Dámský gambit

Když se tenhle seriál objevil a všude se o něm psalo, nějak mě to nezaujalo a přišlo mi, že by mě to nebavilo, protože mě šachy nikdy nezajímaly, podobně jako mě obecně dlouhodobě nudí téma závislosti. Když jsem ale s údivem sledoval, jak tomu tady roste hodnocení, až se to vyšplhalo na 24. nejlepší seriál a jak tomu dali 5 hvězd i lidi, na který dám, tak moje zvědavost zvítězila, a pustil jsem si první díl - abych s úžasem zjistil, že mě to do sebe vtáhlo skoro od první scény, a v rychlém sledu jsem zhlédl za sebou všech 7 epizod, abych na konci s lítostí zjistil, že to je skutečně všechno a víc už toho nebude. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem z toho byl tak unešený - a ta euforie trvá ještě nyní, několik dní po tom, co jsem to viděl - se jmenuje Anya Taylor-Joy. Já už jsem se do ní kdysi před 3 lety zamiloval ve filmu Rozpolcený, ale jak šel čas, nějak jsem na ni trochu zapomněl - a teď se mi připomněla s plnou silou, a já jsem hltal každý záběr na ty její neuvěřitelný oči a šel jsem do mdlob pokaždé, když se podívala do kamery. Neuvěřitelné stvoření, které mi tady vzalo všechna slova. Nadšený jsem byl ovšem i z těch 2 dětských hereček, které ztvárnily mladší verzi Beth Harmon, a vlastně komplet celý obsazení je dokonalý, podobně jako fantastická kamera (!), soundtrack a silný příběh, který obsahuje tolik neuvěřitelně silných momentů, až to není možné. Pro mě osobně dokonalý seriál, který mě na několik blažených hodin zcela přikoval k Netflixu, a který je podle mě tak dobrý mj. proto, že není životopisný, ale že je to čistá fikce. (30.12.2020)

„ABYCH PRAVDU ŘEKL DĚVČE, JSI OHROMNÁ!“ /// O životě ve světě, kterýmu vévodí šachy. Taky o Beth, která je v tomhle světě skvělá, ale o který mnohem víc vypovídají útržky z normálního života. Bavit by to mohlo i antišachisty, který nechápou tah pěšcem. Stačí mít touhu něco dokázat nebo se umět radovat z úspěchu jinejch. Dámský gambit je hezkej, dramatickej příběh, plnej talentu, závislosti a pocty chytrejm ženám. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1983 napsal Walter Tevis, neznám. 2.) Ke štěstí mi stačí pilulka (štěstí) a šachovnice. 3.) Thx za titule „Růžena Svobodová“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.11.2020)

Ze začátku mě chytlo hodně, pak už to ale klesalo a klesalo, příchazely do dějě takové vsuvky, že nic ohranějšího přijít nemohlo. Dobře zahraný i když poslední díl to byl nesmysl za nesmyslem a třeba i to, že se někdy režiii hodilo aby si zapisovali svoje tahy, jinde zase ne. No nic bavilo mě to, ale víc jak tři tenhle šachový mainstream ode mě neuvidí. (19.11.2020)

Ačkoliv se mi to ve výsledku docela líbilo (a tak, jako jsem brečela, když našla zeď z výstřižků ve sklepě, jsem už u popkultury nebrečela dlouho), tak mě The Queen's Gambit stejně spíš jenom utvrdil v přesvědčení, že vlastně nemám moc ráda seriály. Bývá v nich tolik místa na věci, které ve výsledku nic neznamenají... A musím se povrchně přiznat, že pokud v nich nehrají moji oblíbení herci, tak mám často problém vůbec udržet pozornost. Tady mě nejvíc zajímal vztah s maminkami a některé to pozlátko kolem na mě docela fungovalo, ale něco tedy vůbec. Byla jsem velmi ráda, že se na konci vrátila kamarádka z dětství, aby dala věcem trochu zdravé ženské perspektivy. Zajímavě mírně netradiční charakter hlavní hrdinky, zda by to mohlo být tím, že knižní předloha je poměrně "stará". Protože ano, děti, knížka z roku 1983 už je dneska skoro čtyřicetiletá. Všechno se mění a pomíjí. I já už mám na hlavě stříbrné vlasy. Copak asi udělám dál. Každopádně Anya Taylor-Joy nalíčená podle Marisky Veres, krása. A ještě péesko, za nejlepšího soupeře jsem považovala toho dětského ruského šachistu. (27.01.2021)

Mat. Mat všem známějším herečkám mladších pětatřiceti let současnosti udělila Anya. Herecky dechberoucí, ošklivá je až je pěkná, tahle šikovná Anya. Úchvatný seriál od obsazení, režie, přes scénář, hudbu, výpravu, pecka. A Marcinek? Tak Marcina mám v hledáčku už roky a jeho angažmá v Dámském gambitu mě roztetelilo hned v úvodní scéně. Musela jsem to zastavit, jestli nemám vlčí mlhu. Tenhle polský sexy bombarďák strčí hravě do kapsy všechny Clive Oweny nebo Gerardy Butlery a já se srdečně raduji, protože tuším, že se jedná o jeho další vstupenku do velkého světa filmu, v němž tak rádi vidíme Mads Mikkelsena, Javiera Bardema nebo Christopha Waltze. Správně. Pouštím bujnou fantazii z uzdy na špacír a pokud budou na programu Bondovky, myslím se šarmantním čtyřicátníkem bělochem 007, který má koule, páru, dobře vypadá a umí hrát, uměla bych si ho dost dobře takto představit. Samozřejmě si ho umím představit i všelijak jinak. Ale protože jsem realista a je mi jasné, že Polák asi těžko na cosi tak ryze anglického dosáhne, vezmu zavděk i rolí hlavního záporáka. Každopádně frajer, který zasluhuje pozornost. Apropó, když jsme u těch oblíbených chlapů-herců, ne že by na tom záleželo, ale všimli jste si, že si tady drží první místo Johny Depp? Jako vážně? Čím to? No já neříkám, taky na něj ráda mrknu, ale tak trošku objektivity a solidního úsudku by ve vkusu samozvaných kritiků neuškodilo. Kde je takový Sean Connery? Já vám to prozradím: na 49. místě. Hmm. Co už. A třeba takový Kevin Spacey- 18., Jeff Bridges 118. a Jack Nicholson- 11. Přitom páni herci co do četnosti kvalitních rolí, ale především excelentních výkonů. Inu ale vox populi, vox Dei, Jack Sparrow je vetší popcornová bžunda, že jo? Jestlipak by to nechtělo trošku svědomitější invence? (14.11.2020)