Una pura formalità
Une pure formalité
Jednoducho formalita
A Pure Formality
Režie:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gérard Depardieu, Roman Polański, Sergio Rubini, Tano Cimarosa, Alberto Sironi, Massimo Vanni, Nicola Di Pinto, Timothy Martin, Paolo LombardiObsahy(2)
V tomto temném, kafkovském kriminálním thrilleru exceluje Gerard Depardieu v hlavní roli Onoffa, slavného spisovatele, z něhož se v poslední době stal samotář, který nevydal jedinou knihu. Jednou pozdě v noci je zadržen policisty, kteří ho přistihnou při zmateném pobíhání v dešti po francouzském venkově. Nemůže popadnout dech a zjevně trpí krátkodobou ztrátou paměti. V nedalekém lese došlo k vraždě a úřady se domnívají, že je do ní Onoff zapleten. Drží ho proto na zatuchlém, temném velitelském stanovišti, kde má vyčkat na příjezd inspektora (Roman Polanski), který je paradoxně fanouškem Onoffovy tvorby, a jenž má podezřelého vyslechnout a pokusit se z něj dostat pravdu. (Cinemax)
(více)Recenze (118)
Nejednou se člověk v noci probudí do tmy, zpocený a se zmatenými myšlenkami, a uvažuje o tom, zda to, co se mu v hlavě motá byl jen sen či je to prožitá vzpomínka. Nějak tak jsem se cítil na konci po zhlédnutí tohoto filmového díla. Dlouhý, předlouhý dialog mezi vyšetřovatelem a vyšetřovaným neměl konce, ale současně jakýmsi podivným způsobem mě, coby diváka, držel a provokoval mou narušenou trpělivost. Snad jsem chvílemi byl při sledování dialogů občas i nepozorný. Stále jsem čekal na stéblo, kterého bych se chytil a když nepřicházelo, čekal jsem s nadějí na konečné rozuzlení, ale ani to v konci nepřišlo. Po skončení filmu jsem měl pocit totálního zmatení mysli. Děkuji, ... ale příště už takové pocity ne. Až tak "náročný" filmový divák opravdu nejsem, abych oslavoval něco, co jsem jaksi, na rozdíl od jiných, nepochopil. Třeba mi pointu tady na ČSFD někdo pozornější svým komentářem vysvětlí. PS: nedovedu si představit sledovat tento film v titulcích, dokonce špatně přeložených. ()
Nebolo to vôbec zlé, rozhodne to bolo niečo extra aspoň čo sa dialógov a námetu týka, lenže žiaľ podľa mňa tak trochu nedotiahnuté v detailoch. Herecky niet čo vytknúť, ani sám Polanski sa nedal zahanbiť a to ani v porovnaní s Depardieuom, ktorý už je predsa len skúsenejší na herecke scéne. Takže opäť hodnotím krásnymi 4*. ()
Tohle komorní psychologické drama s kriminální zápletkou má několik předností, tou první je samozřejmě Gérard Depardieu (v roli spisovatele), válí první hereckou ligu a divák mu zbaští vše, každý pohled, každé slovo.. Druhou je výtečně dusná atmosféra, déšť s bouřkou, výpadek proudu, zchátralý dům, do něhož teče a v podstatě jedna místnost, kde se koná výslech.. Zajímavá a zároveň působivá je i hudba a stejně tak závěrečné rozuzlení, každopádně k zamyšlení.. ()
Úvodem musím sdělit, že pointu této filmové hádanky jsem pochopila až mnohem později. Komentář je napsán v době, když jsem ještě netušila ... // Celý film se odehrává v potemnělé policejní vyšetřovně, která se díky dešti proměňuje v močál. Neustále je slyšet kapání vody, takže jsem při sledování měla docela zvláštní pocit. Jako bych se sama brodila v holínkách. Na film jsem koukala hlavně kvůli Romanu Polanskému, mému TOP režisérovi. Tady hraje policejního komisaře a je skvělý. Gérarda Depardieu naopak ráda nemám a v tomto filmu je zvláště umaštěný. Podivné setkání spisovatele a policisty, jeho fanouška, prolínané vyšetřováním vražd/y, mě ale celkem drželo v napětí. Film, skládající se ze samých otázek a odpovědí, děj je skrytý a divák jako já vůbec netuší, o co go. Následuje finále, které mě uvedlo do rozpaků, protože ... nic. // Závěrem chci dodat, že až po pochopení rébusu jsem schopna ocenit výkony herců i prostředí, kde se děj odehrává, na výbornou. Ale už si to nechci znovu prožít, tentokrát s mystickým dovětkem, a film si pustit opakovaně. Proto hodnotím jako průměr. ()
