Reklama

Reklama

Tři vojáci – seržant, kapitán a námořník – bývalí příslušníci válečné mašinerie, představují reprezentativní vzorek americké armády. Po skončení II. války se znovu vracejí do všedního života, který jim náhle připadá neskutečný. Seržant pracuje jako bankéř, kapitán nastoupí jako prodavač v obchodním domě a námořník postižený zraněním hledá práci nejobtížněji. Podaří se jim v blahobytu a bezpečí nalézt vnitřní klid a spokojenost? Snímek z roku 1946 patří k nejslavnějším dílům americké kinematografie všech dob. Byl oceněn sedmi Oscary. Kromě jiných písní ve filmu zazní i česká Škoda lásky. Režisér Wiliam Wyler často zpracovával literární či divadelní předlohy a byl znám svým perfekcionismem. Jednotlivé sekvence inscenoval v dlouhých záběrech s maximálním využitím hloubky filmového pole. Na svém režijním kontě má úctyhodných čtyřicet pět celovečerních snímků, z nichž připomeňme takové klasiky, jako Na Větrné hůrce, Lištičky, Prázdniny v Římě či Ben Hur. (Česká televize)

(více)

Recenze (103)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný americký film obsahuje rooseveltovskou optiku New Dealu kříženou s čerstvou válečnou zkušeností navrátilců. Sdílí tak také jejich ukázněnost, pracovitost i vzájemnou úctu, která se projevuje také v okamžicích přirozené lidské slabosti. Pozoruhodné a umělecky citlivé je pojetí ženských hrdinek.-postav. Je to jakýsi pomník tradičního pojetí amerického způsobu života a jeho mýtu. Film zaslouženě oskarový. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Místy hodně silné, místy smutně naivní, místy dokonce vtipné. Velmi povedený film, který toho stihne říct opravdu hodně. Jen mi vrtá hlavou, nakolik je ta naivita, která tak kontrastuje vůči jiným momentům, chtěná.Pokud je neuvědomělá, nemohlo by to být pět hvězd - já ale věřím, že jde o záměr, který dá právě těm silným momentům vyniknout. ()

Reklama

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Wyler splnil to, v co jsem po shlédnutí filmů od Kazana už ani ve skrytu duše nedoufal. Natočil ve své době sociologicky kritickou studii s komediálními prvky, která dokázala odolat zubu času, což se například při paradoxně mnohem vážnějším tématu jako u Džentlmenské dohody, nepovedlo ani náhodou. Se stopáží to sice poněkud přehání a zejména v první polovině snímku by se dalo stříhat ještě o sto šest, ale vzhledem k pochopení oné doby a vlastně i roku ve kterém snímek přišel, se to dá přežít i když je to z dnešního pohledu přece jenom trochu natahované. Klobouk dolů před hereckými výkony, kromě monotématických studiových polibků není co vyčítat. Snad si jen ještě trochu rýpnout do scénáře, který v některých případech rozehrává to, co není schopen dokončit a pomíjí to s lehce upachtěnou nonšalantností. Přes to všechno zde ale máme snímek plný emocí, který dokáže zapůsobit i na dnešního cynického diváka a nabídne mu Ameriku v překvapivě syrové podobě.... ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Zaradenie sa do života, prerušeného vojenskou službou je vďačným námetom, všeobecne vystihujúcim situácie, kedy sa po dlhšom odlúčení niekto vracia späť do rodinného hniezda. Wyler vytvoril nadčasové dielo, ktoré bolo zároveň v čase vzniku (1946) aktuálne. Na príklade troch frontových vojakov, z ktorých sa jeden vracia ako invalid, ukazuje variácie ich vzťahov s tými, ktorí čakali doma. Zahrnie do toho sociálne problémy, spoločenskú kritiku, humor i emócie. Nevyhol sa rozvláčnosti, ignorancii najchudobnejších a tomu, že v prípade zobrazenia neduhov, sa neodvažuje ísť proti systému, vymedzuje sa skôr voči typom správania. Vyzdvihuje americké hodnoty (rodina, práca, vlasť) a zároveň upozorňuje, že tí, čo bojovali za vlasť sú síce vítaní, no čelia aj nenávistným názorom starousadlíkov, mamonárskym pravidlám bánk a niekedy aj s partnerkám, pre ktoré je kvalita muža odvodená od výšky jeho príjmu. Vyrovnanie sa s traumami ponúka existencia milujúcej rodiny a vernej lásky. Pokiaľ nie je k dispozícii, stále ide o krajinu neobmedzených možností. Pri troche snahy dá nájsť práca, nadväzujúca na vojnovú prax. Zdieľané hodnoty sú všeobecne platné a kritika pomerne citlivo naťukla boľačky americkej spoločnosti, akými sú xenofóbia, rasizmus a mamonárstvo. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (6)

  • Háky, které nosí Harold Russell (Homer Parrish) ve filmu, jsou pravé. Harold totiž opravdu přišel během druhé světové války o obě ruce poté, co mu výbušnina známa jako TNT explodovala v rukách. Obdržel háky, naučil se s nimi zacházet a dostal roli ve výcvikovém filmu pro armádu s názvem Diary of a Sergeant. Právě zde jej viděl režisér William Wyler a okamžitě jej obsadil do tohoto filmu. Harold za tuto roli jako jediný herec dostal dva Oscary – první za nejlepšího herce ve vedlejší roli a druhého Oscara dostal za to, že se stal inspirací pro všechny vojáky, kteří se vraceli domů z války. To ho dělá jediným člověkem v historii, který za jednu roli dostal dva Oscary. (viperblade)
  • Režisér William Wyler byl velmi rozčílený, když se dozvěděl, že produkční společnost poslala neherce (skutečného válečného veterána) Harolda Russella (Homer Parrish) na hodiny herectví. Více se mu líbil jeho netrénovaný, přirozený projev. (Morien)

Reklama

Reklama