Nejlepší film roku 1945 ukazuje na svou dobu velmi otevřeně zničující vliv alkoholismu. Je ironií osudu, že toto vynikající dílo klasika Billyho Wildera téměř nešlo do kin, protože ho testovací publikum, nezvyklé na tak syrový realismus, hodnotilo velmi negativně. V dnešní době je film označován za jedno z nejlepších dramat v historii kinematografie vůbec. Neúspěšný spisovatel, v podání vynikajícího Raye Millanda, prožívá hluboké rozčarování ze života, které ho přivede na třídenní sebezničující flám. Film byl ověnčen hned několika cenami Americké filmové akademie.(oficiální text distributora)
Je to jeden z Wilderových nejkrásnějších obrazů vůbec: dlouhý záběr, putující po newyorských mrakodrapech až ke stěně domu a oknu, z něhož visí na provaze láhev žitné. A jde ještě dál, do nitra bytu, kde se Don Birnham chystá odjet s bratrem Wickem na víkend na venkov. Jak Wick, tak Donova oddaná přítelkyně Helen dělají jakoby nic, a přesto všichni vědí, o co jde. Dostat Dona z New Yorku, mít ho pod dohledem, pomoci mu snášet vynucenou abstinenci. Trvá už deset dní! Trapná i tragická minulost je jasně patrná z jejich mírně přehnané bezstarostnosti a stejně patrná je Donova chabě maskovaná nervozita, potřeba zůstat v bytě alespoň na chvíli sám... Don samozřejmě na venkov neodjede. Naopak, vydá se po osamělé opilecké spirále, která ho vede hlouběji a hlouběji, do pekla záchytky a prvního deliria. Ústřední požadavek, který si Wilder s Brackettem stanovili, zněl: realismus, a to tak brutální, jak to bude možné. Razantně odmítli točit ve studiu a odjeli do New Yorku, byť se vystavili úmorné nepřízni počasí i obyvatel, nepřivyklých natáčení. Odměnou jim byla nezaměnitelná atmosféra města a až dokumentaristický dojem, v té době ještě vzácný. Podobně neúprosní byli při práci s hlavním představitelem, jímž byla hvězda Paramountu Ray Milland. Počínaje makrodetailem jeho oka, zahaleného kocovinou, až po děsivý záběr jeho tváře, požadující na prodavači láhev whisky, proměnili jindy pohledného Millanda ve velmi přesvědčivě upadající trosku. Čekal je samozřejmě tuhý boj s Breenovým cenzurním úřadem. Přestože moudře potlačili (v románu jednoznačný) motiv Donovy homosexuality, cenzura měla problémy už se samotným tématem, ale i napříkald s postavou jedné z návštěvnic Donova oblíbeného baru, která byla zcela evidentně prostitutka. Film navíc neměl mít jednoznačně pozitivní konec šťastně napraveného hrdiny, ale už pouhá možnost záchrany byla pro Wildera maximum. Dál zajít nehodlal a problémům s cenzurou se vyhýbal tím, že scénář s Brackettem stále nedopisovali, byť film se už dávno točil. Další ohrožení představovali výrobci lihovin. Říkalo se, že do studia byl dokonce jako jejich zástupce vyslán gangster Frank Costello, aby nabídl 5 milionů za zničení negativu. Není divu, že studio filmu příliš nevěřilo - ale neprávem. Ztracený víkend po zásluze triumfoval a stejně sugestivní jako v době své premiéry je i dnes. - Iva Hejlíčková(Letní filmová škola)
Rok po Pojistce smrti (Double Indemnity, 1944), kterou jsme loni oficiálně zahájili premiérový ročník NFF, dal Billy Wilder vzniknout dalšímu brilantnímu noirovému dramatu, které už (navzdory prvotním negativním reakcím diváků) nezůstalo při udělování výročních cen Americké filmové akademie jen u nominací, ale hned čtyři z nich proměnilo. Ztracený víkend, který se ve své době vcelku netypicky ve vážné rovině zaobíral problematikou alkoholismu, získal Oscara v kategorii nejlepší film, režie, scénář a mužský herecký výkon. Doceněn byl rovněž v Evropě, kde v roce 1946 získal jednu z Velkých cen prvního ročníku festivalu v Cannes a rovněž další ocenění pro Raye Millanda. Neúspěšný spisovatel Don Birnam marně bojující s démonem alkoholem je dodnes považován za jeho životní roli.(Noir Film Festival)
