Rozina sebranec

Tímhle filmem mě Vávra příjemně překvapil. Vávra dokázal velmi vynikajícím způsobem přepisovat historická dramata. A toto patří k tomu nejlepšímu, co vytvořil. Úchvatné drama. Sociální, společenské, existencionální. Rozina (výborná Marie Glázrová) je díky svému původu a životním zkušenostem živelná a živočišná žena. A přesto čestná a počestná. Jen jednou podlehne mužským očím. Podléhá a povstává, aby padla ještě hlouběji do nejšpinavějšího bahna mravního, a především společenského. Další výraznou postavou je vlašský tovaryš Nikola (vynikající Ladislav Boháč). Nedokáže uznat své omyly a chyby. Touží uchvacovat a zahazovat. Touží po pomstě na těch, kteří mu v jeho mysli ubližují. Boří a lebedí si v díle svého zmaru a chaosu. Neodbytně se dožaduje svého výsostného práva. A rdousí. Z dalších rolí: přísný a laskavý převor kláštera Antonín (klasicky dobrý Zdeněk Štěpánek), stavitel, cechmistr a potupený mlsný kocour Karf (František Kreuzmann), všehoschopný a cynický Vlach Potměbílý (dobrý Jan Pivec), a Rozinina oddaná služka Manda (Marie Vášová). Život může být plný zvratů. Dokáže vynášet i srážet. Okouzlení může být zničující nejen pro vlastní aktéry, ale i pro všechny ostatní okolo. Láska a cit může být vražedná. Touha po pomstě devastující. Pokrytectví mučivé a zhoubné. A lůza dokáže pohltit vše s nebývale potměšilým výsměchem. (30.09.2014)

S třicátnickou vervou natočil Vávra velice vyspělý film. Jak nenávidím zadní projekce, zde mu je dokážu odpustit, neboť ani ony nepůsobí trapně. Rozina sebranec je velkolepé sociální drama srovnatelné snad jen s Bídníky. Vávra se noří až na sám okraj společnosti, do míst, kde si bída podává ruku s nouzí. Vávra byl vždy mistrem davových scén, takže nepřekvapí výborná choreografie i nasnímání přepadení kláštera lůzou. Mnohem více prostoru však dostávají jednotliví hybatelé děje. Skvělá Glázrová svoji Rozinu (tak trochu „Valjeanovou“) bez mrknutí oka provádí od naivní dospívající dívky, přes zamilovanou mladici, k bezstarostné manželce, milující ženě, až po zuřivou Athénu bránící jediného člověka, který na ni byl vždy laskavý a milý. Škoda, že Boháčův Nikola nezůstal v Itálii, Boháč je s přibývajícími minutami filmu horší a horší. Naopak Pivec, byť stejně trapně namaskován jako ostatní „Italové,“ je lepší a lepší. Pivec by určitě roli Nicola zvládl mnohem lépe, neboť byl o několik tříd lepší herec, než Boháč. Kreuzmann je výborný Karf, vilný stařík se záluskem na mladé masíčko, které na něj záhy udělá dlouhý nos, což extrémně raní jeho pýchu. Štěpánek v roli převora zosobňuje autoritu, laskavost i moudrost. Je smutné, že se výbornému triu Glázrová, Štěpánek, Pivec do toho plete přehrávající Boháč. Navíc je zde Štěpánka s Pivcem na můj vkus příliš málo. Štěpánkův vemlouvavý hlas, kterým zde konejšivě hovořil s Rozinou, bych mohla poslouchat dlouhé hodiny a neomrzel by se mi. (08.02.2023)

Historická štúdiovka so všetkými jej neduhami, ale aj s dobrou atmosférou a dobrými hereckými výkonmi. Hl. predstaviteľka, známa napr. z rozprávky Byl jednou jeden král..., kde hrala gazdinú - páčiacu sa kráľovi, hraje riadnu čerticu, ktorá by potrebovala niekedy zraziť hrebienok, ale na druhej strane je aj pekná ženská. Že museli byť všetci Taliani pomaľovaní na tmavo, pôsobí trocha smiešne. Čo sa týka veľkoleposti, ako je nám v úvodných titulkoch filmu predstavené, tak to nie je ani zďaleka také, aké Vávra o desať rokov neskôr natočí. Napriek tomu a tiež vďaka tragickému koncu je to ale zdarilé dielko. (07.09.2017)

Vávra tímto snímkem ještě více než Cechem panen kutnohorskách výrazně mění žánr historického snímku - již žádná uhlazenost, didaktická popisnost a vlastenecky pietní přístup, ale nelichotivý obraz pobělohorské Prahy plný špíny a stísněných koutů i jejích roztodivných obyvatel, kteří působí velmi živě. Rozina mezi ně zapadá, svým temperamentem vystupuje z věčně srocených davů a hned působí svou bezprostředností, která záhy začne přerůstat z pocitů zklamání a zbytečnosti až do zcela negativní role, jež musí být v pozoruhodném a působivém závěru vykoupena. Glázrová sice nijak herecky neexceluje, ale je výborným typem, který dobově zapadá a svou tváří zachraňuje co se dá, výborně k ní sedí Boháč jako ohnivý Ital. Z hereckých výkonů však na mě přeci jen více působila zajímavě obsazená Vášová a hlavně bezchybný Pivec. Navíc Vávra vykazuje opět kvalitní filmové řemeslo, často využívá táhlé prolínačky, což dobře navozuje atmosféru, Zázvorkovy stavby jsou úchvatné a ateliérovost v celkově stísněném a temném prostředí nikterak neruší. Rovněž Srnkova hudba skvěle navozuje dobu, hlavně když se ozvou rozverné píšťaly. Přesto se mi o něco víc líbil následující snímek Nezbedný bakalář, který je herecky daleko vyrovnanější a stavby a osvětlení vytvářejí kouzelnější, leč stylizovanější dojem. (03.01.2010)

Historickou filmovou fresku podle románu rakovnického gymnaziálního profesora Zikmunda Wintera (1846 - 1912) můžeme považovat za poslední vrcholné dílo zlatého věku československé kinematografie. Režisér Otakar Vávra, inspirován mnohými soudobými zahraničními vzory, vytvořil ve své době moderní velkofilm, který v divácích vyvolával silné emotivní vzrušení, umocňované také mimořádným hudebním dílem Jiřího Srnky. Pozoruhodná byla kromě jiného i drsná syrovost obrazu, usilující o dokonalé vyjádření středověkého způsobu života. Herecké obsazení bylo nadmíru exkluzivní. Marie Glázrová vložila do Roziny velkou citovou hloubku a erotický půvab, kterým dokonale zúročila všechno to, co se na jevišti i před kamerou dosud naučila. Štěpánek, Kreuzmann, Boháč, Pivec i Saša Rašilov vytvořili velkolepé lidské portréty mužů, vyhledávajících z různých důvodů společnost temperamentní Roziny. Vávra osudovým filmem o nalezené krásce položil v době plné lidských a politických nejistot pevný základ k pozdějším historickým velkofilmům, charakterizujícím podstatnou část jeho poválečné tvorby. Uskutečnění pozdní, poválečné premiéry bylo záměrně zinscenováno jak tvůrci, tak především vedením Lucernafilmu v čele s Milošem Havlem, pro kterého natáčení Vávrova filmu znamenalo poslední uměleckou spolupráci s českou kinematografií. Nejdůležitější motivem pro všechny zúčastněné, spolehlivě uchráněné před totálním nasazením, byla potom šťastná a radostná premiéra v osvobozené republice. (05.10.2008)