Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Moje vůbec první setkání s tvorbou pana Švankmajera. Nemůžu říct, že jsem nebyla malinko vyděšená, ale nakonec ve mně zvítězil smysl pro 'divnost' a jakousi hravou zvrácenost, kterou byl celý Alenčin příběh prosycen. Asi mi bude chvilku trvat, než se odhodlám pustit si to znovu, ale rozhodně bych Něco z Alenky zařadila do nejzajímavějších filmů, které jsem kdy shlédla. Nemůžu než doporučit podobně 'zvráceným' divákům, jako jsem já. ()
Alice měla svátek a já poprvé shlídl tento kousek. Musím před J.Š. opět smeknout, byť jsem byl zpočátku poněkud na rozpacích, pramenících ze znalosti většiny mistrových děl a tím pádem jisté unavenosti nad užitou technikou, principy, vtipy. Podobně jako např. u Jodorowskyho Svaté hory, nečekaje, že bych vydržel čirý surreál na tak velké ploše, byl jsem příjemně překvapen jeho populárně naučnou zábavnou formou, která mi ve finále právě naopak i díky velké ploše umožnila do díla se ponořit a o to víc si ho vychutnat. Neškodilo si také po mnoha letech (když vynechám rytinu Thomase Otta) znovu připomenout Alenčin příběh, neboť v dospělých očích získává samozřejmě trochu jiné kontury. ()
Viděl jsem několik verzí Alenky, a neberu-li v úvahu verze natočené v počátcích kinematografie, které jsou spíše raritou (i když verze z r. 1903 má své kouzlo) a pak verzi pornografickou (kde jde přece jen o trochu jiný pohádkový žánr) je tato Švankmajerova verze tou, která se dmsn nejvíce blíži duchu originálu, té směsici logiky, trhlosti a fantazie, a vůbec zde nevadí, že děj je zde sledován jen volně. Ostatní verze jsou v různé míře přislazené, sentimentální, komerční, kýčovité a dětinské (což nemá s dětstvím mnoho společného). ---- Dodatek z 10. 4. 2016. Verze Alenky z r. 1966 mi připadá velmi blízká originálu a je jistě tak kvalitní jak tato Švankmajerova. ()
řekla Alenka.....řekla Alenka.....řekla Alenka.....a tak ďalej. Bez tejto formulky by bol pre mňa film omnoho znesiteľnejším. Variácia na americkú Alenku je maximálne originálna a surrealistická, Švankmajer je najvýraznejší tunajší tvorca, o tom niet pochýb, ale napriek tomu som z jeho svojskej adaptácie nebol nadšený. Proste som sa nebavil tak, ako som predpokladal. Inak všetka česť, svetoznámosť tohto filmu plne chápem. ()
Jan Švankmajer - mimochodem můj první celovečerní film od tohoto tvůrce, což je trochu smutné - dokázal něco neuvěřitelného. Ponechat bizarnost celé "Alenky", ale k tomu ještě přidat svůj vlastní přístup a udělat z toho příběhu něco, co nemá vůbec daleko k hororu. Minimalistické a přesto s nádhernou fantazií, krásné i děsivé. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (24)
- Představitelce Alenky Kristýně Kohoutové chyběl během natáčení jeden zub, takže točila s umělým zubem, který musel být v průběhu natáčení několikrát vyměněn, protože ho vytlačoval dorůstající zub. (Xeelee)
- Kloboučník z knihy „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla je bláznivý, protože v době jejího vzniku kloboučníci pracovali s plstí, z níž se uvolňovaly páry rtuti, a otrava rtutí se projevuje „bláznovstvím“. I proto v angličtině existuje idiom „mad as a hatter“, tedy „šílený jako kloboučník“, a také „mad as a march hare“, tedy „šílený jako zajíc březňák“, což odkazuje na „bláznivost“ zajíců v říji. (Facillitant)
- Eva Švankmajerová do filmu začlenila několik asambláží, které buď přímo pocházejí z cyklu Přírodopisný kabinet (od r. 1972), nebo jsou jím inspirované. (Facillitant)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama