Landru

Pán Landru je ctihodný pán, občas prchký, vačšinou galantný, uhladený a noblesný. Obchody so starožitnosťami sa nedaria, tak mu napadne myšlienka, ako si privyrobiť. Zoznamuje sa so zámožnými ženami a zabíja ich... Excelentný Charles Denner je okúzľujúci vrah ( divoké slovné spojenie ) plný šarmu a dovtipu a svoju postavu Landrua zvládol perfektne. Pomohla mu aj Chabrolova filmová štylizácia do krátkych scén, mnohokrát vtipne ladených. Hoci sa jedná o skutočnú rekonštrukciu prípadu, natočená je ľahkým a príjemným sposobom a divák sa dokáže náramne pobaviť. Tá všadeprítomná jemná irónia je obdivuhodná. (03.04.2015)

Napřed absurdní černá komedie, potom libové justiční drama, přitom i v soudní síni zazní dost vtipů. Jenže od filmu podle skutečného kriminálního případu by člověk až tolik humoru nečekal. Dámám je tu dopřán impozantní vstup na scénu, zvláště Michèle Morgan to velmi sluší (zde režisér pracuje s tím těžko pochopitelným kontrastem, jak krásné dámy padaly do náruče olysalému chlípníkovi s debilníma cancama). K tomu krásná kamera a působivá dobová atmosféra. Jako bonus nadčasové moudro, že je potřeba občas předhodit davu pikantní zločin, aby se odvrátila pozornost od nepovedené politiky. Pro mě to ale jednu chybu mělo - chtěl jsem si dát něco s Charlesem Dennerem, kterej je tu ovšem k nepoznání. Hraje ale výborně a ať mi někdo vykládá, že tady Jean Marais neokoukal gesta a chůzi do Fantomase. (09.07.2016)

Mimořádně bizarní podívná, chvilkama mi bylo do smíchu, jakého betla citlivý a něžný pan Landru s ženami hrával, aby tento pocit pravidelně střídala úzkost při pohledu na pouze jednu zpáteční jízdenku a temně kouřící komín. Charles Denner skutečně exceloval, byť jeho umělá pleš a celkové nalíčení mi svým prostinkým provedením okamžitě připomnělo Fantomase... Nicméně to nic nemění na věci, že jde o velmi pozoruhodná snímek. (18.05.2010)

S noblesní hrdostí a pocitem neviny až do hrobu. Nebo alespoň pod gilotinu. Claude Chabrol (Kloboučníkovy přeludy) svými filmy o vrazích zpětně nabízí přesný protiklad toho, co by si asi nejeden dnešní divák odkojený horory naplněnými hektolitry krve či zohavenými pozostatky těl na plátně přál vidět nejvíc. Asi nejexplicitnější vražda v Landruovi, dá-li se alespoň trochu explicitní nazvat, je roztrhání fotky právě zřejmě zavražděné ženy s hozením všech kousků fotky do ohně. Ale já si Chabrola, kromě řady jiných věcí, přesně i pro tenhle protiklad cením. Decentněji, ba přímo galantněji natočený a zpracovaný film o zabijákovi jsem snad ještě nepotkal. Na jedné straně se tu projevuje tradiční Chabrola odtažitost s odsouváním cílených podnětů k silnějším emocím do úzadí, Landruovi jsem ve věci případného propuštění vzhledem na jeho činy určitě nefandil, ani ho nelitoval, na druhé straně mě stejně často (zvláště v druhé polovině od překlopení filmu do kriminálky a soudního dramatu) u toho provázelo napětí. S mnohavrstvým rozšiřením skutečného příběhu do politické roviny a také sociální satiry načichlé černým humorem jsem si Landruho s přibývajícími minuty skutečně stále víc vychutnával... a ano, nakonec se párkrát dostavily i ty silné emoce – a ta scéna výměny krátkého dialogu a pohledu mezi Landruem a advokátem to ve mě prolomila nejvíc. Na celém příběhu i hlavní postavě, pokud jde o její silnou rozporuplnost, mě dost zaujala právě ta sociální rovina a kontrast rafinovaného jednání vůči jedněm s několikrát projeveným dobrým úmyslem vůči jiným, což spolu s často galantním chováním na veřejnosti stále více ve mě vyvolávalo jistý nepokoj a to už během první poloviny, kterou možná v rámci celku hodnotím jako mírně slabší. Ale ten výkon Charlese Dennera v hlavní roli... to byla fakt jedna báseň! Sice jsem ho takhle přemaskovaného s pleší a hustým plnovousem v mnoha scénách skoro ani nepoznával, ale svým herectvím, osobitě pak nápaditou prací s hlasovým projevem mě tu přímo fascinoval! Pro drobný závan slabších míst sice ten film nevidím zcela na plný počet, ale jinak si ním Chabrol u mě po posledně viděném trapasu jménem Docteur M. zase hodně šplhl a určitě skvělý zážitek! [85%] (29.05.2022)

Chabrol přeložil černý příběh masového vraha Landruho do jazyka panoptik a morgues. Divadelní stylizace, kulisovitost dějišť, stálá přítomnost diváků, umělost postav, topornost gest, průhlednost masek… Cením si toho pokusu jako experimentu, ale i tak mne zneklidňuje, jak tato veskrze ohavná historie znovu (po Chaplinově pokusu) slouží – ryze měšťácky – jen jako materiál k šprýmu. Přitom ta trasa, po níž se Landru vydával, od těla, které musí být zničeno a pohlceno v pozůstalém majetku, je obludná a její komika (je-li vůbec nějaká) hrůzná. (24.04.2013)