Hranice lásky

Pohlcující. Díky za vymezení vůči českému mainstreamu genderově stereotypních, buranských romcomů. Tohle je autenticita života. Hana Vagnerová je jedna z mých nejoblíbenějších českých hereček a jsem šťastná, že po Sněží od Kristiny Elšíkové dostala další roli, kde mohla uplatnit svůj nesporný herecký um. Navíc je spoluautorka námětu a scénáře. Víc takových českých filmů! (06.07.2022)

Předvidatelné a banální, zároveň zábavné a uvěřitelné. Mě na srdíčku těší, že “kontroverzní” téma konsenzuální nemonogamie lze v dnešním světě senzace zpracovat takhle něžným způsobem. Jen ten název a plakát patří k jinýmu filmu. Hej a je děsnej cringe jak se v každý recenzi používá spojení “manic pixie dream girl” (05.08.2023)

Když zatoužíte po pěstování polyamorie ve svém dosavadním pevném milostném svazku, každý váš orgasmus je splněn. Iniciátorka tohoto erotického dramatu Hana Vagnerová se rozhodla na prahu čtyřicítky předvést svoji nahou kůži, své odhalené vnady a tři bradavice na ksichtě. Ke spolupráci přizvala polského režiséra Tomasze Wińskiho, se kterým praktikovala studii postupně se rozpadajícího funkčního vztahu, který početné milostné zálety není schopen ustát. Vagnerová je ve své roli značně věrohodná. Oproti její skvělé kreaci sexu a dramatického herectví její filmový partner Matyáš Řezníček zaostává a  působí značně asexuálně a ani moc nelze věřit tomu, že existují ženy, které by s ním okamžitě praktikovaly náhodný a nezávazný sex. Naštěstí má film celou řadu vedlejších postav, co dodávají celému celku peprnou i mnohdy originální komediální příchuť. V tomto ohledu perlí Hynek Čermák a jeho "sekta"  sexuálních závisláků. Většinu času je ale film velmi jednotvárný, v podstatě divák vyhlíží, s kým dalším skončí ona nebo on v posteli. Dlouho se o filmu mluvilo jako o jednom z nejodvážnějších v oblasti explicitních erotických scén. Rozhodně nečekejte pornografické scény. Žádná z přítomných dam nebyla ochotná ukázat na kameru své přirození. Svými mohutnými přírazy alespoň ukázaly názorné ukázky filmového koitu. A Hana Vagnerová provětrala svoji prsní výbavu. Filmu by také prospělo dramatičtější zakončení, respektive tvůrci mohli udělat závěr jednoznačně zajímavější. To se nestalo. Poutavost film nepostrádá. Vagnerová film táhne kupředu, svoje tělo a postupně rostoucí sexuální závislost dává na odiv a své herecké kolegy vyburcovala, aby se ve svých vedlejších rolích neztratily. Režisér si pro svůj filmový debut nezvolil komedii na jedno použití. Pustil se do náročnější látky, která má své atraktivní pulsy a určitý kontroverzní rozsah. Nedařilo se mu ale diváka udržet v napětí, co dalšího přijde v příští scéně. Momenty překvapení se postupem času stále snižovaly, až film vyšuměl do nedomrlého konce. A převládá také pachuť nadbytečného progresivního artu. I tak mu za každý inscenovaný koitus patří dík. 6/10 (02.01.2023)

Velmi těžké téma. Jsem překvapený o to víc, že přišlo od polské produkce. Hranice lásky nejsou nic jiného než sociální drama, které funguje jako sonda do erotických představ párů. Minimálně těch parů, které sní o více partnerech nebo přímo polyamorii. Herecky je to obsazeno dobře. Mihne se oblíbená Křenková i Hofmann. A dokonce zaskočí i Čermák. Ustřední dvojice však táhne film za mě tak napůl. Zatímco Vagnerová je sympaťanda, která skrze celý film rozhazuje emocemi, tak její filmový partner Řezníček je za mě herecky emočně velmi plochý. A navíc je mi bohužel velmi nesympatický. Což je samozřejmě čistě subjektivní dojem. Obecně mám z filmu pocit, že finále mohlo být mnohem více rozkresleno než že prostě skončí hořkosladkou tečkou. Respektive vy celou dobu tušíte, kam se děj posune a kde skončí. Proto víc bych si přál aby byla rozkreslena právě ta část, kdy si partner uvědomí svoje emoce naplno. Za mě je to ve výsledku podprůměr, který mě moc nebavil. (40 %) (01.04.2024)

Podobné scény zaznamenává už Boccacciův DEKAMERON, před 100 lety se tomu říkalo "volná láska", v Engelsovi, ale také v Pondělíčcích najdete skupinové manželství. Knih a příruček tohoto druhu existuje více. Jako osvěta do ztracena to je považovatelné za sondu do promiskuity. Partneři jsou viditelně ve středním věku, měly by je spojovat děti a společný život, působí však dojmem ne zcela dospělých jedinců, kteří bezradně těkají mezi načrtnutými kategoriemi odnikud nikam. Závěr filmu zcela mimo děj a obsah vyznívá do ztracena asi jako metafora. Na dospělost je to míň než málo. (10.03.2024)