantaskním světem loutek (Don Šajn) s důrazem na jejich bizarní pohyby a soustředění na dvousečnou postavu kašpárka. Dokreslení atmosféry oblíbenými motivy - jídlem (Zamilované maso; mimochodem baletky s buřtgulášem mě naprosto fascinovaly), schody ve starém domě (Do pivnice), postavou člověka z plastelíny (Tma/Světlo/Tma), atd... V neposlední řadě obsazení oblíbených herců Petra Čepka (Zánik domu Usherů), nebo Jana Krause (Jídlo). Doporučuji shlédnout před Lekcí Faust několik Švankmajerových krátkých filmů (zejména ty, co jsem zmínil), protože poté dostane tento film úplně jiný rozměr a vyplňuje a víří mysl nesrovnatelně více. ()
Galerie (11)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (18)
- U Petra Čepka se v průběhu natáčení projevily zdravotní potíže (slinivka břišní), ale nechtěl přerušit natáčení. Ačkoliv trpěl bolestmi, na jeho výkonu to nebylo znát. (charlosina)
- Nebylo to první setkání Petra Čepka s rolí Fausta. Čepek si Fausta zahrál již v Calábkově hře inscenované v Činoherním klubu v roce 1974. Také si jej zahrál v Jirešově inscenaci televizní opery Luboše Fišera na libreto Evy Bezděkové „Věčný Faust“ z r. 1985. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)
- Petr Čepek namluvil všechny loutky, které se ve filmu vyskytují. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)
Tvorbu Jana Švankmajera divák pozná pravděpodobně velmi snadno. Výtvarník, animátor i filmový režisér a scenárista. To vše jde k tomuhle specifickému umělci přiřadit. Velkou dobu autor krátkých filmů jako Jídlo nebo Konec stalinismu v Čechách časem vytvořil i filmy celovečerní. Po jeho celovečerním debutu Něco v Alenky poté v roce 1994 následoval snímek Lekce Faust, kde byl Petr Čepek tak skvělý, že za svůj výkon získal Českého lva. Jen je smutné, že se předání ceny nedožil a ve věku 54 let v roce 1994 zemřel pár dní před premiérou filmu. Lekce Faust je inspirována mýtem o Faustovi, vědci, který podepsal smlouvu s ďáblem. U tvorby scénáře poté Švankmajer čerpal z různých zdrojů: Divadelní hry Johanna Wolfganga Goetheho i opery Charlese Gounoda. Klasický mýtus poté obohatil moderním zasazením a především svým vizuálním stylem. Lekce Faust tak kombinuje hraný film se stop motion animací, loutkami i pixilací. Vznikla neskutečně osobitá, funkčně děsivá a především očividně surrealistická záležitost, která udělá dost slušný obrázek o svém tvůrci. Lekce Faust je právem brána jako jeden z nejvýjimečnějších českých filmů od pádu komunizmu. A to nejen díky naprosto skvělému Petru Čepkovi, kdy především jeho hlasový projev v několika rolích má tu neskutečnou sílu. Je ukázkou toho, že jde vzít nějakou dávno mnohokrát zpracovanou legendu a přesto díky specifickému podání vytvořit zcela výjimečnou záležitost. Správná mrazivost během sledování filmu nejde jen z tak trošku správně nepříjemného vizuálu, ale především i díky neskutečně silnému zvukovému zpracování, kdy se zvukem pracuje takovým způsobem, že může husinu nahnat téměř prakticky druhý zvuk. A nejen, že Lekce Faust bere základ ze své předlohy, ale ještě navíc ho zasahuje do moderního světa a přidává mu téma navíc - manipulace a též to, že v té manipulaci člověk není pravděpodobně sám. A hned po jeho pádu může nastoupit další nešťastník, kterému se nevyhne podobný osud. Lekce Faust střídá herce i loutky, stop motion animaci i pixely a přesto v tom funguje jistá konzistence. Švankmajer totiž vzal předlohovou legendu o Faustovi a základní kameny povídky převedl do svého specifického podání. Náhodný kolemjdoucí se v podstatě stává loutkou ve hře, kde se má stát novým Faustem. Skrze neskutečně propracované vizuální podání dohromady vzniká skutečně přitažlivá záležitost, která je navíc do jisté míry zároveň skutečně tak trochu děsivá a dokáže snadno navnadit pocit, že hlavní myšlenku přeci jen podařilo divákovi dodat. Po druhém zhlédnutí se dá do jisté míry pochybovat nad tím, že Lekce Faust po prvním vidění ztrácí tu úplnou výjimečnost, která by filmu zůstala i po několika dalších zhlédnutích. I přes hodinu a půl možná tempo není úplně nejideálnějším. A to využití loutek je chvílemi až příliš zvláštní. Přesto byste ovšem skutečně nejspíše našli jen málo tak výjimečných českých filmů za posledních 30 let a to především díky práci samotného Švankmajera. Petr Čepek sice svět českého filmu opustil ve věku 54 let, v rámci Lekce Faust se ovšem rozloučil tím nejlepším způsobem...... () (méně) (více)