Občas mi to tak trochu připomínalo rozhovory dvou silných osobností Raskolnikova a Petroviče ze Zločinu a trestu, i když tady ta hra kočky s myší nebyla tak výrazná a samozřejmě i to vyznění nakonec bylo úplně o něčem jiném, což ovšem nelze rozebírat bez znalosti konečné pointy, která mně nejen překvapila, ale zároveń posunula kvality filmu o nějaký ten level nahoru. Ale není to ten případ, kdy jsem si řekla, že je to vymakané a já to nečekala (i když jsem to vážně nečekala), spíše to prohloubilo můj zážitek z celého snímku, ke kterému bych k charakteristice krimi/thriler přidala ještě drama, protože tohle je především drama. Gepardieu mně svým herectvím příjemně překvapil už ve Válce policajtů, ale nečekala jsem tak dobrý výkon od Romana Polanského. Tohle je film, který vás přinutí přemýšlet. ()
Wow, tohle me totalne rozsekalo, naprosto necekane nalezeni filmoveho pokladu. Muj respekt pro Tornatoreho timto filmem raketove vzrostl, jeho scenar je genialni a jako reziser vytvoril na minimalnim prostoru neskutecne zvlastni, stisnenou a napinavou atmosferu. Roman Polanski zde v zasadni roli neni vubec nahodou a jsem si jisty, ze behem nataceni s Tornatorem pravidelne diskutovali a ma na finalni podobu velky vliv, protoze vysledek by se svym feelingem dal s klidem zaradit do jeho vlastni tvorby. Pokud ma nekdo pochybnosti o Polanskiho herectvi, doporucuju zcheknout prave tenhle film, kde si svoji unikatni roli dava dokonale. Gérard Depardieu ma v zasobe excelentni monology, ale predvadi nam zde sve enormni pandero a nahy zadek, bez cehoz bych se klidne obesel. A pozor - finalni pisnicka "Ricordare" neni jen nejaky nahodny song do credits, jak je v dnesni dobe zvykem, ale silne koncepcni skladba Ennia Morriconeho, ktera doplnuje pribeh filmu a muze poslouzit jako pripadne voditko k rozlusteni konceptu, ostatne lyrics napsal sam Tornatore a zazpival to (kupodivu docela schopne) primo Depardieu. Morricone je master, staci si pustit tenhle song, nebo jakoukoliv jinou cast soundtracku a mate jasno... 9/10 ()
K překvapivé pointě se prokoušete poměrně těžkým a pro mnoho běžných konzumentů filmového materiálu těžce stravitelným a chaotickým marastem. Na druhou stranu, atmosféra, hudba a hlavně geniální výkon Gérarda Depardieu stojí za to ! Dalším problémem je, že opravdu „nečekaná“ pointa většině diváků na poprvé prostě nedojde a chce to zkouknout ještě jednou (aspoň posledních 20 minut :-) ). Na poprvé jsem to prostě nedal !! Mnohem srozumitelněji a koukatelněni to zmákl o pět let později jeden indický klučina a slavil s podobně „nečekanou“ pointou celosvětový úspěch. Každopádně jde o mimořádný snímek, který většině filmových fajnšmekrů dlouho zůstane v hlavě a určitě se takový kousek hned tak nevykouří z hlavy ! ()
Tak bylo to na konci tak jak jsem si myslela, nebo ne? Nebo jo? Snad ano... Vynikající Depardieu a ne o mnoho zaostávající Polanski v konverzační krimi o jedné podivné noci, ve které se stane zločin, jeden vyslýchaný slavný spisovatel, druhý vyšetřující kapitán, za jedné noci plné deště, na policejní staré stanici, do které zatéká jako přes řešeno a ke všemu vypadne elektrika... Co znamená ztráta paměti, změna vzhledu a protimluv? Bylo by to skvělé, ale za to věčné šero, které mi ukrutně vadilo, dávám hvězdu dolů:-) ale dabing byl luxusní! ()
