Nejlepší film roku 1945 ukazuje na svou dobu velmi otevřeně zničující vliv alkoholismu. Je ironií osudu, že toto vynikající dílo klasika Billyho Wildera téměř nešlo do kin, protože ho testovací publikum, nezvyklé na tak syrový realismus, hodnotilo velmi negativně. V dnešní době je film označován za jedno z nejlepších dramat v historii kinematografie vůbec. Neúspěšný spisovatel, v podání vynikajícího Raye Millanda, prožívá hluboké rozčarování ze života, které ho přivede na třídenní sebezničující flám. Film byl ověnčen hned několika cenami Americké filmové akademie.(oficiální text distributora)
Je to jeden z Wilderových nejkrásnějších obrazů vůbec: dlouhý záběr, putující po newyorských mrakodrapech až ke stěně domu a oknu, z něhož visí na provaze láhev žitné. A jde ještě dál, do nitra bytu, kde se Don Birnham chystá odjet s bratrem Wickem na víkend na venkov. Jak Wick, tak Donova oddaná přítelkyně Helen dělají jakoby nic, a přesto všichni vědí, o co jde. Dostat Dona z New Yorku, mít ho pod dohledem, pomoci mu snášet vynucenou abstinenci. Trvá už deset dní! Trapná i tragická minulost je jasně patrná z jejich mírně přehnané bezstarostnosti a stejně patrná je Donova chabě maskovaná nervozita, potřeba zůstat v bytě alespoň na chvíli sám... Don samozřejmě na venkov neodjede. Naopak, vydá se po osamělé opilecké spirále, která ho vede hlouběji a hlouběji, do pekla záchytky a prvního deliria. Ústřední požadavek, který si Wilder s Brackettem stanovili, zněl: realismus, a to tak brutální, jak to bude možné. Razantně odmítli točit ve studiu a odjeli do New Yorku, byť se vystavili úmorné nepřízni počasí i obyvatel, nepřivyklých natáčení. Odměnou jim byla nezaměnitelná atmosféra města a až dokumentaristický dojem, v té době ještě vzácný. Podobně neúprosní byli při práci s hlavním představitelem, jímž byla hvězda Paramountu Ray Milland. Počínaje makrodetailem jeho oka, zahaleného kocovinou, až po děsivý záběr jeho tváře, požadující na prodavači láhev whisky, proměnili jindy pohledného Millanda ve velmi přesvědčivě upadající trosku. Čekal je samozřejmě tuhý boj s Breenovým cenzurním úřadem. Přestože moudře potlačili (v románu jednoznačný) motiv Donovy homosexuality, cenzura měla problémy už se samotným tématem, ale i napříkald s postavou jedné z návštěvnic Donova oblíbeného baru, která byla zcela evidentně prostitutka. Film navíc neměl mít jednoznačně pozitivní konec šťastně napraveného hrdiny, ale už pouhá možnost záchrany byla pro Wildera maximum. Dál zajít nehodlal a problémům s cenzurou se vyhýbal tím, že scénář s Brackettem stále nedopisovali, byť film se už dávno točil. Další ohrožení představovali výrobci lihovin. Říkalo se, že do studia byl dokonce jako jejich zástupce vyslán gangster Frank Costello, aby nabídl 5 milionů za zničení negativu. Není divu, že studio filmu příliš nevěřilo - ale neprávem. Ztracený víkend po zásluze triumfoval a stejně sugestivní jako v době své premiéry je i dnes. - Iva Hejlíčková(Letní filmová škola)
Rok po Pojistce smrti (Double Indemnity, 1944), kterou jsme loni oficiálně zahájili premiérový ročník NFF, dal Billy Wilder vzniknout dalšímu brilantnímu noirovému dramatu, které už (navzdory prvotním negativním reakcím diváků) nezůstalo při udělování výročních cen Americké filmové akademie jen u nominací, ale hned čtyři z nich proměnilo. Ztracený víkend, který se ve své době vcelku netypicky ve vážné rovině zaobíral problematikou alkoholismu, získal Oscara v kategorii nejlepší film, režie, scénář a mužský herecký výkon. Doceněn byl rovněž v Evropě, kde v roce 1946 získal jednu z Velkých cen prvního ročníku festivalu v Cannes a rovněž další ocenění pro Raye Millanda. Neúspěšný spisovatel Don Birnam marně bojující s démonem alkoholem je dodnes považován za jeho životní roli.(Noir Film Festival)
