Dogville

Larse von Trier mě po Tanci v temnotách znovu dostal. Když jsem četl o filmu natočeného v jednom "velkém" interiéru, kde jsou domy (resp. jejich zdi) nakresleny na zemi křídou, myslel jsem si, že to bude pouze experiment bez smyslu. Pustil jsem film a hned první pohled kamery z ptačí perspektivy mě přesvědčil o něčem magickém okolo tohoto "průhledného světa". Rozdělení na kapitoly, epilog a hlas vypravěče mi připomínají divadlo. Okolo celého "městečka" je zeď, v noci černá ve dne svítivě modrobílá. Při mlze je všude mlha, když sněží sněží sníh. Je to neuvěřitelné jak to dokáže vtáhnout a za pár minut to budete považovat za něco opravdu výjimečného. Nevím proč, ale neexistence zdí a minimalizace např dolu a hory je opravdu zvláštní, ale přesto krásná. V člověku to může vyvolat pocit naprosté harmonie a sjednocení se s pohledem na takový svět a nebo naprostý opak a zavrhnutí tohoto filmu. Kamera je opět Larsem von Trierem používána naprosto odlišným způsobem než u jiných autorů. Přiblížení na osobu prožívající emocionální zkoušku je stejné jako v Tanci v temnotách. Film vyprávějící o městě kam přijde žena, která dostane šanci tu zůstat, pokud si jí lidé oblíbí. Nikdo nic nepotřebuje, ale postupně začne přibývat hodně práce a lidé začnou "pomocnice" čím dál více využívat. Vede to až ke znásilnění Nicol Kidmanové a postupnému "kdo chce at si zajezdí :". Film velmi silně ukazuje jak lidé začnou využívat lidi, když oni nemají na vybranou. Vydírání, lenost, krutost.... To vše se najde v tomto městečku. Lidé mohou být opravdové ... sviňe... Velmi jsem litoval Nicol Kidman a Toma, který jí stále říkal o nových a nových plánech jak ji osvobodit. Tom je snílek, který se nakonec nechal zmanipulovat a skončil jak skončil(jen řeknu, že skončil jak měl. Závěr jsem osobně velmi očekával a předem odhadl a myslím, že to není problém(a pokud ano asi jsem fakt sadista :)). Úžasné závěrečné nasvícení toho krásného a následně i špatného(" a pak jsem uviděla to trní okolo...."). Perfektní práce se světly a s mikrosvětem na pár metrech čtverečných. Herecké výkony hvězd různé zářivosti jsou skvělé, lidské a věrohodné. Skvělý film o tom jací lidé byli, jsou a budou .... PS: logika a myšlenky hlavní hrdinky byly chvílemi na hranici ignorance.... (06.02.2005)

Dogville je výborný filmo-divadelní zážitek, protože perfektně potírá některé jinak neodstranitelné nedostatky divadla a to 1) Že herci nemohou hrát mimikou, ale jen hlasem a rozmáchlými gesty 2) Že divák si sám vybírá perspektivu, má až přílišný nadhled a nelze u něj vytvořit atmosféru ztísnění, či strachu. Dogville je právě na atmosféře úzkosti, bezmoci a tyranie vystavěno, graduje pečlivě a neochvějně, slouží jako sonda do temného kouta lidské duše (postavám lze uvěřit). I pouhé rozbíjení porcelánových sošek je zde útrpnější než litry cákající krve jinde. Líbila se mi také práce se zvuky (člověk obrazně otevře dveře, ale zvuk je reálný), technicky považuji Dogville za mimořádně vyvedený experiment s excelentními hereckými výkony, ovšem dokonalé to taky není... 8/10 (25.05.2009)

Dogville je skvěle herecky obsazený, kdy i nejmenší roličky hrají herci, kteří by si v jiném filmu zasloužili zahrát hlavní roli, a celému ansámblu vévodí hvězda první velikosti Nicole Kidman, která toužila, poté, co si naplnila kasičku, získat renomé velké herečky a o honorář se s Larsem von Trierem určitě nehádala. Snímek se může opřít o myšlenkově silný emotivní příběh s opravdu ďábelskou rafinovanou pointou, která je satisfakcí nejen pro ponižovanou hrdinku, ale i pro diváky. Odplata je nemilosrdná a absolutní. Jenže co naplat, problém Dogville spočívá v tom, že vlastně nejde o film. Nepoužívá specifické filmové výrazové prostředky a obvyklý filmový jazyk. Mnohem spíš je to alternativní divadelní představení zaznamenané na filmovém pásu. Experimentální divadlo s minimem kulis a rekvizit. Někoho to uspokojí a vystačí si s emocemi a komorním herectvím, někdo se může cítit ošizený. Lars von Trier je filmař, který rád útočí na hranice dosud možného a akceptovaného, a tím je mi osobně sympatický. Na druhou stranu, kdyby se kinematografie měla vyvíjet tímto směrem, byl by to asi průšvih, protože každý není tak dobrý vypravěč a každý herec nemá tak dobrý rejstřík jako účastníci tohoto experimentu. Celkový dojem: 90 %. (03.01.2008)

Filmové prostředky jsou zredukovány až na samou dřeň, přesto film nepůsobí divadelně. Vyžaduje divákovu spoluúčast a fantazii (takhle krásný západ slunce už jsem ve filmu dlouho neviděl). Jen mám občas pocit (možná i díky té zbytečně ruční kameře), že režisér dává najevo až jakési intelektuální opovržení filmem, které tentokrát nevyznívá jako koncept, ale spíš jako póza. A k tomu příšerné moralizování. Přesto výjimečný filmový zážitek. (13.09.2005)

DivX/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 2/10 Efekty 4/10/// +Nicol Kidman a Paul Bettany, exteriéry a interiéry -zdlouhavé, bez hudby, bez napětí, a ještě jednou pro pořádek, 3 hodiny je moc!/// Film bych určitě odsoudil nebýt závěru. Ono koukat na tento zvlaštní, svým způsobem originální film je velice náročné a zdlouhavé. A strávit u něj s přestávkami celé odpoledne (od 13-20 hod) je kapánek na pováženou. Naštěstí s překvapivým závěrem příchází i relativní pocit nepromarněného času a především pocit naplnení, či snad uspokojení. Celou dobu jsem tak trošku nechápal klid hlavní hrdinky, a její ušlechtilé chování a vlastně i celou dobu jsem si přál takový konec filmu jaký nastal. Ale stejně je to sfiňárna/// Celkem 52%/// (02.11.2006)