Jindřich V.

Taky to určitě znáte, někdo si objedná podle něj chutný jídlo a vy z něj chytnete průjem. Někdo vidí krásný obraz a vy přemýšlíte, že měla uklízečka dostat padáka, protože neuklidila bordel. Někdo vidí krásnou ženu a vy civíte na etážová kamna s širokým podstavcem. Někdo se rozplývá nad výlohou a vy vidíte jen cetky, co jste včera vyhazovali do kontyše. A někdo zase zažívá filmogasmus a vy jen přemýšlíte, jestli ochotníci z Horní dolní Lhoty ztvárnili Willíka líp nebo ještě líp. (27.08.2019)

Shakespearovské adaptace mají oproti historickému standardu nespornou výhodu v jazykové vytříbenosti. Od první pronesené věty cítíte, že monumentální monology stejně jako rozhovory mezi vojáky působí jako balzám na duši. Dostávají také docela jiný rozměr. Řeklo by se, že daleko přirozeněji vyzní zcela lidová mluva, která by odpovídala dobovým reáliím, jenže zaryje se taky tak hluboko do srdce? Působivý hudební doprovod pak dotvoří mozaiku mimořádného filmového zážitku. Na Branagha si budu muset dát pozor :) (03.05.2011)

Historická dráma, založená hlavne na konverzácii, a to veľmi príjemnej. Keďže je to predovšetkým verne spracovaná divadelná hra, filmové prostriedky sa tu až tak nevyužívajú a to je asi moja hlavná výhrada. Pozdáva sa mi, ako tu je vykreslený stredovek, špinavý a smradľavý, tak ako sa patrí. Z hercov sa mi veľmi páčili Ian Holm a Emma Thompson v jednej zo svojich prvých rolí. Vyzdvihnúť musím ešte krásnu ústrednú pieseň (Non nobis, Domine), ktorú poznám aj v prevedení Blackmore's Night. Za jej tónov sa odohráva silná scéna po rozhodujúcej bitke, na bojisku plnom mŕtvol. Z ďalších scén sa mi ešte páčila roztomilá scéna dvorenia. Okrem lacného divadelného spracovania som mal najväčší problém s kráľovým bohorovným nárokom na krajinu, keď v mene boha (!!!) likvidoval všetko, čo sa mu postavilo do cesty. Je toto naozaj hrdina, ktorého by sme mali ospevovať? Tu si jednoducho nemôžem pomôcť. (16.08.2021)

Skvostné, od prvních slov Dereka Jacobiho až po jeho poslední jsem prakticky jenom nadšeně zíral, práce kamery, vytvořené kulisy, herecké výkony, hrdinský patos (leč tentokrát anglický :), ale přitom i překvapivá míra reality a otázek o smyslu všeho toho - to vše Branagh převedl na plátno v naprosto neodolatelném balení. A krásná, postupně gradovaná Doylova hudba zážitek vylepšuje ještě o sto procent. Jistě, že člověk nemůže brát tohoto Jindřicha V. jako toho skutečného, ale Shakespeare a Kenneth (jeho herecký výkon mi sedl neskutečně, sympatičtější postavu aby člověk pohledal) ho jistě v mých očích imortalizovali. Noční tábor, proslov, Non nobis a jaksi vzhledem k zbytku filmu nesedící závěr a o to víc fajn - to nejlepší. (29.03.2015)

Čím více se blížím k dvacítce, tím více obdivuji ty, kteří v tomto věku dokázali něco významného. Pravda, Kennethovi při natáčení Jindřicha V. táhlo už na třicet, to ale nic nemění na tom, že napsat scénář, zrežírovat ho a ještě se obsadit do hlavní role vyžadovalo velkou dávku talentu a hlavně entuziasmu. A jak se v pozdějších letech ukázalo, toho má Kenneth při adaptování Shakespearových her na rozdávání. Nemůžu si pomoct, ale velmi mi sedí jeho pojetí; v každé hře si najde něco osobitého (v Jindřichu V. kupříkladu pojal krále více jako docela normálního, pochybujícího člověka než neporazitelného hrdinu) a zároveň to komponuje s původním jazykem, který zní, jako byste se skutečně přesunuli o pár stovek let v čase. V některých diskusích si stěžovali i rodilí mluvčí, že ne všemu rozumí, a já - jelikož jsem neměla k dispozici titulky - jsem dokonale všechny obraty nepobrala také, ale k podobnému filmu mi ten krásný, vznešený jazyk plný "th" dokonale sedí. A Kenneth má nejen úžasný hlas, ale také přízvuk, díky kterému se vše, co jako král vyřkne, velmi dobře poslouchá. Po zvukové stránce navíc film disponuje dalším významným kladem: výborným soundtrackem s překrásným chorálem "Non Nobis Domine", který doprovází podle mě nejsilnější scénu z celého filmu: sbírání mrtvol po bitvě u Agincourtu. A ještě jednu scénu si dovolím doporučit: Závěrečné anglicko-francouzské námluvy, kde rázem pochopíte, proč tisíce Britů milovaly pár Ken & Em stejně jako princeznu Dianu a prince Charlese. Zkrátka a dobře, Jindřich V. je po všech stránkách výborné dílo. A až tuto nesnesitelnou tíži bytí vztaženou na krále, jenž si velmi dobře uvědomuje svou zodpovědnost za své poddané a jenž musí kvůli svému postavení tvrdě zakročit i proti svým nejbližším, někdy uvidím s titulky, mé hodnocení s velkou pravděpodobností poskočí o jednu hvězdičku výše. Dodatek 4. února 2011: Titulky stále nemám, ale to nic nemění na tom, že jsem si tuto Kennethovu výpravu do počátku 15. století za jedním z nejpatriotičtějších (a přitom téměř neznámých) anglických králů zamilovala. Slavný tříminutový projev před bitvou u Agincourtu už vám na požádání můžu odrecitovat zpaměti, Derek Jacobi je jedním z nejcharismatičtějších vypravěčů v dějinách a Patrick Doyle se už jen za Non Nobis Domine zapsal do mé skladatelské síně slávy. (06.04.2010)