Cat People
Cat People
Režie:
Jacques TourneurScénář:
DeWitt BodeenKamera:
Nicholas MusuracaHudba:
Roy WebbHrají:
Simone Simon, Kent Smith, Tom Conway, Jane Randolph, Jack Holt, Alec Craig, Alan Napier, Donald Kerr, Eddie Dew, Charles Jordan, Theresa Harris, Mary Halsey (více)Obsahy(1)
Mladý pohledný muž se v newyorské zoologické zahradě seznámí s krásnou ženou, kreslící před klecí s velkým černým panterem. Jmenuje se Irene Dubrovna a je módní návrhářkou. Začnou se častěji vídat, přestože Irena zůstává uzavřená a dějí se kolem ní divné věci. Když se jednou schovají před deštěm v krámku se zvířaty, začnou ptáci v klecích zděšeně poletovat. Kanárek, kterého dostane darem, uhyne, a když se krátce na to Irena za svého přítele provdá, je svatební veselka přerušena neznámou ženou s výrazem kočky. (Benjamin-L)
(více)Recenze (66)
Cat people je pravděpodobně prvním hororem, kde zlo nezobrazuje žádný misteriózní tvor jako Dracula nebo mumie, ale žena. Ta vlastně není opravdu zlá - temnota, které zní vychází je nechtěná... a o to děsivější! V dnešní době film tak už film tak strašidelně nepůsobí. Je tu spousta naivních dialogů (viz. manžel hlavní hrdinky) a logika chování postav je často na hranici dnešní tolerance (např. mladík přijme manželčino odmítání sexu, políbení i obejmutí bez jediné otázky a vezme si ji). Z dnešního hlediska tedy trochu naivní, ale z historického hlediska bezesporu důležité. Milovníkům starých filmů samozřejmě nelze nedoporučit. ()
Tento film se stal jednou z legend černobílého hororu a do dnešního dne se těší docela velké oblibě. Především díky skvělým hercům a atmosféře, jenž nás celým snímkem doprovází. Navíc zde máme šanci vidět, že divák si může film užít i bez přítomnosti nestvůr či vraždících psychopatů. Tato směsice romantiky, drama a hororu se dá v klidu označit za nezapomenutelný zážitek, který by měl vidět každý správný hororový fanda. ()
V podstatě velmi komorní psychologicko-mytologický mysteriózní horror s romantickým tónováním o vyrovnávání se s vlastní identitou a sexualitou. 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 85/101 3,5* ()
Je škoda že herci jsou příjemní víc jak samotný film, jenže ani oni nemají sílu udělat skvělý film škoda hrozně nezaživné. ()
Snímek, na který jsem se díky jeho názvu, zařazení mezi "101 hororů, které musíte vidět, než umřete" a kladným ohlasům těšil. Nicméně mě naprosto minul a já prožil hodinu trvající nudu, kde nejlepší bylo to malé koťátko a kočkovité šelmy v ZOO. ()
Docela průměrný černobílý horor. Jediná scéna, která mi přišla zajímavá bylo setkání s "Kočičí ženou" na svatební hostině. To mi trochu přeběhl i mráz po zádech, ale jinak mě to moc nevzalo. Jednotliví herci mi byli neznámí a hlavně psůobili dosti nevýrazně. ()
Skvelá dobová hororová romanca, v ktorej ide hlavne o vytváranie atmosféry a napätia, ako o akciu. Simone Simoneová hraje nádherne. Jej postava je okúzľujúca a vzrušujúca a zároveň tragická a nešťastne zamilovaná. A ten jej pohľad. Proste nemôžte sa do nej nebuchnúť. ()
Tyhle staré filmy mají neopakovatelnou atmosféru. Takový zvláštní nádech. ()
Hodně nevýrazné (jen pár týdnu po zhlédnutí jsem si stěží vzpomněl, že jsem to vlastně už viděl) a hlavně naivní a i přes žánr horor značně nevěrohodné. V roce 1942 už byl přece divák zvyklý na jinou kvalitu. Vždyť to byl rok Casablanky! ()
