Pražské noci

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."                                                                                 Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem.                                                     Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra.                                                                                                                                                              Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) (13.05.2018)

Předně musím vzdát hold Mileně Dvorské. Ve své době to byla nejen dobrá herečka, ale fakt hezká herečka. Celý film si zaslouží pozornost již sám o sobě. Je to patrně jediný česk(oslovensk)ý horrorový povídkový film, který kdy vznikl (alespoň já o žádném jiném nevím), a to ještě v době, která u nás podobným mysteriózně horrorovým příběhům nijak nepřála. Kladem bezesporu je černobílý formát a to, že ani jeden příběh nijak netlačí na pilu ale jen hezky pozvolna buduje svou atmosféru a staví na ní, ne na explicitním horrorovém/strašidelném výrazivu. Má to své kouzlo, i když u ne každého příběhu se to povedlo. Spojovací příběh FABRICIUS A ZUZANA je zábavný s mnoha zajímavými složkami – již zmíněný koncert Dvorské + naprosto výborný Hrzán. Naopak ho naprosto shazuje úplný závěr s létajícím autem. *** POSLEDNÍ GÓLEM je přesně takový, jaký jsem čekal. Tedy silně mysteriózní, s postupnou převahou horrorového, které sice jen nakoukne, ale má to koule. Nejlepší příběh filmu. Samotný Golem je povedený. **** CHLEBOVÉ STŘEVÍČKY jsou naopak nejslabší. Hlavně proto, že jsou zbytečně dlouhé, rozvláčné a po jisté době již nudné (to hlavně v okamžiku kdy vám dojde o co jde a než k tomu nakonec dojde, tento úsek je až ubíjející). Rozjezd, Tereza Tuzsynská a závěr je fajn, ale kdyby to bylo celé kratší, bylo by to fajn celé. ** OTRÁVENÁ TRAVIČKA je zajímavá nejen opět hereckým a vzhledovým koncertem Mileny Dvorské, ale již samotným zpracováním. Beze slov, jen za doprovodu písní s vhodně a trefně napsanými texty. Lehce komediálně laděné, přesto s výraznou horrorovou příchutí. Až mě potěšilo, že se tvůrci pokusili trochu experimentovat a ještě více, že se jim to povedlo. Zajímavě pojatý příběh, který vlastně je rozvedením a jakousi pointou Fabricie a Zuzany.**** Jen bych zdůraznil, že je k filmu třeba přistupovat s vědomím roku jeho vzniku a toho, že se u nás nikdy syrově čistý horror netočil, vždycky to byl „tak trochu jiný“ (což v žádném případě neznamená horší) horror . Pak je možné si to užít. 3,5* (03.04.2012)

Povídková záležitost těžící ze zlaté (a překvapivě jinak takřka nekutané) žíly v podobě pražských pověstí. Škoda, že výsledek je více zajímavý než opravdu dobrý. Všechny příspěvky však spojuje jedna sázka na jistotu. Tradičně bezchybná práce našeho nejlepšího skladatele filmové hudby Zdeňka Lišky. Fabricius a Zuzana 3/5 Nejde o povídku v pravém slova smyslu. Spíše je to taková spojovací nitka, na kterou se navlékají zbylé tři příběhy. Kdo by to byl řekl, že Milena Dvorská je tak dokonalá femme fatale, že bych si to s Kopeckým vyměnil raz dva. Škoda, že se to celé zkazí "Velkým vozem". Poslední Golem 4/5 Název mluví za vše. Perfektní atmosféra a dobrý, byť očekávaný, závěr. Scéna oživování golema je vrcholem celých Pražských nocí. Chlebové střevíčky 4/5 O něco kratší během finále a jednalo by se o absolutní špičku filmových povídek nejen v rámci naší kotliny. A není to pouze kvůli líbající se Brezkové s Tuszyńskou. Otrávená travička 2/5 Je sice pěkné, že Stephen Sondheim nebyl první koho napadlo převést morbidní legendu do podoby muzikálu, ale k čemu to, když to nudí již po první písni. (01.08.2008)

Atmosféra tajemna, staré Prahy a příjemného prožitku. 1) Půvabný film mě oslovuje nejen vtipným scénářem, svébytnou poetikou, příjemnou hudbou, ale především obrovskou atmosférou, která by se dala krájet. Jako kdybych četl dobrou báseň - při každém novém přečtení objevuji nové a nové kouzlo. 2) Hlavním nedostatkem snímku je jeho nevyrovnanost. Povídky mají různou úroveň (Brdečkův Poslední golem *****, Makovcův Fabricius a Zuzana*** a Otrávená travička**, Schormovy Chlebové střevíčky***), film obsahuje zbytečně natahované, rozvláčné i nudné momenty a chvílemi až realizační úlety (Velký vůz). 3) Pobavil mě brněnský Internacionál v roli pražského luxusního hotelu. (04.02.2011)

Stephen King si dal rande s Claudem Chabrolem a z jejich vášnivé noci vzniklo toto miminko. Poněkud nesourodé, ale s touhou po životě, s jednou nohou delší (prostřední povídka), a proto kulhající. Naštěstí v hlavě to má v pořádku. A tak nám ústy Mileny Dvorské vypráví tři příběhy. Rozhodně má smysl pro pointu, protože jednoznačně to nejlepší, co nám tohle robě dalo, byla povídka třetí. (01.03.2013)