Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

Při zpětném pohledu je hodně zvláštní pomyšlení, že naše dětská generace 70. let měla k bondovkám a vůbec „pokleslejším“ dobrodružným žánrům přístup víceméně jen prostřednictvím jejich domácích parodií (v kinech a televizi originály nedávali a video bylo ještě daleko). A že jsme po nich panečku hladověli. Zápletku Agenta W4C jsem jako kluk bral smrtelně vážně (strašně jsem fandil Kačerovi); jako komedii ho u mě zachraňovaly fóry, které nevyžadovaly aspoň hrubou představu o parodovaných předlohách, takové ty standardní vorlíčkovské legrácky, které mi dnes spolu s pasážemi rozcamrané dechovky v jinak docela stylové muzice zážitek naopak nabourávají. (02.10.2012)

Slánka s plánem na vojenské využití Venuše je nepochybně zajímavý artefakt pro většinu tajných služeb celého světa. O slánku ale musí tito agenti svést tvrdý boj s panem Foustkou, obyčejným českým účetním, a jeho malým pejskem. Báječnou komedii, která nenápadně paroduje spoustu anglických a amerických špionážních filmů, včetně "nedotknutelného" Jamese Bonda, natočil známý "pohádkář" Václav Vorlíček. Povedla se mu skvěle a je to i zásluha vynikajících herců. Josef Sovák jako pan Foustka vypadá přesně jako obyčejný účetní, který sice chvilkama vůbec neví, proč tuhle špionážní hru hraje, ale když už, tak ji hraje pořádně. Květa Fialová a Jan Kačer jsou takoví "typičtí bondovští" agenti. Ona tajemná krasavice, on elegantní a neproniknutelný cizinec. A ostatní herci je skvěle doplňují. Když se k tomu přidá spousta inteligentních, ale nesmírně vtipných gagů, je o zábavu postaráno. (29.08.2002)

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) (21.05.2019)

Konec atď nemá takú povesť, ako iné, obľúbenejšie Vorlíčkové komédie, ale je to možno taká perla na dne. Námet a zápletka je možno trochu prekombinovaná a pritiahnutá za vlasy, lenže Vorlíčkové spracovanie a vždy veľký sympaťák Sovák to doháňajú priamo pomocou kamery a pred ňou. Nedá sa to pozerať každý rok ako napríklad Špenát, ale raz za čas táto bláznivá komédia v televízii poteší. (13.08.2012)

Vo svete už všetci videli štyri bondovky a piata sa rútila do kín. Neviem aká bola v roku 1967 dostupnosť a populárnosť bondoviek v ČSSR, ale Vorlíček sa pokúsil práve o agentskú paródiu. Nuda, nuda, čiernobiela šeď, šeď. Áno, sú tu zosmiešnené špionské gadgety, fungovanie jednotlivých tajných služieb a spol. Dialógy však smrdia nenápadom, konfrontácie neprinášajú nič treskuté a postavy sú na paródiu k*revsky málo uletené/prestrelené. (31.05.2024)