Reklama

Reklama

Paris a Helena

  • Česko Trójská Helena (více)
Trailer

Obsahy(1)

Mraky šípů rozsévají smrt. Vojáci šplhají vzhůru po kamenných zdech. Meče zvoní jeden o druhý, plameny se vzdouvají. Přesto jsou vlny bojovníků útočících na Tróju pokaždé odraženy. Porazit ty, jenž jsou neporazitelní, nevyžaduje ani tak svalstvo, jako spíše úskočnou strategii. Řekové proto předstírají ústup a před městem zanechají dar na usmířenou: obrovskou dřevěnou sochu koně, která však skrývá jejich spolubojovníky... Prostřednictvím filmu Helena Trójská se na plátno dostává jedna ze zásadních podívaných velkého plátna 50. let. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (12)

AGAMENON 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších velkofilmů, i když ne moc známý. Velice dobré bojové scény, nádherná hudba maestra Maxe Stainera (i když Rozsu mám radši), pěkná výprava. Prostě tak jak má podobný druh filmu vypadat. Ústřední pár není mdlý (jak bylo napsáno v Cinemě). Vysíláno na Nově jako obvykle v tu nejlepší dobu (v 9 ráno). ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Jedna z najslávnejší starogréckych báji. Áno, ide to natočiť klasicky ako mytologické fantasy, alebo - ako v tomto prípade - ako historickú drámu, (ako tomu je v novšom filme Trója), kde napr. veštice (Cassandra) sú brané ako obyčajní ľudia s chorou mysľou a bohovia sú iba zosobnené sochy. Predloha je preto braná iba v hrubých rysoch a veľmi veľa vecí je vyňatých, prípadne pozmenených. Ako v prípade Parida, ktorý bol podľa báje síce silák a dobrý lukostrelec, ale aj veľký zbabelec bez nejakého veľkého ľpenia na česti. Tu je však vykreslený ako chrabrý hrdina. Inak sa však jedná o veľkolepé peplum divadlo s mnohopočetnými masami vojakov, lodí, bojových veží, vozotajov a na tú dobu parádnymi akčnými súbojmi. Jacques Sernas v hl. roli mi celý čas pripomínal Burtona zamlada. No a slávne meno režiséra je zárukou ukočírovania tohoto všetkého. ()