K filmu jsem se jako již po několikáté dostal přes soundtrack, který jsem si pořídil na vinylu. Hudba pecka, smyčce jak kráva, Morricone byl bůh. Film mě okamžitě vtáhnul do děje a já si začal užívat opravdu podivnou kafkovskou atmosféru, z které čiší dusná temnota a z každého záběru je cítit cosi absurdního a rozumu odporujícího, chvílemi jako bych opravdu sledoval Kafkův Zámek. Pointa, která na závěr přijde je jedna z nejlepších, které jsem kdy ve filmu viděl a je to přesně ten případ, kdy uvízne v hlavě a zůstane v ní. Potom si uvědomíte, že všechno vlastně dávalo smysl, různé symboly, náznaky, precizní práce s kamerou, která zaostřuje nebo oddaluje tváře a zásadní detaily a když píši tyto řádky úplně mě mrazí po těle. Kdyby mě někdo tuhle pointu vyzradil, zabiju ho! Tohle je totiž přesně ten důvod, proč sledovat filmy a nechávat se překvapovat naprosto nečekaným finálem, u kterého pochybuji, že by ho dokázal někdo odhadnout. Vidět na podruhé, je myslím povinností. Podíval jsem se na režiséra a ejhle, toť frajer, který natočil Nejvyšší nabídku, kde také nešetřil nečekaným zvratem. Budu muset nakoukat jeho filmografii, už jen názvy jeho filmů jako Maléna nebo Bio Ráj mám již dlouho v hledáčku. Každopádně tohle dílo je filmem, jehož dokonalost komplet oceníte až po jeho shlédnutí. Role Gérarda Depardieua jako spisovatele Onoffa a Romana Polanského coby Komisaře, to je zážitek sledovat a jejich herectví je snad i něco více než prvoligová špička. Hudba Ennia mě občas připomněla motiv z kultovní Věci, avšak jen náznakem, ale bylo to tam! Pěkný! Co mě ještě k celkové depresivní náladě hodně přispívalo byla noc, neustálý déšť, bouře a kapaní do hrnců na policejní stanici po celou dobu sledování snímku a v DTS zvuku jsem si připadal, jako bych byl přímo v oné místnosti, někde mezi Komisařem a Onoffem. BOMBA!!! ()
Jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. ()
Maximálne desivá a maximálne premyslená hříčka s famóznou(!) Morriconeho hudbou ktorá pozvolna graduje k mrazivému finále. Druhé zhliadnutie (tentokrát zoženiem dúfam lepšiu kvalitu) bude predpokladám ešte lepšie. ()
Průtrž mračen, od místa činu/nečinu prchá vrah/nevrah/sebevrah; všichni znají jméno Onoff, ale ani on sám neví, co všechno zahrnuje, co se pod ním skrývá. Pod pichlavými očky psychoanalytika, komisaře Polanského, v dešti, který proniká vším, střechou podivného komisařství i clonou zmatené mysli, se skládá puzzle muže (zde naprosto skvělý Gérard Depardieu), který prochází destrukční krizí středního věku, krizí uměleckou i mileneckou. Nepíšící propisky, nefunkční psací stroj, nepopsané papíry, nekomunikující telefon, odkazují, jako tabula rasa, na počátek něčeho nového, na nový "román". Podobně jako se amnestický syndrom hroutí pod komisařovými "důkazy". I když tato noc přece jen zůstane navždy zamlžena (i o Nietzchem se říká, že byl "benebelt"), je pouhým předělem mezi duševní nemocí a zdravím... Pozn. 1: Také jsem odmítal teplé mléko, zvláště když na něm byl škraloup. Pozn. 2: "Ricordare, ricordare è come un po' morire" (rozpomínat se je tak trochu jako umírat), zpívá italsky sám GD) ()
Pouhá formalita je temný konverzační thriller se skvělými herci. Ale se složitým rozuzlením. Je to úplně jiný Tornatore, než bych čekal. Atmosféra i kulisa příběhu jsou téměř kafkovské. Zápletka se točí okolo spisovatele Onoffa (Gérard Depardieu) a policejního komisaře (Roman Polanski). Společně vedou skvěle napsané dialogy v mrazivém prostředí policejní stanice kdesi v horách. Snaží se přijít na něco, co už je dáno dávno předtím a oba dva se nacházejí v pomyslné slovní přestřelce se svým protějškem. Pro mě je to příběh o rozporu věcí, teorii, faktech a zločinu. Morricone složil úchvatný smyčcový úvodní motiv, dále pak stále se opakující téma, které nás provází při retrospektivě, a samozřejmě nádhernou skladbu pro finále i se zpěvem samotného Depardieua. A leč není dokonalá, v mnoha ohledech je to pro mě tak trochu masterpiece 90s. ()
Skvostné komorní psychologické drama odehrávající se na malém prostoru vyšetřovací mísnosti. Atmosféra deště, mokra a vlhka je tak dokonale navozená, až jsem měl pocit, že jsem taky ve vodě. Voda v tomto snímku teče odevšad, vlastně né úplně ... neteče jenom z kohoutku do umyvadla, jinak všude :-) Skvělou režijní prací jeden z nejlepších neanglických evropských snímků. ()