Wilder má výborné filmy, ale já nevím jestli to mám hodnotit pohledem tehdejší doby a nebo dnešní, protože alkoholika mám zaškatulkovaného úplně jinak a ano schovávají si alkohol na nemožných místech. Znala jsem jednoho a ten ho přeléval do flašek od okurek a různě to maskoval nápisy, kde by jednoho nenapadlo, že tam může být slivovice. Herecky mě to žel nepřesvědčilo a dost už té mé negace. Konec odmítám komentovat. Je to prostě pandémie, které přibývá a to je to smutný fakt.(7.10.2016)
Jó, barmani vyslechnou tolik románů, co
kdejaké nakladatelství nestačí vydat za celý rok,
chyba, že ač je každý z nich originál, stejná romantická
zápletka dvou hlavních osob (vypravěče a lahve) a
ve většině případů i stejný konec, se časem mohou stát poněkud
nezáživnými. I Don Birnam se pouští do vyprávění, když už nemůže
psát - o tom, jak vyměnil víkend s milujícím bratrem,
svou láskou a šanci na opuštění uzavřeného kruhu, jehož je
zajatcem, za starou dobrou párty o třech kumpánech - Dona opilce,
Dona spisovatele a levné režné... A Billy Wilder nám
jeho příběh vybavil obrazem, doplnil kvílivým zvukem hry
na pilu a obsadil výborným Rayem Millandem, který k
večeru s alkoholem přistupuje jako k noci s vytouženou
milenkou a jeho šťastný úsměv z vlastnictví plné lahve
předčí i ten dětský, štědrovečerní... Pravda, bylo by
lepší, kdyby si v okamžicích pohnutí herci nepomáhali
trháním hlavy a dialogy nevedli tolik divadelnicky (čestnou
výjimkou je skvělý ošetřovatel Bim), i tak se toto
drinking drama může směle rovnat
těm dnešním, co chytnou a nepustí až do typického
- The End...(10.5.2014)
Tenhle alkoholní dýchánek posbíral hned několik prestižních ocenění, k oscarovému zlatu se propil i hlavní mužský představitel Ray Milland, který lokal pořád a pořádně. Obecně opilci zřejmě díky svému tragickému kouzlu oslovovali akademiky opakovaně (Lee Marvin – Dívka ze Západu, Nicolas Cage – Leaving Las Vegas, Jeff Bridges – Crazy Heart nebo Albert Finney – Ve stínu vulkánu). Nejskrytější zákoutí nemocné alkoholikovy duše zkoumá v tomhle psychologickém dramatu Billy Wilder, dokonce tehdy nadzvedl ze židle lihovarnický průmysl, kterému se nelíbilo, jak otevřeně se k tématu alkoholismu staví. Výsledek je dalším kousavým příspěvkem do Wilderovy bohaté filmografie. Ukazuje obraz světa tak, jak se mu jeví, přináší precizní řemeslo, neztrácí se v souvislostech a i po těch dekádách odstupu působí pořád docela svěže.(4.5.2016)
Ten pocit, keď čakáte na nejaké skvelé vyvrcholenie, ktoré by zakrylo chybičky v deji alebo veciam, ktoré vám nesedeli, dalo zmysel a dočkáte sa akoby nulového záveru, ktorý mohol skončiť všelijakou zaujímavou zmenou prostredia, konania, no nič z toho, tak to je sklamanie, ktoré pri dobrých filmoch mi pokazí náladu a to sa mi stalo tu. Chlapík, ktorý mal ešte šťastie na okolie si to napokon pred smrťou akoby len tak rozmyslel a prekonal závislosť a pritom tam ani zo strany jeho milej nebol silnejší náznak ničoho, čo by predtým v hĺbke podstaty nebola tiež robila. Pritom samotná závislosť hereckým výkonom bola podľa mňa skvelo zahratá a dej nie je nudný, ba naopak som sa doňho akoby vžil, pritom to nie je moja obľúbená téma.(3.4.2015)
Film je to sice starý, ale téma v něm zachycené nadčasové... Je pravda, že v současné době už není zdaleka tak skandální, jako v době svého vypuštění, i tak je ale pozoruhodně naturalistické a tragické. Velké sólo pro Raya Millanda, který se tu skutečně vyřádil (a vykoledoval si plešouna), mimochodem, často mě v průběhu sledování napadalo, že vypadá jako kříženec Jimmiho Stewarta a Cary Granta... :-) Každopádně zajímavý a poutavý film, něco na té sebevědomosti narace mi připomělo Kaufmanovu Adaptaci...(22.10.2006)
-
Prvá snímka, kde bol v soundtracku použitý teremín-elektronický hudobný nástroj, ktorý vydáva zvláštne "kvílivé" zvuky, neskôr známe v sci-fi filmoch päťdesiatych rokov.