Nemůžu si pomoct, jsem platonicky zamilován do Wilderových filmů a tohle je jeden z nich. Za Ztracený víkend dostal první ze svých (pouhých!) dvou cen akademie - a musím přiznat, že Oscara za Byt si zřejmě (aspoň z dnešního pohledu) zasloužil víc. Ne že by Ztracený víkend nebyl vynikající film, jen časem trochu vyměkl - v době filmů Rekviem za sen nebo Strach a hnus v Las Vegas je přece jen civilně syrová story o víkendové honbě za flaškou jednoho talentovaného povaleče s naznačeným šťastným vyústěním slabá káva. Vyprávění příběhu je zde ovšem opět na špici (jak jsme z Billyho počinů zvyklí) a rovněž se opět povedlo angažovat hereckou špičku. No, Sunset Boulevard to přesto není - ale pro všechny milovníky mistrova díla je tento "americký Ikarův pád" pochopitelně povinný. Zklamáni nebudete.(2.5.2005)
Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Asistovat člověku na jeho neodvratné cestě do záhuby je děsivé a to se prosímpěkně jedná pouze o plátno. Děj filmu odsejpá, o tom není sporu, avšak zároveň není sporu o některých (snad až úchylných) naivnostech. Jak už přibližně popsal DaVId 82, veškeré ženské postavy snímku jsou z "hrdiny-alkáče" naprosto paf, jedna ho miluje už celé tři roky nehledě na množství jím vypitého alkoholu, další mu cpe prachy (na alkohol, že by?) a třetí ho ani ne tak toleruje jako vítá a to jako svého nájemníka. Tři se tří, to je hezká statistika. Téměř to až vypadá, že srdce každé děvy získám nezřízeným alkoholováním. Děkuji, nechci. A pak ten závěr, vážení! Já posledních pět minut trochu usínal a tak jsem si s titulkem THE END nebyl zrovna jistý, že to co jsem právě viděl, nebylo už z říše snů. Nebylo. Ano, chápu poplatnost doby a kodex Haysův... Na každý pád závěr ZTRACENÉHO VÍKENDU je jak rána do hlavy po procitnutí z bytelné pijatiky do bytelné opice.(18.4.2013)
Billy Wilder je režisér z mojej desiatky a na každý jeho film som pochopiteľne zvedavý. Na Stratený víkend ešte o niečo viac, pretože Oscara dostal pár mesiacov pred mojim narodením. Je to mimoriadny, i keď zďaleka nie bezchybný film. Nezaoberá sa bežným popíjaním nápojov s rôznym obsahom etanolu (občas vylepšeného metanolom), ale je štúdiou o alkoholickej závislosti, ktorá má všetky znaky závislosti drogovej. To je dôvod, pre ktorý môže niekomu časť epizód a správanie sa Raya Millanda pripadať ako prehrávanie. A pritom práve jeho výkon považujem za najvýznamnejší klad filmu tak, ako správanie sa ostatných postáv a osobitne záver filmu za jeho neodpustiteľné slabiny, ktoré neospravedlňuje ani doba jeho nakrútenia. Slabšie štyri hviezdičky som dal bez toho, aby som si predtým musel dať panáka.(27.5.2013)
Jako by si tenhle film objednala u Billyho WIldera samotná Americká vláda, kvůli nárůstu alkoholismu. Film jako na zakázku podle nejpřesnějších parametrů s více než našlehaným koncem, který jako raztko potvrzuje celkový záměr. __ Je to asi poprvé, kdy mě nechalo wilderovo drama úplně klidným. Možná na tom má zásluhu taky Millard, kteréhop nemůžu cítit na sto honů, ale uznat musím, že to zahrál precizně, ale Oscar měl padnout do jiných rukou a Rayovi za jinej film.(18.2.2009)
Film z roku 1945. Zde si zahrál RAY MILLAND opilce tak věrně, že se mi chtělo tehdy z kinosálu utéci. Nikdy jsem něco takového neviděla, u nás se nepilo. O škodlivosti alkoholu jsem samozřejmě věděla, ale vědět a vidět je velký rozdíl. Když jsem včera po 65 letech film znovu viděla, uvědomila jsem si tu hrůzu ještě silněji. Nejsou to opilci... jsou to velmi těžce nemocní lidé, do tohoto stavu se však přivedou VLASTNÍ VINOU a velmi slabou vůli vůči své osobě.(15.5.2013)
-
Prvá snímka, kde bol v soundtracku použitý teremín-elektronický hudobný nástroj, ktorý vydáva zvláštne "kvílivé" zvuky, neskôr známe v sci-fi filmoch päťdesiatych rokov.
