Nuda v Brně

Ve své době se mi to svým způsobem líbilo - snad i proto, že jsem tehdy hořel mladistvým obdivem k Morávkovým divadelním inscenacím, na které jsme jezdili pravidelně se školou do Klicperova divadla v Hradci - ale dnes už mě to míjí. Přijde mi to hodně zaseklé ve své době (ten film pozoruhodným způsobem zastaral - nezávisle na tom, že záměrně působí "retro" dojmem), částečně takové intelektuálsky odtažité, a především pak prostě jen nudné - většinu děje mě zkrátka nebavilo sledovat, bylo mi jedno, co se tam děje, a přišlo mi to prostě jen jako takový nevtipný bizar, který mě osobně neoslovuje. Podobně jako samotné obsazení - většinu herců jsem zde shledal nesympatickými, podobně jako Krajčův písňový doprovod. Toto je film, k němž mám za sebe spíše výtky subjektivně-emočního rázu - ale prostě nelze jinak. Podruhé už bych se mu v telce vyhnul. (03.08.2017)

Veľmi sympatický pokus našich západných susedov o niečo nové, originálne, niečo, pri čom si divák znova nehovorí, že sa musí pozerať na tých istých hercov v tých istých úlohách a musí smiať sa tomu istému typu humoru. V tomto bol Morávek úspešný, ale musím povedať, že sa stále dalo z témy vyťažiť viac a príbeh mohol byť poňatý viac dramaticky. Nezanedbateĺným faktorom hodnotenia je aj to, že podobne postihnutý človek prežíva sex úplne ináč. Aspoň podľa odborníka, vyjadrujúceho sa k postihnutým filmovým postavám v jednom čísle staršieho ročníka jedného nášho už zaniknutého filmového časopisu. (25.09.2012)

Až se skoro stýdím, že mě už od geniálního začátku s natáčením seriálu poměrně zaujal film, který je téměř celý o sexu a nezastaví se i před dost choulostivým humorem. Ale Nuda v Brně je poměrně ukáz a něco co se v porevoluční české kinematografii jen tak nevidí. Zajímavá je určitě retro stylizace, návaznosti na šedesátkovou Novou vlnu ale zároveň vlastní osobitá poetika, drzost, výpověď a vtipy i na současné záležitosti (dokonce I Az kvíz, haha.) A silné panoptikum podivných postav, které dohromady vytváří výrazně absurdní humor, který mi ale dokázal sednout a pobavit. Je fajn vidět třeba takového Miroslava Donutila v podobné svěží polože. Ovšem především Jan Budař zde obdržel skvělou úlohu zaostalého Standy se kterou si poradil naprosto dokonale. Každá jeho věta je vtipná, už jenom tím, jak ji podá. Už jenom představa, že takovou osobu čeká milostný večer je humorná. Když k tomu tedy konečně dojde a Standa se ocitá se svou milou v bytečku (a divák sleduje i další milostné peripetie ostatních neméně svérazných postav) nastala podívaná, u které jsem se mnohdy ani smíchy nestačil nadechovat a všechny ty absurdní motivy pochytávat. Fakt mě to cele dost bavilo. V poslední dvacetiminutovce mě ale smích poměrně dost přešel a byl jsem zaražen až depresivním význěním, které vyvrcholilo předpovězenéým umrtím jedné z hlavní postav a šílenstvím Olinčiny maminky. Že by Nuda pod povrchem skrývála lehké drama o samých životních ztroskotancích? Ale určitě jsem se celkem dobře pobavil, zaujmul i si nechal lehce zamrazit.  A prozradím, že něco zde přece jen dopadlo alespoň trochu dobře. Jinak, jak mi v současné době nesedí Richard Krajčo a jeho tvorba, tak zde jsem si jenom potvrdil, že dříve to byla jiná...Skvělé podal  vsuvky vypravěče a taky zazpíval píseň ,,Všechno se stane dneska v noci.´´ A speciální pochvala i pro Martina Pechláta! Strašně se mi líbilo, jak namachrovaně a znuděně ty rady jeho brácha podával.:D No, musí se to vidět... (26.08.2020)

Každý tvůrce vypouští uvedením svého díla na diváka svůj "šíp", kterým chce zasáhnout pokud možno celé spektrum vkusu diváků. Některé "šípy" (těch zase tak moc není) mě zasáhnou do desítky, většina mě zasáhne s různou mírou účinku, některým musím nadběhnout aby můj "terč" alespoň škrábly a u některých se jen divím, co to proletělo kolem a co mě naštěstí minulo. Tohle byl (co se týká vkusu) ten poslední případ. (10.02.2004)

Hlavní předností filmu je jeho nepřehlédnutelná stylizace, která pro mě byla ve své době zjevením a které se od té doby nejen tvůrci tohoto snímku marně snaží znovu přiblížit. Film se na jedné straně s grácií dotýká žánru grotesky, aby ji vzápětí konfrontoval s prázdnotou životů mnohých z nás a skončil téměř existenciálním vyvrcholením, při kterém nám přesto nepřestanou cukat koutky. Možná jediný český film natočený v 21. století, který dá opravdu silně vzpomenout na novou vlnu šedesátých let. (25.11.2006)