Vstup zakázán

Celkem povedený povídkový snímek skládajicí se ze dvou krásných ale asi jen půlhodinových povídek jednich pohraničníků na Šumavě v Horní Plané či na Kvildě a v okolí řeky Vydry. 1. povídka: Pronásledování- r. F.Vláčil debutujicí vůbec v hrané kinematografii. 2. povídka: Bloudění-r. M.Vošmik který debutoval už roku 1952 ale to se převážně jednalo o krátké povídkové o různé kratičké příběhy ze života či etudní filmy a starší diváci ho mají zafixovaného převážně jako dětského režiséra takových snímků jako Honzíkova cesta,Táto sežeň štěně atd. (11.07.2006)

Skutečně, obraz pohraničníků v poválečné době. A je zde vše, jak těžká práce na "bojišti" tak těžký rodinný život těchto mužů a jejich manželek. Kdo jiný, než perfektní Jiřina Švorcová, může hrát manželku pohraničníka, která řeší dilema neustálého nedostatku času jejího manžela pro rodinu. A zároveň opravdovou závislost svého synka na jeho otci. Ta se projeví útěkem asi 5ti letého kluka do pohraničního pásma za otcem. Teprve tahle zkušenost a skutečný odraz jejich vlastních problémů na jiném manželském párů dovede Jiřinu k prozření a pochopení. Hvězdičky dolů za trochu divokou režii druhého snímku a taky jsem se na to díval hlavně kvuli paní Švorcové. (15.03.2012)

Musím hodnotit níž, než padesáti procenty námětu se shodující později natočený Boty plné vody. Konkrétně se v oné shodě jedná o povídku Pronásledování, která je ve Vláčilově provedení méně napínavá, ale zato poetičtější. Hledání malého chlapce bylo hodně natahované, září tu Sklenčka a koneckonců sympatie sbírá i Vladimír Hrubý coby nešťastný voják-zadřenec. Miloš Kopecký ve filmu nehraje, jenom tu dabuje vraha ve vlaku. (20.11.2016)

Ideologicky zabarvené téma první z povídek by nemělo stát v cestě za objevením jedné z prvních Vláčilových režijních prací, již silně ovlivněnou soudobými zahraničními vzory. Zimní scenérie šumavských sněhových plání, v nichž Vláčil nalezl jedinečnou příležitost pro dramatické i lyrické ztvárnění příběhu mužů oddaných smrti, v určitých okamžicích dokonce připomínají slavné záběry z Markéty Lazarové. Druhá z povídek se zabývá nejednoduchým postavením členů Pohraniční stráže, obětujících veškerý volný čas službě vlasti. Konflikt, vedený zanedbávanou manželkou, vede ke zmizení malého chlapce, s jehož nalezením se harmonují i vztahy mezi oběma manžely. Poněkud tezovitý příběh je ozvláštněn spontánním hereckým projevem sedmiletého Michala Stanince, který se během krátkého období objevil celkem ve čtyřech celovečerních filmech. Shodou okolností byl ve stejném roce natočen i kontroverzní Kachyňův snímek Král Šumavy, v němž jednu z hlavních rolí představovala také Jiřina Švorcová. Ta se zároveň objevila i v druhé Vošmikově povídce. Náhoda nebo osud? (13.04.2014)

Dvojici povídek „ze života pohraničníků“ nelze upřít poctivé úsilí o sugestivní vylíčení „divého“ šumavského prostředí – a dlužno dodat: oběma se to daří. Obě také aktualizují klíčový motiv pohraniční kultury – stopování (diverzanta, pašeráka, emigranta, převaděče…). První – dobrodružná (a česko-slovenská) – toho dosahuje především westernovými prvky a tomu odpovídající hudbou, druhá, jíž se vhledem do rodinné krize současně daří přiblížit šumavský civilní život, rozvíjí pátrání po zaběhlém pohraničníkově synkovi: jeho pouť „do pásma“ eskalující prolézáním opuštěných ruin po vysídlených starousedlících lze téměř chápat jako bezděčnou metaforu sestupu do podvědomí, které v surrealistickém kánonu zprostředkovávají právě různé periferie – jako půdy, sklepy a předměstí. Zatímco první povídku snižuje přehnaný rozdíl mezi oběma strážci hranic (mající zřejmě za cíl umožnit lyričtější pohled na prostředí optikou toho mladšího), smysluplností druhé poněkud viklá vyšetřovací postup, korunovaný úspěšným a neomylným zásahem Oty Sklenčky – „v poslední vteřině“. (11.01.2020)