Dogville

Jeden z nejúžasnějších filmů, které jsem viděl. Pravděpodobně mám slabost pro minimalismus a nezvyklé formální postupy (nulová výprava a pouze schematické kulisy, divadelní dělení na akty, atd...). Nicméně Dogville nabízí něco více než jen divadelní zaměření výhradně na postavy. Nabízí silný příběh na velmi zajímavou etickou otázku: „Na kolik je tolerance vůči slabostem ostatních ctnostná?“ A dostává se nám klasické Trierovské odpovědi, kdy autor dokáže najít tmu i v těch zdánlivě nejsvětlejších místech: “Nejen že není ctnostná, ale něco takového je naopak nesmírně pyšné a nebezpečné“. Vše zabalte do velmi krutého hávu, divadelního minimalsimu, skvělých hereckých výkonů a přidejte gradace, která si nebere servítky. Další z Trierových filmů, který překračuje hranice lidskosti, což celé vyznění otázky tolerance a odpuštění ještě podtrhne. Závěrečný trest je jedno z nejlepších a nejemotivnějších filmových finále co jsem viděl. Možná že se filmu podařilo zahrát přesně na mou strunu, ale film, ač v jádru velmi zlý a krutý, je pro mě neskutečně krásný a hluboký, až bych se toho možná mohl děsit. (skvělých 5/5) (16.09.2010)

Další perfektní film Larse von Triera, opět velmi stylizovaný a brilantně zrežírovaný. Opět je film součástí volné trilogie (americká trilogie), a jde o naprosté mistrovské dílo. Takřka tříhodinový snímek opírající se vpodstatě pouze o perfektní příběh a fantastický scénář (autorem je samozřejmě sám Trier). Kvality scénáře jsou zcela využity díky úžasnému castingu, herci jsou ve svých rolích tak přesvědčivý, jak jen mohou být, ať již jde o hlavní role v excelentním podání Nicole Kidman a Paula Bettanyho, či ostatní role které byly obsazeny nanejvýš vhodně až do poslední roličky (mimojiné Stellan Skarsgård, Chloë Sevigny, James Caan, Lauren Bacall, Željko Ivanek, Udo Kier, Jean - Marc Barr a další). Režie je tentokrát stylyzovaná naprosto minimalisticky s téměř absolutní absencí kulis a podobně, a právě tato forma tomuto snímku vyhovuje, za zmínku stojí také skvělý výkon vypravěče snímku - Johna Hurta. A i v tomto případě ještě více film povyšuje geniální závěrečná pointa. Zde není žádných pochyb - toto je nejlepší film Larse von Triera. (20.01.2010)

Lars von Trier umí provokovat. Jeho filmy plné viny, sebeobětování a krutostí jsou burcující, moralistní, mnohdy alegorické, kontroverzní a ... nezapomenutelné. Nejinak je to i s Dogville, kde mně ale originální pojetí film-divadlo nesedlo natolik, abych ohodnotila maximem. (18.08.2010)

Tak takhle by vypadal svět bez Boha.... Pro mě osobně nejzásadnější film, který jsem doposud viděla. Možná by si zasloužil i další přívlastky začínající "nej". Nedostává se mi slov. (27.03.2012)

Vůbec poprvé mě von Trier naprosto dostal, příznačně v momentě, kdy hodil za hlavu většinu bodů Dogmatu '95, přestal provozovat pusté dojení emocí špatně maskované za nepřikrašlovanou realitu, předhodil mi vyabstrahované lidské typy v stylizovaném ne-prostředí, které umožňuje soustředit se na herce tak mocně, že člověk místy zapomíná dýchat, a svůj obvyklý motiv křehké ženské bytosti válcované nepřízní osudu/okolí dovedl o krok dál, k překvapivě nekompromisní katarzi. A vůbec poprvé mě přesvědčila i Nicole K. jako herečka. (07.06.2018)