Reklama

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Fuit Ilium quondam - Byla kdysi Troja. Jak všichni vědí, mám ráda příběhy o velké lásce, asi proto, že mně se obloukem vyhnula (možná sláva hurá, když se člověk podívá na to, jak ty velké lásky obvykle končívají). A tenhle patří k mým nejoblíbenějším (asi po Antoniovi a Kleopatře). WarnerBros se rozhodli, že se taky přiživí na slávě historických velkofilmů, vytvořenou MGM (Quo vadis, Ben Hur) nebo CenturyFox (Roucho). A myslím, že se jim to dost povedlo. No tak samozřejmě, nejsou zde Robert Taylor a Deborrah Kerr a naprosto chybí Ustinov :-)) A taky si nemůžeme myslet, že by právě zde nebyla báje řádně znásilněna. Ale tak nějak se to podařilo do té podoby s níž jsem se schopná ztotožnit (na rozdíl od hollywoodské verze z roku 2003 či italské z roku 1961). Co bych zmínila jako hlavní klad filmu? To, že si při jeho sledování lze uvědomit, že trojská válka nebyla o Aineiovi (o tom je Vergiliova Aeneas) nebo dokonce o Achilleovi (nikdy mně ten sobeckej nekrofilní Thetidin spratek nebyl sympatickej a Brad Pitt to jen celý dokonal), nebo vlastně ano, ale jen jako o vedlejších postavách. Jistě dá se natočit verze z jejich pohledu (tak mě napadá, natočil to už někdo z Hektorova?), jak se o to výše jmenované pokusily, ale u mě tím neuspěly, protože pro mě je od mých cca 12 let tato deset let trvající válka před Trojou především o Paridovi a Heleně. /Paris erat filius Troiani regis Priami et iuvenum pulchrimus… Helena, coniux regis Spartae, feminarum formossima – Paris byl syn trojského krále Priama a nejkrásnější z mladíků...Helena, manželka spartského krále, nejkrásnější z žen/ a mlčky tak dodnes přehlížím, že Helena doma zanechala Hermionu a vrhla se vstříc novému dobrodružství (pche, to byla určitě taky jen Homérova pomluva). Je pravda, že tady jsem musela přehlídnout více věcí (nejednalo se o Hektorově pohřbu ani o Bríseovně, neničily se hradby, aby se dostal kůň do města, při setkání Parida a Heleny na Peloponéském poloostrově se příliš inspirovali Tristanem a Isoldou, souboj Hectora s Achilleem stál taky za psí štěk, zcela se pozapomnělo na kněze Laokoona a jeho syny i na "zbídačeného" Řeka ponechaného u Koně ;-) etc.), ale ani sama báje zrovna nepopisuje historická fakta, neboť Homér, jak se vypráví, byl slepý… :-)) Jelikož byl příběh jejich lásky i ve skutečnosti jednoduchý (jak píše curunir), tak ani film nic důležitého z jejich vztahu nemohl postrádat, ale protože se příliš nezabýval ostatními postavami, nemohl být ani nikterak spletitý ani provázán s dalšími liniemi, jako to bylo v obou výše jmenovaných i v příběhu o Trojské Heleně. Co se shoduje a co oceňuji u posledně jmenovaného a právě komentovaného filmů? Jsou to nejen sympatičtí hlavní hrdinové, přičemž přijatelnější a nejsympatičtější dvojkou zůstávají ti dva ze zpracování z roku 2003 (čili Guillory a Marsden). Rozdíl naopak vidím v hercích ve vedlejší roli, - roku 2003 byli obsazeni dva výrazní herci ve vedlejších rolích -Rufus Sewell (jako Agamemnon – podle mě asi nejlépe zahraný, jehož jsem měla tu čest vidět) a Stellan Skarsgård (jako Theseus – jehož jsem zatím jinde, myslím, tu čest vidět neměla); zde zhola nic, s výjimkou Briggite Bardot, ještě jako brunetky v epizodní roli Heleniny osobní otrokyně Andraste, která už i tady měla slabost pro zvířátka a pěkně skákala Paridovi do náruče na spartském hradě. A byla samozřejmě už tenkrát kočka… Snad jen, já bych Briggitku odbarvila a Heleně a Paridovi zase ty vlasy trošku přibarvila – Řekové sice na rozdíl od Římanů mít plavé vlasy mohli, ale dle toho, že Paris vypadal asi nejlépe z celého filmu, když měl na hlavě ten tmavší klobouk v rybářské chýši, bych řekla, že úprava na blond podle Apollona se moc nepodařila. Jinak se ale výtvarná stránka včetně kostýmů (Helena v růžovém vystupující z moře) a soubojů (spálení dobývacích věží) moc povedla a vůbec, vzhledem k tehdejším možnostem bych to celé viděla jako dosud nejlepší zpracování trojské války… Aspoň podle mě. () (méně) (více)

