Nuda v Brně

Nuda v Brně se nikdy nestala mou velkou srdcovkou, jako svého času třeba naši Samotáři a Knofllíkáři, nebo příbuzné Jarmuschovy a Kaurismäkiho filmy, na to je opravdu extrémně menšinová a minimalistická a... divná. Ale s odstupem času mám film radši než napoprvé a na milostnou scénu dvou retardů ("DO-TÝ-KEJ-FE-MĚ-FTAN-DO!") už jistě nezapomenu až do své nejdelší smrti, tedy pokud mě nepostihne nějaká stařecká demence. Představitelka Olinky je geniální! (24.09.2017)

Divadelný režisér Vladimír Morávek natočil v roku 2003 svoj debutový film "Nuda v Brne". Vzbudil ním rozruch, mnoho ľudí ho náramne vychvaľovalo. Vraj je to niečo nevšedné, výborné, originálne. Tak som sa teda nechal týmito rečami ovplyvniť a zašiel som si ho pozrieť do kina. Odchádzal som veľmi sklamaný. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nenašiel som tam tie mnohými ospevované pozitíva. Bola to nuda, no nie v Brne, ale v kine. Teraz po rokoch som sa znova odhodlal si tento titul pozrieť. Dal som mu druhú šancu. Pustil som si ho doma na DVD. Aký vo mne zanechal tento krát dojem? Nuž, presne taký istý ako pred rokmi. Nič moc, nuda. A navyše som sa utvrdil v tom, že herec Jan Budař mi je fakt veľmi silne nesympatický. ** (11.05.2021)

Nádech 60. let, trocha zelenkovské bláznivosti, ale v podstatě velice originální dílo. Za poslední desetiletí nevznilo mnoho českých filmů, u nichž bych měla pocit, že jsou výjimečné. Nuda v Brně k nim patří. Vlastně je to v rámci distribuce běžných dlouhometražních filmů po Návratu idiota jediný takový film. Doufám jen, že Vladimír Morávek nedopadne podobně jako Saša Gedeon, který po Idiotovi, zatím je to pět let, nenatočil nic dalšího. Vladimír Michálek teď cosi chystá (Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště), tak snad mi svým osudem nepotvrdí dojem, že nejlepší čeští režiséři prostě filmy netočí. (15.02.2005)

Film s pár nesmrtelnými hláškami má jakousi neopakovatelnou moravskou atmosféru. V pár příbězích vykresluje takřka běžné životy pár občanů Brna, a zobrazuje jejich chování v komických či tragických situacích. Potěšilo mě v jednom filmu potkat kapacity, díky kterým se nestydím přihlásit k našemu národu - např: Jan Budař, Miroslav Donutil, Pavel Liška.... " Promiň Jardo, jsem pitomec..." (25.01.2014)

Tohle byl hodně JINÝ film, stejně jako snad všechno, co (nebo kdo) se v něm objevuje....a tentokrát jsem se s tím moc nesrovnal...po pravdě řečeno, zasmál jsem se jen "zkurveným rozjezdům" a to ještě jen proto, že s podobnými týpky jako byl Miroslav Donutil (mimochodem hodně kvalitní výkon) mám z oněch rozjezdů, jako asi každý kdo tenhle fenomenální institut aspoň jednou využil, bohaté zkušenosti... Možná to na mě bylo až moc "inteligentní"...subjektivní plus za "Ríšu se sametovým hlasem". (13.03.2005)