Asi nepoviem o tomto filme nič iné, nič nové ako už bolo povedané, každopádne 3 hodiny ubehnú ako voda. Za 12 dní dať dokopy takýto scenár, Trier je blázon, génius, ktorý vysiela sondu do hĺbky duše človeka, ktorý vysiela sondu do divákovej mysle a šokuje ho jeho vlastnou zvrátenosťou. (07.03.2019)

Trier je psychouš. Tohle není film, je to experimentalni pseudodivadlo, neni to zabavné a nechci to už nikdy vidět. Ale není to nuda, je to hutné a psychologické. Ovšem ty titulky na konci vám možná objasní víc než samotný film. (02.11.2005)

Originálny a veľmi nevšedný film. Krutý, cynický, depresívny, smutný. Nič neprikrášľuje a s cynickosťou ukazuje na zlo v nás a okolo nás. A práve preto je maximálne pôsobivý a bezchybný (vrátane geniálneho záveru) 100% (14.05.2006)

LvT mě "dostal" už dvakrát (Prolomit vlny a Tanec v temnotách) a teď si tedy může napsat další čárku. Všechny tyhle filmy spojuje "bezmocná žena v nesnázích" tak krutých, že podezřívám pana režiséra ani ne tak cynismu jako intelektuálního sadismu... Fakt je, že slečna Grace to v závěru vyřešila tak, že asi většina z nás jen zalapala po dechu. Divadelní stylizace celého filmu mi přišla zajímavá a zvlášť záběry zhora na Grace ukrytou v náklaďáku mezi bednami jablek (připomnělo to jen mě stejný záběr CC skrz nebesa v Tenkrát na západě?). Rozhodně to není film, na který během týdne zapomenete! (02.07.2007)

Působivý film, který může lecčím odrazovat, ale stojí za to ho vidět. Ano nedokonalé divadelní kulisy, délka filmu, "zápletka", ale také vynikající herecké výkony, šokující závěr a hlavně poselství, které Lars předává všem, kdo ho chtějí přijmout. Poselství o lidech, jejich slabosti a moci nad bezmocnými. Všechny postavy mají svoje přesné místo, nikdo není navíc, nikdo nechybí. Nicol naprosto přesvědčivá, ale i ostatní jako kdyby ani nehráli. Kdo chce od filmu nejen zábavu, ale něco si z něj i odnést do života nebude zklamaný. (27.05.2008)

...ja vlastne ani neviem ako tento film hodnotiť....na jednej strane som už v prvej tretine nevedel obsedieť, pretože forma akou bol snímok urobený mi prišla zdĺhavá, divná, komorná a na divadelné stvárnenie som si musel chvílu zvykať a celé to bolo také.....také vlastne ani neviem ako to nazvať..............ALE.........ono to všetko malo svoj význam. A nemôžem si pomôcť ale v momente kedy naskočili záverečné titulky som mal neuveriteľný pocit.....( pozitívny )...A čo mám teda hodnotiť?....formu?..príťažlivosť deja?....morálnu a etickú hodnotu?....rozvláčnosť?.....originalitu?....nie......nebudem ho hodnotiť.......pravdou však je, že nie každý dokáže tento film vidieť v dobrom svetle...a možno sa nájdu aj taký, ktorý ho vypnú skôr než sila Dogvillu naplno udrie.....hold každý je zodpovedný sám za seba a za svoje činy..... (01.07.2009)