Han22 

všechny recenze uživatele

Trojská válka je jednou z mých nejoblíbenějších řeckých bájí a tak si samozřejmě tenhle "sandál" aneb historický velkofilm nemohl nechat ujít. A musím říct, že to byl téměř 100% zážitek. Chyběli mi tu sice známí herci (kromě štěku Bardotové), ale zato otěže třímal zkušený Robert Wise, který si pohlídal veškeré detaily. Takže hudba hřímá, výprava je velkolepá, kostýmy vypadají jak vypadat mají, romantika je nadpozemská a bitevní scény parádní. Nejlepší scénou je první útok na Tróju plný parádních obléhacích strojů, fantastický je boj jeden na jednoho Achilea a Hektora i samotné finální plenění města. A příběh? Wise se postavil na stranu Trojanů, takže ho sledujeme jako romanci nadpozemsky krásných Parida a Heleny. Líbilo se mi i to, že Trojané včetně královské rodiny nejsou z Paridova únosu Heleny nijak nadšeni a že Řekové, ač odsouzeni do rolí záporáků si víceméně drží charaktery z bájí (pyšný Achiles, moudrý Odyseus, chamtivý Agamemnon, vzteky zaslepený Menelaos). Zamrzí demytologizace báje (Achiles není nezranitelný a umírá pádem hlavy na šutr, bohové jako sochy) a vyloženě mě naštval konec vycucaný z prstu SPOILER Paris hrdinně umírá při boji z Menelaem v náručí Heleny, která je zrcená odvážena zpět. Jinak super film. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Za mě stejné nadšení, jako z novější verze, kterou v roce 2004 pod názvem Troja natočil Wolfgang Petersen. Oba filmy mě dostaly svým monumentálním zpracováním, typově dokonalým obsazením a epicky rozmáchlou stopáží, do níž zhustily Homérův klasický děj. Ten je sice - ať už pro ty, kdo ho četli v nejlepším českém překladu Otmara Vaňorného, nebo pro ty, kdo ho znají jen z Petiškova převyprávění pro děti - notoricky známý, film proto předem spěje ke svému dokonale předvídatelnému závěru, ale přesto mu to nic neubírá na působivosti a napínavosti. Například jeden z finálních záběrů na trojského koně na pozadí trosek zničeného města má v sobě neobyčejnou působivost, a v tom filmu se najde celá řada podobných příkladů scén a záběrů, které berou dech - je znát, že ten film musel stát neskutečný prachy, a dnešní respekt k vizuální stránce filmu je o to větší, že tehdejší tvůrci museli vše dělat postaru, bez dnešní pomoci digitálních efektů. Film tak navzdory svému stáří působí vizuálně neobyčejně impozantně dodnes, byť mě osobně přece jen - ve srovnání se všemi těmi davovými scénami zaplněnými armádou komparzistů - nejvíc bavily scény, ve kterých se sleduje vývoj vztahu titulní dvojice - oba herci, Rossana Podestà a Jacques Sernas, se do svých rolí dokonale hodí, a je skvělé, že film ukazuje psychologické dopady, které na ně mělo jejich osudové rozhodnutí. Za zmínku stojí i herecký výskyt roztomilé Brigitte Bardot, která se zde mihne v malé roli Heleniny otrokyně. Potěšilo mě rovněž, že se zde alespoň sporadicky zmiňuje vliv bohů na životy lidí, což je prvek, který byl ve zmiňované novější Troje zcela vypuštěn, a který je v Homérově textu naprosto zásadní a neodmyslitelný - bez bohů by nikdy k žádné trojské válce nedošlo. V jistém smyslu to ale chápu, protože dostat nějak smysluplně do filmu olympské bohy - aniž by to skončilo trapasem jako v případě Souboje Titánů - si moc představit nedokážu. Vzato kolem a kolem, jsem tedy neobyčejně rád, že jsem se k tomuto filmu - který je u nás prakticky neznámý, soudě dle minimálního počtu zdejších hodnocení - dostal, a připravil mi dvě velice příjemné hodiny, které mi utekly jako nic. Mimochodem - podobně jako jsem se u filmu Jak si vzít milionáře divil tomu, že začíná nepochopitelně dlouhou scénou hrajícího orchestru, která má přes 5 (!) minut, zde je úvod dokonce ještě statičtější, protože přes 5 úvodních minut tam není nic jiného, než nápis Overture s orchestrem hrajícím na pozadí - zdá se, že zahajovat filmy podobným způsobem bylo tehdy v 50. letech v Hollywoodu dobrým zvykem, a díkybohu, že se od té praxe časem upustilo - je to vážně nesnesitelné. ()

Galerie (51)

Zajímavosti (10)

  • Producenti veľmi chceli, aby si vo filme zahral Stanley Baker (Achilles) a bolo im jedno, v akej úlohe by sa objavil. (m.a.t.o.)
  • Scéna počátečního útoku Řeků na hradby Tróje obsahuje sérii záběrů, které jsou přímo zkopírovány ze sekvence perského útoku na Babylon v klasice němého filmu Intolerance (1916). (sator)

Reklama

Reklama