Stínohra

"Občas je potřeba udělat něco špatně aby něco bylo dobře…" Neříkám, že je všechno v tomto filmu špatně, výborná je třeba hudba (primárně klavírní), ač má někdy člověk pocit jakoby patřila k jinému filmu (určitě méně ponurému a depresivnímu). I kamera mi (minimálně v některých scénách) přišla poměrně zajímavá (záběry při scénách u jezera jsou asi nejlepší). Herecké výkony jsou ve filmu též spíše nadprůměrné (Čermák, Javorský zvláště). Žel ne vždy mají dotyční o čem hrát.  Vendula Bradáčová je moje spolužačka ze základky, tak jsem ji moc přál, aby se film povedl. Bohužel takhle zmatený scénář, kde se člověk dosti těžko orientuje v jednotlivých postavách a jejich pohnutkách, jsem dlouho neviděl. Zaujala mě tak asi jen myšlenka o tom, že "celej život je boxérskej ring..." (05.06.2023)

I sem chvíli uvažoval, že bych si zašel do kina... Naštěstí sem to nuečinil :o). Rejža je výbornej, jeho kriminálky sou supr. Ale tady se krapet seknul. Největší problém e tu se scénářem, kterej není rozhodně tak silnej jako herecký výkony. Ty jsou od všech protagonistů na té nejvyšší úrovni. z týpka, kterej sedí v base a kterej to všecko rozpoutal jde mráz po zádech. JInak si toho za teden moc pamatovat nebudu... (26.08.2022)

Podle popisu a traileru jsem očekával něco malinko odlišného, což mě zpočátku velmi zamrzelo a musel jsem se nějaký čas adaptovat a smířit se s tím, že mě čeká intenzivní emotivní drama s vlažnějším tempem a nepříliš propracovaným scénářem. Začátek každopádně nevypadal vůbec špatně, zaujala mě zejména syrová atmosféra a také určité civilní vyznění. Následně se ale razantně zpomalí, snímek se zaměřuje především na chování postav, silné momenty se střídají s těmi nudnějšími, určité scény mi však přišly příliš zkratkovité a neucelené, díky čemuž si nešlo prakticky k žádné postavě vytvořit sebemenší vztah, přestože víceméně všichni herci předvádí solidní výkony. Výtku mám i k hudební složce, která je dle mého názoru zcela mimo a nevhodná. Vizuálně je snímek velice temný a špinavý, sráží ho však místy až vyloženě otřesná kamera a střih. Na naše poměry se jedná o poměrně obstojné drama, škoda že je tak trochu povrchní a že se nepodařilo naplno využít potenciál daného námětu. Moje krevní skupina to není, o žádnou hrůzu se ale nejedná. 4/10. (23.08.2022)

Sice bych měl být tedy na jednu stranu asi rád, když se někdo z česko­-slovenských tvůrců rozhodne v našich končinách narušit žánrovou hegemonii komediálních a dramatických vztahových filmů, nesoucí se z valné většiny na vlně trapnosti a nesoudnosti, žánrem thrillerovým, ovšem na druhou stranu, hergot, když už na to mám koule a do něčeho takového se pustím, tak k tomu musím mít ale sakra alespoň trochu výrazný materiál, což se v případě Stínohry bohužel nestalo. Především zápletka je totiž vážně nepovedená záležitost, která naprosto ve všech ohledech tápe. Od jejího celkového významu a příběhové podstaty, přes absenci spádu a napětí, přes její krutou tuctovost a nenápaditost, přes kostrbaté dialogy, až ke zcela nefunkčním, chladným emocím, opomenout pak nemohu ani tristně zpracované postavy, jejichž myšlenkové pochody, charaktery a chování působí silně nepřesvědčivě a divně, no a ani samotný, velmi poklidný a až extrémně mlčenlivý styl filmu též nepřináší ty potřebné pocity, které by dokázali diváka zaujmout a oslovit, no a závěr, respektive pointa, tomu nakonec dala pověstný poslední hřebíček, který jen potvrdil prázdnotu celého filmu. Co se ještě castingu týče, tak v tomto ohledu je to složité hodnotit, pozitivně lze tedy asi brát, že se tedy vesměs, až na Čermáka, jedná o tváře spíše méně známé, neokoukané a typologicky možná i dobře obsazené, zároveň jde ale i o tváře ne zrovna dvakrát sympatické a herecky na nějaké extra výrazné výši. Jediným skutečným kladem Stínohry tak zůstala jen opravdu vážně skvělá a působivá atmosféra, profitující především z vizuálně syrového prostředím a ,,špinavě´´ zabarvené kamery, nicméně to je příliš málo na to, aby mohla být tato podívaná hodnocená jakkoliv lepé. (20.04.2023)

Tak Dim Mak, nebo Heimlich? Takhle to dopadá, když se nedržíte klingonských mouder.. Bezútěšné prostředí rámující cestu za zadostiučiněním. Za jistých okolností může být cílem i cesta, ale nejdříve je potřeba definovat, co je tady vlastně tím zadostiučiněním. Když použijeme ty vysmívané ringové paralely, obsah je tvrdě zatlačen do provazů fyzickou formou a byť se snaží vymanit z tlaku úhybnými manévry, má do gongu co dělat, aby to s pískáním v uších ustál. Mně se ale ta vášeň obou bijců zamlouvala.. Pořád nevím, jestli Milanu Ondríkovi to emoční vypětí v trpitelských rolích baštím, a nebo ne.. (09.05.2023)