Před Larsem von Trierem musím opět smeknout, protože tentokrát dokázal se svojí typickou režií na pár metrech čtverečních vytvořit pořádně dusivou atmosféru, a to navíc v tak minimalistickým pojetí, jak jen to jde, od kulis, přes osvětlení až po hudební složku, která si během necelejch tří hodin vystačí jen s pár motivama. Tahle minimalistická forma má jednu obrovskou výhodu - umožňuje divákovi plně se soustředit na příběh, kterej v devíti kapitolách sleduje postupný využívání jednoho člověka druhýma v několika různejch podobách, myšlenkový pochody jednotlivejch postav nastíněný hlasem vypravěče a na herecký výkony, kterejm dominuje Nicole Kidman ve famózním představení a v jedný ze svejch nejzajímavějších rolí. Tohle všechno navíc i přes svojí stopáž uteče velmi rychle a nenávratně směřuje ke svýmu konci. Ke konci, kterej si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Ke konci tak drásavýmu, že jsem si v onu chvíli říkal, jestli je to, co se stalo, vůbec možný, ale s odstupem času jsem pochopil, že jinak to vlastně ani skončit nemohlo. Dogville je film, díky kterýmu jsem si (bohužel) uvědomil, že lidi se nerozdělujou na dobrý a zlý, ale že určitej poměr dobra a zla je v každým člověku. Je to film, jehož vyznění sice ve výsledku není nijak překvapivý, ale stejně vás z něj pořádně zamrazí. A díky tomu všemu je to pro mě osobně taky jeden z nejlepších, ač nejdepresivnějších, filmů, jakej jsem za poslední dobu viděl. (15.06.2011)

Ryze ateliérové prostředí, v němž Trier "osekal" prostředky na minimum v podobě čar na podlaze a strohé vybavení pomyslných interiérů vybranými rekvizitami, je ponejvíce hra s divákem. Jde o zkoušku toho, jak moc (či málo) lze takto přiznanými prostředky divákovi nabourávat fikci. Prázdný prostor - v němž si v tomto případě máme představit prašnou hlavní ulici, jablečný sad atd. - funguje skvěle v divadle, protože tam to divák automaticky přijímá jako znak, a prostor v některých případech vytyčí herci svou akcí, aniž by bylo třeba kulis či realisticky vyvedené scény. Zde je to ale jinak. Trier totiž krom výše zmíněného naprosto NEPOUŽÍVÁ ŽÁDNÉ DIVADELNÍ POSTUPY - ani při práci s herci, ani při výstavbě jednotlivých scén - a VYJADŘUJE SE RYZE FILMOVĚ. Právě proto tedy vyznívá zvolená forma originálně. A konvenuje i v symbolické rovině, protože v malé vesničce o sobě všichni všechno vědí a veškerá tajemství jsou veřejná - tudíž zdi jakoby neexistovaly. Trier to zde "provedl" doslova. Výborné kamerové práce, při níž se typicky "trierovsky" střídají "vybroušené" statické celkové záběry s rozstřepanou ruční kamerou zabírající často detaily a výrazné práce se střihem, si musí všimnout i laik. Za "vyzdvihnutí" stojí i úžasné svícení celé scény. Trier pak umí výborně pracovat s herci, které vždy (viz jeho další tvorba) podřídí svému záměru a - co je pro něj typické - povětšinou na první pohled nesourodé herecké obsazení, které by jiný režisér pravděpodobně vzájemně nenakombinoval, u něj funguje právě díky tomu, že dokáže všechny takto suverénně integrovat do jednoho celku. Viz ve všech komentářích zmiňovaná Kidmanová, jež dle mého odvedla svůj druhý nejlepší výkon po Daldryho Hodinách. Ale to zdaleka není to nejpodstatnější. Více než "reálné" postavy či děj, je cílem snímku podobenství lidské společnosti a to se Trierovi podařilo zobrazit zcela univerzálním způsobem. Výrazně pesimistický závěr pak dotváří Trierovo vidění světa - pakliže si s námi všemi celou dobu jenom "nehraje" (a nebo právě proto). Vynikající! (11.07.2011)

Dogville je na jednej strane veľmi únavný predovšetkým zásluhou neprimerane dlhej stopáže, pochmúrneho prostredia, surového správania a nedostatku scenérie, že divák má po celý čas skľučujúci pocit. Na druhej strane, zriadkakedy máme možnosť vidieť film, ktorý sa natoľkoto odtrhne od tradícií. Napriek všetkému spomenutému, práve kvôli spomenutým "nedostatkom" sa oplatí pozrieť si tento film. (21.07.2012)

po všech stránkách originální,zajímavý námět, se super závěrem - kdyby to nebylo tak přííííšerně dlouhé - tři dlouhé hodiny. (27.02.2014)