Z tohoto snímku si každý môže vybrať SVOJ žáner, v ktorom ho chce chápať. Lebo brať to ako zlepenec psychologickej drámy, romantického hororu či temného outlife trileru je dosť zcestné. Navyše som nezaznamenal silné momenty vytŕženia a to je alfou omegou takýchto filmov. Pohľad na horory v 40. rokoch upadal počtom snímkov a pohľadom na ne. Odstránila sa z nich fantazíjnosť a sci-fi symbolika, ktoré obsahovali poukazovanie na problematiky pomocou svojho vlastného sveta. Ja viem veľmi oceniť aj desivé snímky s reálnou hrozbou (naj asi M - 1931), ale Kočičí ľudia sú takou jednorázovou vychytávkou (hoc nonšalantne pracujú s tieňohrami). ()
U scény v bazénu se mi napřímily všechny vousy a naježil ocásek. Herečka nemá na sobě ani pořádné šatstvo, ani makeup a kolem ní krouží amorfní, plíživé monstrum - divák má najednou dojem, že sem někdo nastrčil úryvek filmu o dvě nebo tři dekády mladšího. Gemňáulní! ()
Nic moc jsem od tohoto filmu nečekal a byl jsem velmi příjemně překvapen. Děj je vcelku jednoduchý, ale tvůrcům se podařilo vytvořit perfektní atmosféru a herci nijak nepřehrávali, takže to byl takový pěkný filmový pamlsek. Zejména scéna v bazénu se opravdu povedla. ()
Pozeram, ze dalsia zlata bana ,stalo to par supov a zarobilo majland. Fakt vydarena podivana, beriem to ako horor, hoci v 40. rokoch sa urodili aj lepsie snimky Vlkodlak1941, Dead of night 1945, Beast with five fingers 1946 ..... 77 % ()
O několik kočičích chlupů lepší, než remake z roku 82. Sice to s hororem nemá moc společného, ale příjemně se na to kouká a je tam pár celkem napínavých scén. Nutno varovat, že je to spíš konverzační drama, než co jiného, ale v oblasti lykantropích filmů musí být člověk vděčný za každou blbost. Tři kousky, černé jak panteří kožich. ()
To máte tak: V každé ženské je menší (nebo větší) kousek nějaké kočkovité šelmičky - jenomže všeho moc zkrátka škodí. Neočekávejte, že se budete bát - snímek má už svá léta, zápletka je jasná a pointa v hrubých rysech rovněž. Berte ho spíš jako zajímavou a velice názornou ukázku toho pravého filmařského umění, které dokáže z minima vytěžit maximum. Uvidíte, že k vytvoření slušné atmosféry nejsou bezpodmínečně nutné špičkové triky ani hektolitry krve. 3,5* … a z úcty ke stáří "Kočičích lidí“ tentokrát musím zaokrouhlit nahoru - prostě si zkuste na chvíli představit, že sedíte v kině v roce 1942 … :-) ()
Jako horor to je slabe, ale nejake napeti a tajemnou atmosferu divak pocituje... Ocenuji i solidni rezii a par zajimavych zaberu. Hlavni herecka dvojice je nevyrazna. ()
Princi, dám vám hádanku, a když ji uhodnete… Poprvé: je to hebké, přítulné, měkce to našlapuje, miluje tmu a přede. Co to je? Podruhé: je to mamlas bez fantazie, který kočce koupí kanárka pro potěšení a ve snaze si ji ochočit. Kdo to je? A do třetice: kdo se dožije titulků – kočka, mamlas nebo kanár? Simone Simon, která pod vzhledem gaučového pejska skrývá kočkovitou šelmu a starodávné prokletí, exceluje v nádherně atmosférickém thrilleru, kterému černobílá i léta jen přidávají na kráse. ()
Dosti dobrý film, dobré herecké výkony, skvělá režie, výborná kamera a práce se světlem a stíny. Sice v této době vznikly i lepší horory, zaslouží si 4*. ()
Spíše psychologické drama než horor, kde tvůrci dokonale využili při budování atmosféry strachu černobílý formát filmu. Tato klasická hororová romance se obejde bez vraždících nestvůr, hektolitrů krve a digitálních efektů. Díky nasvícení, spíš než samotné zlo, navozuje pocit tušení zla. Při budování tajemna využívá pouze hru světel a stínů. Hudební, vizuální a výtvarná stránka je úžasná. Simon v roli hlavní hrdinky je velmi atraktivní a charismatická. Příběh je jednoduchý, výprava slušná, herecké výkony působivé a pár napínavých scén se taky najde. Horory nepatří mezi moje oblíbené žánry, ale takhle nějak má správný horor podle mne vypadat. ()