(ambron)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Na DVD
od:
Exkvizitor
Nemůžu si pomoct, jsem platonicky zamilován do Wilderových filmů a tohle je jeden z nich. Za Ztracený víkend dostal první ze svých (pouhých!) dvou cen akademie - a musím přiznat, že Oscara za Byt si zřejmě (aspoň z dnešního pohledu) zasloužil víc. Ne že by Ztracený víkend nebyl vynikající film, jen časem trochu vyměkl - v době filmů Rekviem za sen nebo Strach a hnus v Las Vegas je přece jen civilně syrová story o víkendové honbě za flaškou jednoho talentovaného povaleče s naznačeným šťastným vyústěním slabá káva. Vyprávění příběhu je zde ovšem opět na špici (jak jsme z Billyho počinů zvyklí) a rovněž se opět povedlo angažovat hereckou špičku. No, Sunset Boulevard to přesto není - ale pro všechny milovníky mistrova díla je tento "americký Ikarův pád" pochopitelně povinný. Zklamáni nebudete.(2.5.2005)
faana21
Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Asistovat člověku na jeho neodvratné cestě do záhuby je děsivé a to se prosímpěkně jedná pouze o plátno. Děj filmu odsejpá, o tom není sporu, avšak zároveň není sporu o některých (snad až úchylných) naivnostech. Jak už přibližně popsal DaVId 82, veškeré ženské postavy snímku jsou z "hrdiny-alkáče" naprosto paf, jedna ho miluje už celé tři roky nehledě na množství jím vypitého alkoholu, další mu cpe prachy (na alkohol, že by?) a třetí ho ani ne tak toleruje jako vítá a to jako svého nájemníka. Tři se tří, to je hezká statistika. Téměř to až vypadá, že srdce každé děvy získám nezřízeným alkoholováním. Děkuji, nechci. A pak ten závěr, vážení! Já posledních pět minut trochu usínal a tak jsem si s titulkem THE END nebyl zrovna jistý, že to co jsem právě viděl, nebylo už z říše snů. Nebylo. Ano, chápu poplatnost doby a kodex Haysův... Na každý pád závěr ZTRACENÉHO VÍKENDU je jak rána do hlavy po procitnutí z bytelné pijatiky do bytelné opice.(18.4.2013)
nascendi
Billy Wilder je režisér z mojej desiatky a na každý jeho film som pochopiteľne zvedavý. Na Stratený víkend ešte o niečo viac, pretože Oscara dostal pár mesiacov pred mojim narodením. Je to mimoriadny, i keď zďaleka nie bezchybný film. Nezaoberá sa bežným popíjaním nápojov s rôznym obsahom etanolu (občas vylepšeného metanolom), ale je štúdiou o alkoholickej závislosti, ktorá má všetky znaky závislosti drogovej. To je dôvod, pre ktorý môže niekomu časť epizód a správanie sa Raya Millanda pripadať ako prehrávanie. A pritom práve jeho výkon považujem za najvýznamnejší klad filmu tak, ako správanie sa ostatných postáv a osobitne záver filmu za jeho neodpustiteľné slabiny, ktoré neospravedlňuje ani doba jeho nakrútenia. Slabšie štyri hviezdičky som dal bez toho, aby som si predtým musel dať panáka.(27.5.2013)
lesumir
Jako by si tenhle film objednala u Billyho WIldera samotná Americká vláda, kvůli nárůstu alkoholismu. Film jako na zakázku podle nejpřesnějších parametrů s více než našlehaným koncem, který jako raztko potvrzuje celkový záměr. __ Je to asi poprvé, kdy mě nechalo wilderovo drama úplně klidným. Možná na tom má zásluhu taky Millard, kteréhop nemůžu cítit na sto honů, ale uznat musím, že to zahrál precizně, ale Oscar měl padnout do jiných rukou a Rayovi za jinej film.(18.2.2009)
Orlau32
Film z roku 1945. Zde si zahrál RAY MILLAND opilce tak věrně, že se mi chtělo tehdy z kinosálu utéci. Nikdy jsem něco takového neviděla, u nás se nepilo. O škodlivosti alkoholu jsem samozřejmě věděla, ale vědět a vidět je velký rozdíl. Když jsem včera po 65 letech film znovu viděla, uvědomila jsem si tu hrůzu ještě silněji. Nejsou to opilci... jsou to velmi těžce nemocní lidé, do tohoto stavu se však přivedou VLASTNÍ VINOU a velmi slabou vůli vůči své osobě.(15.5.2013)