(ambron)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Na DVD
od:
emma53
Wilder má výborné filmy, ale já nevím jestli to mám hodnotit pohledem tehdejší doby a nebo dnešní, protože alkoholika mám zaškatulkovaného úplně jinak a ano schovávají si alkohol na nemožných místech. Znala jsem jednoho a ten ho přeléval do flašek od okurek a různě to maskoval nápisy, kde by jednoho nenapadlo, že tam může být slivovice. Herecky mě to žel nepřesvědčilo a dost už té mé negace. Konec odmítám komentovat. Je to prostě pandémie, které přibývá a to je to smutný fakt.(7.10.2016)
mat.ilda
Jó, barmani vyslechnou tolik románů, co kdejaké nakladatelství nestačí vydat za celý rok, chyba, že ač je každý z nich originál, stejná romantická zápletka dvou hlavních osob (vypravěče a lahve) a ve většině případů i stejný konec, se časem mohou stát poněkud nezáživnými. I Don Birnam se pouští do vyprávění, když už nemůže psát - o tom, jak vyměnil víkend s milujícím bratrem, svou láskou a šanci na opuštění uzavřeného kruhu, jehož je zajatcem, za starou dobrou párty o třech kumpánech - Dona opilce, Dona spisovatele a levné režné... A Billy Wilder nám jeho příběh vybavil obrazem, doplnil kvílivým zvukem hry na pilu a obsadil výborným Rayem Millandem, který k večeru s alkoholem přistupuje jako k noci s vytouženou milenkou a jeho šťastný úsměv z vlastnictví plné lahve předčí i ten dětský, štědrovečerní... Pravda, bylo by lepší, kdyby si v okamžicích pohnutí herci nepomáhali trháním hlavy a dialogy nevedli tolik divadelnicky (čestnou výjimkou je skvělý ošetřovatel Bim), i tak se toto drinking drama může směle rovnat těm dnešním, co chytnou a nepustí až do typického - The End...(10.5.2014)
castor
Tenhle alkoholní dýchánek posbíral hned několik prestižních ocenění, k oscarovému zlatu se propil i hlavní mužský představitel Ray Milland, který lokal pořád a pořádně. Obecně opilci zřejmě díky svému tragickému kouzlu oslovovali akademiky opakovaně (Lee Marvin – Dívka ze Západu, Nicolas Cage – Leaving Las Vegas, Jeff Bridges – Crazy Heart nebo Albert Finney – Ve stínu vulkánu). Nejskrytější zákoutí nemocné alkoholikovy duše zkoumá v tomhle psychologickém dramatu Billy Wilder, dokonce tehdy nadzvedl ze židle lihovarnický průmysl, kterému se nelíbilo, jak otevřeně se k tématu alkoholismu staví. Výsledek je dalším kousavým příspěvkem do Wilderovy bohaté filmografie. Ukazuje obraz světa tak, jak se mu jeví, přináší precizní řemeslo, neztrácí se v souvislostech a i po těch dekádách odstupu působí pořád docela svěže.(4.5.2016)
Marek1991
Ten pocit, keď čakáte na nejaké skvelé vyvrcholenie, ktoré by zakrylo chybičky v deji alebo veciam, ktoré vám nesedeli, dalo zmysel a dočkáte sa akoby nulového záveru, ktorý mohol skončiť všelijakou zaujímavou zmenou prostredia, konania, no nič z toho, tak to je sklamanie, ktoré pri dobrých filmoch mi pokazí náladu a to sa mi stalo tu. Chlapík, ktorý mal ešte šťastie na okolie si to napokon pred smrťou akoby len tak rozmyslel a prekonal závislosť a pritom tam ani zo strany jeho milej nebol silnejší náznak ničoho, čo by predtým v hĺbke podstaty nebola tiež robila. Pritom samotná závislosť hereckým výkonom bola podľa mňa skvelo zahratá a dej nie je nudný, ba naopak som sa doňho akoby vžil, pritom to nie je moja obľúbená téma.(3.4.2015)
Eddard
Film je to sice starý, ale téma v něm zachycené nadčasové... Je pravda, že v současné době už není zdaleka tak skandální, jako v době svého vypuštění, i tak je ale pozoruhodně naturalistické a tragické. Velké sólo pro Raya Millanda, který se tu skutečně vyřádil (a vykoledoval si plešouna), mimochodem, často mě v průběhu sledování napadalo, že vypadá jako kříženec Jimmiho Stewarta a Cary Granta... :-) Každopádně zajímavý a poutavý film, něco na té sebevědomosti narace mi připomělo Kaufmanovu Adaptaci...(22.10.2006)