451° Fahrenheita

Svérázná, co svérázná, osobitá Truffautova adaptace Bradburyho vize současnosti. Aspoň já mám ten pocit, vždyť se stačí rozhlédnout kolik lidí čte a případně co čtou. Vše se zjednodušuje tak moc, že nejsme daleko od stádia, kdy nebudou nikde žádné nápisy. A to ani úvodní titulky k filmům (mimochodem puntičkářská stylizace světa bez jediného písmenka se Truffautovi povedla na jedničku s hvězdičkou, ostatně vůbec celá atmosféra "chladné strohosti"). Na druhou stranu se zbavíme všech těch bulvárních výkřiků kolem nás plných x-desítek vykřičníků za každou pomluvou. Takže se nedivte, že si jdu rozdělat svých 451 fahrenheitových stupňů. Začnu u dnešního Blesku (!!), včerejšího Paparazzi (!!!) a plynule přejdu k archivním číslům Hromu (!!!!!!!!). Truffaut jako tvůrce tedy nezklamal. Ale jako člověk ano. Tolik krásných knih nechat shořet pouze kvůli mrzkým pohyblivým obrázkům. Na to nemá právo prostě nikdo... Ani geniální filmaři. Zvláště, když jednu z nich už roky neúspěšně sháním. To máš u mě François! (26.03.2008)

9 / 10 Desivá vízia budúcnosti zmáraná váhou obskurdný televíznych relácií a nezmyselných byrokratických nariadení dostáva v Truffautovom staromódnom podaní nepríjemný nádych aktuálnosti a naliehavosti - filmový románopisec nás prostredníctvom svojho snímku pozýva na stodvanásťminútovú prehliadku ľudskej obmedzenosti a zadubenosti a kľukatými cestičkami nás vedie až k samotnému prehnitému jadru našej konzumnej spoločnosti. Ak ste práve dostali dojem, že 451° Fahrenheita nie je ničím iným ako obyčajnou a stokrát prevarenou satirou, mýlite sa - ide o neobyčajne silný zážitok, až po okraj naplnený znepokojivou symbolikou, vycibrenou réžiou a bezchybnými hereckými výkonmi; film, ktorého krivka kvality úmerne rastie s vašou láskou k literatúre a umeniu ako takému. Truffaut preniesol na plátno svoje najhoršie nočné mory a spravil to skutočne vo veľkom štýle. (09.04.2006)

Krásné, úžasné a perfektní. Čistě a barvitě natočený příběh z totalitní společnosti naší budoucnosti, v které lze nalézt mnoho shodného s dobou v které žijeme teď. Z hasičů, kteří od nepaměti ohen hasili se stali muži, kteří mají za úkol ohen tvořit a spalovat jím všechny knihy. Knihy, které jsou šancí pro lidi, aby samostatně mysleli a rozvýjeli sama sebe bez ohledu na okolí. Už jen pohled na ten rudě červený hasičský vůz a všechny ty pány hasiče jak hrdě stojí a drží se vozu, který právě vyjíždí na další ohnivou jízdu. Hlavní hrdina je jedním z těchto hasičů a vždycky patřil mezi nejhorlivější požárníky, ale co z takového muže může udělat jedno setkání s knihou? Jedno porušení zákonů. Jen taková jedna malá věc, která má asi 100 stránek dokáže pořádně změnit pohled na svět pro člověka, který byl nucen vše vidět v barvách svých nadřízených a ideologie. PS: je pěkné pozorovat, že i systém SAFEGE (ta závěsná dráha na začátku filmu), vystavěný v roce 59 ve filmu z roku 66 vypadá natolik nezvykle a futuristicky:) (12.06.2006)

Pálení knih v zájmu natočení filmu je přinejmenším diskutabilní (rozuměj neomluvitelné), i když jej měl na starosti takový filmařský velikán jako François Truffaut (ke všemu sám slovutný knihožrout!), ale jeho do detailu propracovaná adaptace Bradburyho vize sterilního orwellovského světa, který je prostoupen chladnou racionalitou, odosobněností, citovou vyprahlostí a absencí psaného a tištěného slova, a který je ovládán absurdně zjednodušujícími médii provádějícími na svých divácích důkladný brainwashing, je jedním slovem fantastická. Zajímavé je i to, nakolik se mu (s vydatným přispěním hudby Bernarda Herrmanna násobící emocionální účinek) zdařilo zachytit lidské zaujetí ohněm - to jak člověka přitahuje a odpuzuje zároveň. Veškeré scény s upalováním literárních skvostů jsou - a teď mne jako latentního knihovníka a bibliofila ukamenujte k smrti v knižním smyslu - uhrančivé a děsivě magické. V součtu s delikátně zvráceným smyslem pro humor a jedinečnými formálními specifiky, která tvorbu poučeného teoretika i nadšence Truffauta provázejí jako věrný Sancho Panza, mi vychází velmi silný a kvalitní film, film, jehož ledový žár donutí zádumčivé k hlubšímu zamyšlení a bojácné k urychlené úschově těžce nabytých svazků z dosahu požárnické moci... (05.04.2009)

Dala by se vytknout strašná spousta věcí. Předloha je zhuštěná a mnohé se nevysvětlí, celý koncept se roubuje na doslovné vysvětlovací dialogy (něco jako falešný vypravěč), formát celovečerního filmu je hold neúprosný. Proto chápu dnešní časté kritické reakce, ač u mě to pozitivní několikanásobně převážilo. V první řadě se mi ohromně zamlouvá ta anglická půda v rukou hravého Francouze. Anglický film by byl příliš suchý na podobný projekt, přičemž pouhé jeho prostředí se naprosto hodí. Svěží režie je dostatečně rozumná, aby nevytvářela ostře přetechnizovaný svět, ty ve filmech stárnou nejrychleji. Až na stylově futuristické metro si vystačil jen s chladem prostředí a lidí, obstírajícím celý tento svět. Zbytkové detaily jako vícero televizí či vyhraněná móda víceméně vychází z vnímání šedesátých let (kdo má rád tehdejší styl bude nadšený). Co se týče samotného pálení, tak na můj vkus je to sugestivní dost. A opět -> velice hravé. Pálí se tu Aristoteles, Mein Kampf či dokonce Cahiers du cinéma. Zmíní se i Ray Bradbury. Je to film symbolů, ale žádná věc pro elitáře, vždyť hlavní hrdina prochází vlastně klasickým vývojem. Truffaut si pohrál i s řadou paradoxů, ale to není až tak podstatné. Vytvořil důstojnou adaptaci, u níž doba vzniku jde bezpečně poznat. (17.09.2010)