ocenenia : MFF Cannes 1994 - Nominácia na 1. cenu ()
+3* tohle drama mě i přes své kvality zklamalo, i když jsem ho sledoval po celou dobu s napětím. Asi jsem od něho očekával něco víc, než se mě opakovaně vkrádalo na mysli při sledování a intuice ani tentokrát nezklamala. Atmosféra je však budována dobře a herecké výkony mě nepřišly špatné. Takže zdejší vyšší hodnocení mě nepřekvapuje a vlastně si ho i zaslouží. Rozhodně zajímavý počin, přesto nemám důvod ho extra doporučovat. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Jeden z tých filmov, kde ešte aj po záverečných titulkách človek rozmýšľa nad tým, čo sa tam vlastne po celý čas dialo a ako je to všetko možné. Ale to by nebol Tornatore, aby nám celý film nemotal hlavy hrou na mačku a myš, kde sa tajnička pomaly odkrýva, no o pár minút je zase všetko inak. Osobne mám filmy takéhoto typu veľmi rád, aj keď mňa osobne dosť sklamalo prekvapivé rozuzlenie. Nie preto, že by bolo tak mimoriadne prekvapivé, ale neviem - čakal som niečo lepšie, zaujímavejšie, čo by spravilo veľkú bodku za skvelým dialógom dvojice hlavných postáv. Ale inak dosť dobré a vydarené, teda s miernymi výhradami. ()
Taliansku kinematografiu mam rad, ale tento film Una Pura Formalita ma obisiel. Nemam rad filmy, ktore sa odohravaju len v akejsi zapadnutej policajnej stanici, aj to len v jednej miestnosti. A divak aby sa ufilozofoval xmrti, co ktorou vetou ktory egomaniak a mental presne myslel. Takze Giuseppe Tornatore natocil podla mna len dalsiu nudnu konzervacku. Rezia je sice na urovni, aj herecke vykony, ale tentokrat ich mam na haku. 69 % ()
Já nemám tušení, jak tohle ohodontit, asi chvilku počkám, než se mi to rozleží v hlavě a uvidím. První polovina mě celkem nudila a připadala mi celkově docela utahaná, sice s několika zajímavými momenty, ale jinak se to neskutečně táhne. Druhá polovina mě ale chytla, jenže tam mi to zase připadalo strašně divný, už jenom ten inspektor se choval divně (nějakou spojitost s Da Vincim nechápu), takže mi ta údajně hluboká pointa utekla a zbyl mi nějaký hrozně jednoduchý příběh, ale tomu, že to bude o tom, že ASI SPOILER někoho zabil, popírá to a nakonec se to potvrdí KONEC SPOILERU, ale to je stupidně jednoduchý a na moc věcí to neodpovídá. Ještě mě napadla jedna teorie - TŘEBA TO JE SPOILER že je Onoff mrtvý, napadlo mě to u těch fotek, ale zase mi tam něco nesedí, takže nevím KONEC MOŽNÉHO SPOILERU. Ono je to strašně dobře natočený, zahraný, hudbu to má dobrou (tak zase je to Morricone, i když mě osobně připadá moc nadhodnocovaný), takže tam je to taky zvládnuté dobře, ale tu nudnou první polovinu tomu neodpustím, stejně jako ten příběh. Ono to je možná geniální, možná mi to uniklo úplně, možná jenom o vlásek, nevím, mám to mezi 3-4*, asi si pustím znovu ten konec, třeba mi to dojde. Jo, tak už jsem to pochopil, no, ale aspoň jsem od toho nebyl daleko. Asi už u filmů přestávám myslet, ale zase nedávno jsem viděl Evolution a Mister Lonely, a to taky ne každý pochopil... No nic, dávám slabé 4*, tu utahanou první polovinu fakt odpustit nemůžu. ()
Obrat hrdiny každou chvilku někam jinam, stále měnící výpověď. Nevíte, zda lže či ne. Nevíte, jestli to co řekl před chvíli ještě nyní platí. Najednou se začne hrdina svěřovat proč nemá rád mléko a pak buch a nic. Nepochopil jsem zde žádný geniální obrat, nepochopil jsem proč tam byl další v dece, nepochopil jsem, zda je hrdina blázen nebo měl ztrátu paměti. nepochopil jsem vůbec smysl posledni půlhodiny. Film se stává ke konci velmi nudným. Co mne ale stále drželo u monitoru byl výkon Gérarda Depardieu a kamerové záběry či rychlé střihy. Pokud někdo pochopil konec, mohl by mi poslat vysvětlení zprávou, díky. ()