Veľmi podarený filmový experiment. Väčšinou ma takéto artové pokusy nebavia, ale tu mi to nevadilo a chýbajúce kulisy vďaka dobrému scenáru a výborným hercom (prekvapila hlavne Nicole Kidman) vôbec nechýbali. Mal som štastie na director's cut, čiže 3 hodinovú verziu filmu a to bolo veľa, takže miestami som sa celkom nudil. Každopádne ide o zaujímavý počin, ktorý sa oplatí pozrieť v kratšej verzii. 80 % (12.06.2014)

Pro mě doslova dechberoucí film o otázkách, o dvojím pohledu na aroganci a její podstatu, o pohledu na soudnost, zodpovědnost za svý činy a o pohledu na zločin a na trest. Jeden pohled je ten "humanistickej", o kterym si většina z nás asi myslí, že ho má, a ten druhej je z pozice moci, z tý druhý strany. A prolínání těchhle dvou rovin nutí diváka položit si otázku, jestli je opravdu takovej, jakej si možná myslí, že je; jestli by opravdu některý věci, který teď odsuzuje, nedělal ani tehdy, kdy by měl tu moc a prostředky, kdy by byl v jiný pozici nebo jenom situaci - a hlavně o tom, že tahle otázka (u soudnýho a střízlivýho člověka) nemá odpověď, ale i přesto je nutný si jí pokládat. A stejně jako uživatele Kiddo i mě tady nepřestává udivovat většina komentářů, která film zbytečně degraduje shrnutím, že poselstvím filmu je sporstý a obyčejně plochý "lidi jsou svině". Dogville je o něčem mnohem hlubším, niternějším - a hlavně relativnějším. I proto nemá smysl rozebírat odůvodněnost nebo neodůvodněnost minimalistický scény, některejma zmiňovanou přehnanost nebo nelogičnost chování postav a podobně; tohle všechno je totiž jen prostředek, jenom nosič hlavních myšlenek a kladenejch otázek. Ten film je podobenství, ne dějově-dramatickej snímek klasickýho formátu. A taky mě překvapuje, že se nikdo nijak zvlášť nepozastavuje nad vypravěčem - ten pro mě podtrhuje právě tu relativnost, na kterou Trier poukazuje: kromě dvou pohledů, který jsem už zmiňoval, pro mě vypravěč představuje ještě třetí náhled; jakoby nezaujatej, vzletně podávanej - ale jenom jakoby. Z těch komentářů a sumarizací vypravěče, když se nad nima člověk zamyslí a nenechá je kolem sebe jen tak proplout, mě občas mrazilo víc, než co se dělo mezi postavama napřímo. A to mě fascinuje - ukazuje to, jak snadno se dá komentářem, kterej každej bere jako oficiální a nezaujatej, jak snadno se tím dá ovlivnit výpověď toho, čeho se dotýká, aniž by to bylo nějak znatelný nebo alarmující; a jak to ve výsledku může naprosto překroutit význam toho, co se děje, nebo tomu dát úplně novou rovinu a nebezpečně jinej význam (a že se to v Dogvillu dělo často a významně). Dogville je pro mě jeden z možná pěti nejsilnějších a nejpodnětnějších filmů, který jsem vůbec kdy viděl. (12.02.2015)

Nezáleží na tom, kam se přestěhujete, lidi jsou všude stejný svině... (28.12.2005)

Tak tohle je typická ukázka, kdy se vyplatí protrpět 3 hodiny až do neskutečného finále. Jeden z největších zvratů v závěru filmu, co jsem kdy viděl. Srovnatelný mě narychlo napadá snad jen u Obvyklých podezřelých. Ale ty 3 hodiny se fakt hodně vlekly:-) (11.07.2006)

myslím, že tohle je jeden z těch filmů, u kterých je dobré znát trochu teorie. sice nevím, jestli to tu už někdo nenavrhl, ale doporučuju přečíst Dohlížet a trestat od Michela Foucaulta (21.08.2006)