Jindřich V.

Jak vyjádřit dojem čehosi mistrovského? Tady jsem ho měl, občas podpořený i lehce schizofrénními pocity, že to, co sleduji (historické drama ze středověkého království) není možná úplně tematicky či stylem mým šálkem kávy, přesto většinou nedokážu oči utrhnout, a že navzdory poeticky stylizovanému jazyku a divadelní předloze na mě s přechodem do exteriérů značně dýchá syrově realistická dobová atmosféra, jež dokáže posléze strhnout i v delších pasážích bez dialogů. Oceňuji vstřícně srozumitelné podání příběhu z dávné klasiky, včetně poselství, které v kontextu adaptace staleté divadelní hry s neškodně podmanivou kapkou vznešenosti nevnímám jako klišé. Obdivuji zápal Kennetha Branagha, s jakým ztvárnil titulní roli a zrežíroval celou velkolepou podívanou včetně sehrané válečné bitvy, hodně se mi zamlouvaly i zbylé herecké výkony včetně charismatického průvodce Dereka Jacobiho nebo skvostný hudební doprovod. [85%] (11.11.2023)

Veľmi pozoruhodná je Branaghova adaptácia Shakespearovej hry. Branagh dobre vedel ako uchopiť túto úlohu, navyše okrem režiséra urobil zo seba aj hlavnú postavu a treba podotknúť, že naozaj nesklamal. Okrem toho povolal aj celú plejádu výborných a nemenej známych anglických hercov ako charizmatický Brian Blessed, Ian Holm, Judi Dench alebo vtedy len 15-ročný Christian Bale. Taktiež za vydarené sa dajú pokladať aj vstupy Dereka Jacobiho, ako rozprávača príbehu. Zvlášť treba oceniť aj skvelú hudbu Patricka Doyla, taktiež aj zaujímavé vizuálne spracovanie, ktoré síce nie je tak výpravné, čo je aj na jednej strane škoda, na druhej strane sa to dá pre celkové divadelnejšie poňatie pochopiť. Film ale často trpí aj ťažšie stráviteľnými pasážami ktoré nedosahujú kvality grandiózneho začiatku alebo niektorých ďalších scén ako je aj napr. záverečná bitka a strhujúci odchod z bojiska za burácania božskej skladby ,,Non nobis Domine". Za nijak vydarených nemôžem považovať zhruba posledných 10 minút, keď Henrich vyznáva lásku Kataríne (hentak by som babu určite nebalil), ktoré trochu kazia celkový efekt. Cez toto všetko sa však dá povedať, že Henrich V. je pomerne vydarene spracovaný o čom svedčí aj množstvo ocenení a Shakespearovi by sa to určite tiež páčilo. (28.12.2007)

Kenneth Branagh a William Shakespeare - to je takřka nerozlučná dvojice. Ten první se snaží postupně natočit snad vše, co ten druhý napsal. Někdy se mu adaptace povede trochu méně, vesměs ale jde o dílka, z nichž by měl autor předlohy jistě radost. Jindřich V. patří mezi Branaghova vrcholná díla. My, odkojení filmy nasáklými americkým patriotismem, najednou sledujeme film, který je přeplněný nacionalismem anglickým. Ale je to nacionalismus tak ryzí, tak skutečný, že si divák takřka připadá jako Angličan a je ochoten vstát z křesla a jít bojovat za krále Jindřicha. Králův projev před rozhodující bitvou je pak jen umocněním onoho entuziasmu, který v té chvíli sice jakoby skomírá, ve skutečnosti se ale nadechuje k finálnímu náporu. Brilantní herecké výkony jsou u "shakespearovských" herců celkem obvyklé, takže není zase moc třeba se o nich rozepisovat. Každý, kdo má rád historické filmy (nejen ty shakespearovské), by si tenhle film neměl nechat ujít. (21.08.2002)

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)

Skvostné, od prvních slov Dereka Jacobiho až po jeho poslední jsem prakticky jenom nadšeně zíral, práce kamery, vytvořené kulisy, herecké výkony, hrdinský patos (leč tentokrát anglický :), ale přitom i překvapivá míra reality a otázek o smyslu všeho toho - to vše Branagh převedl na plátno v naprosto neodolatelném balení. A krásná, postupně gradovaná Doylova hudba zážitek vylepšuje ještě o sto procent. Jistě, že člověk nemůže brát tohoto Jindřicha V. jako toho skutečného, ale Shakespeare a Kenneth (jeho herecký výkon mi sedl neskutečně, sympatičtější postavu aby člověk pohledal) ho jistě v mých očích imortalizovali. Noční tábor, proslov, Non nobis a jaksi vzhledem k zbytku filmu nesedící závěr a o to víc fajn - to nejlepší. (29.03.2015)