Tři oříšky pro Popelku

Velmi oblíbená pohádka, která neodmyslitelně patří k Vánocům. Ale když pomineme nostalgii či vzpomínky z mládí, uvidíme film s dobrým scénářem, výraznými hereckými výkony několika českých herců a toporným německým komparzem. Postava mírně přidrzé Popelky je jistě zajímavější než její ufňukané předchůdkyně, ale po mnohaletém sledování se prostě okouká. (15.03.2014)

Zdá se, že Libuška Šafránkovic se od této role stala dvorní princeznou režiséra Vorlíčka, ale i dalších režisérů nádherných československých pohádek. Také Pavlík Trávníčků v roli přitepleného prince nezklamal a tak také mohl pokračovat ve slibně rozjeté kariéře dobývačů dívčích srdcí. Zatímco Libuš dnes už hraje většinou jen babičky nebo si občas střihne nějakou tu roli královny, tak dřív jsme jí mohli vidět v něžných rolích tak trošku někdy i naivních děvčat. V této tak trošku počesku zprzněné klasické pohádce můžeme vidět story o hodné, obětavé, půvabné divce, kterou nazývali Popelnice a která si šla po dvacetihidinový šichtě tak trošku zakřepčit na bál, kde byl náhodou princ a ten se do ní náhodou zamiloval, tak mu utekla, protože to plachá děvčata dělají a samozřejmě ztratila střevíček a tím začíná policejní vyšetřování záhadného střevíčku, který pomatená, nevyspalá popleta zapomněla na bále, jen jestli si trochu nepřihnula, to už tam nebylo vidět, ale nám filmovým fajnšmejkrům nic neunikne. Samozřejmě nikdo netuší, že záhadnou dívkou je naše hrdinka, která má radši zvířátka než lidi. Ono není se co divit, z psychologickýho hlediska je to pochopitelné, jelikož má dvě milující sestry a líbezně půvabnou macechu, kteří se s ní nemazlí a šikanují ji od rána do večera, doslova jak se lidově říká, že jí dávaj čočku, teda doslova jí nechávaj přebírat hrách. Za příjemnou zábavu nejen na nedělní odpoledne dávám 100% (25.04.2021)

Skutečně tady není o čem diskutovat -> Nejznámější česká pohádka. Už roky běží a zůstává v srdcích dál, dokonce bych si dovolil tvrdit, že léty zraje jako víno. Mladí (skoro až nevinně vyhlížející) herci odvádí své na stoprocent, svým způsobem je inovativní už přístup známé předlohy, vždy z něho vycítím mírnou ironičnost a jasný český rukopis. Vánoční atmosféra je jednoduše božská a podléhající. Je to tak, Vorlíček a Německo zde ještě neznamenalo funus pohádek... (03.03.2006)

Václav Vorlíček vzkřísil na plátně jednu z nejznámějších pohádek bratří Grimmů, čímž dal vzniknout jednomu z největších a nejzářivějších klenotů svého žánru na poli československé kinematografie (byť si Němci stále myslí, že jde čistě o jejich film). Tři oříšky pro Popelku mají vše, co by měla správná pohádka mít, a tvůrcům se podařilo všechny žánrové aspekty vytáhnout až na maximum. Vedle uvěřitelně napsaných postav se divák může kochat přenádhernou výpravou a kostýmy, přičemž vůbec nevadí, že již člověk dávno ví, jak to celé nakonec dopadne - v tomto případě ten šťastný konec neomrzí ani při opakovaném zhlédnutí. (27.12.2019)

Jo to je klasika jak trám, na Popelku je snad i Mrazík krátkej. Ale ona je to taky velice povedená pohádka. Když odhlédnu od legendární předlohy, tvůrci měli ve vlastních nápadech šťastnou ruku ve všech případech. Skvělá ústřední dvojice Libušky Šafránkové a Pavla Trávníčka, ostatní role taktéž perfektně obsazené, parádní zimní lokace, pochmurná nálada a prostě žádná idylka. Navíc ten poslední záběr, kdy se zamilovaný pár za znění evergreenu „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ vydá na koních vstříc západu slunce (které tam ovšem není) a od kopyt odlétávají kusy sněhu do dáli, to mě vždy fascinovalo! (07.11.2008)