Nejlepší léta našeho života

Zaradenie sa do života, prerušeného vojenskou službou je vďačným námetom, všeobecne vystihujúcim situácie, kedy sa po dlhšom odlúčení niekto vracia späť do rodinného hniezda. Wyler vytvoril nadčasové dielo, ktoré bolo zároveň v čase vzniku (1946) aktuálne. Na príklade troch frontových vojakov, z ktorých sa jeden vracia ako invalid, ukazuje variácie ich vzťahov s tými, ktorí čakali doma. Zahrnie do toho sociálne problémy, spoločenskú kritiku, humor i emócie. Nevyhol sa rozvláčnosti, ignorancii najchudobnejších a tomu, že v prípade zobrazenia neduhov, sa neodvažuje ísť proti systému, vymedzuje sa skôr voči typom správania. Vyzdvihuje americké hodnoty (rodina, práca, vlasť) a zároveň upozorňuje, že tí, čo bojovali za vlasť sú síce vítaní, no čelia aj nenávistným názorom starousadlíkov, mamonárskym pravidlám bánk a niekedy aj s partnerkám, pre ktoré je kvalita muža odvodená od výšky jeho príjmu. Vyrovnanie sa s traumami ponúka existencia milujúcej rodiny a vernej lásky. Pokiaľ nie je k dispozícii, stále ide o krajinu neobmedzených možností. Pri troche snahy dá nájsť práca, nadväzujúca na vojnovú prax. Zdieľané hodnoty sú všeobecne platné a kritika pomerne citlivo naťukla boľačky americkej spoločnosti, akými sú xenofóbia, rasizmus a mamonárstvo. (12.05.2014)

Mal som pocit, že sledujem Director's Cut. Wyler totiž nezabudol na nič, nič neponechal nedokončené či otvorené. Všetky tri príbehy, spájajúce sa do sociálneho dobového portrétu, ani na chvíľu nezaváhajú a i pri rešpekt vzbudzujúcej stopáži si ma s ľahkosťou udržali až do konca. Rovnako zvládnuté sú vážne i úsmevné, odľahčujúce (až zábavne naivné) momenty. Sú tu prítomné dlhšie pasáže s výbornými dialógmi, ktoré striedajú niekoľko ústredných tém a vedú k jasným stanoviskám hrdinov. Každá línia má svoj vlastný dramatický oblúk, ktorého súčasťou je samostatný záver a epilóg. Navyše má aj pár pekných obrazových metafor - medzi najvydarenejšie radím scénu na poli vrakov starých lietadiel, ktoré sú spoločnosťou odsunuté ako nepotrebné, a podobne sa cítia aj mnohí veteráni. Neviem, čo by som ešte dodal, toto je jeden z tých filmov, ktoré hovoria sami za seba. Keď tak premýšľam, páčilo sa mi to ešte viac, než Roman Holiday. Jedna vec mi bola jasná - bez knižnej predlohy by nemohol nikdy vzniknúť. Glory For Me od MacKinlaya Kantora je teda pre mňa jasná voľba. 100% (08.11.2014)

Spoilery! Nečekaně velice kvalitní oscarový snímeček mapující 3 různé osudy 3 navrátilců do poválečné Ameriky z jedné z mnoha "obranných válek", které USA vedlo a stále vede. Ze skoro tříhodinové stopáže jsem byl před zhlédnutím nefalšovaně vyděšený. Velmi mě překvapilo, že se snímek přes všechny těžkosti, které zúčastněným válka způsobila, snaží být velice pozitivní a daří se mu to. Tím pádem se mi na něj opravdu příjemně koukalo. Všichni herci jsou neskuteční sympaťáci, elegáni a džentlmeni. Zkrátka takové ošklivější kopie mě samotného. Slečny jsou poté vzory všech ctností a neskutečně elegantní. Na takové dámy dnes již člověk narazí zřídka. Navíc všechny dámy a všichni páni bývali nafalšovaní puritáni. Zajímalo by mě, kdy stíhali vyrábět potomstvo. Krajně mě zaskočilo, že se na tříhodinový příběh opravdu dalo koukat, aniž by vás na moment začal výrazně nudil. Dech mi vyrazilo, jak obratně zvládal Harold Russell používat dva háky namísto amputovaných rukou. Velká část byla právě o prezentaci jeho dovedností. Nejen, že zvládal střílet, papat, pít, hrát na piáno, kouřit cigarety a zřejmě si i vytírat zadek. On si hravě poradil i s navléknutím snubního prstýnku. Hrozně jsem se bál, že bude film nasáklý nepřiměřeným patriotismem a dalšími nesmysly, které by jej mohli zcela dehonestovat. Režisér William Wyler si však vedl naprosto znamenitě. Přichystal si pro diváky film s obrovskou výpovědní hodnotou. Tedy alespoň z mého neodborného pohledu. Vyzdvihnout musím i hudbu, která byla pro daný rok nadstandardně kvalitní a vynikajícím způsobem přidávala na kráse jednotlivým scénám. Nelze se vůbec divit, že se snímek stále těší takové oblibě. Opravdu nádherný, skoro až pohádkový příběh, plný úžasně sympatických postav s ryzím charakterem. Nikomu ze zúčastněných nelze nefandit, aby dosáhl toho svého. Po všech stránkách super práce. (02.12.2016)

Tři muži, jejichž pojítkem není dlouholeté přátelství, věk či vzdělání, jsou spojeni mnohem větší silou, prošli válečným peklem. Potkávají se v okamžiku návratu domů, dobře si vědomi skutečnosti, že už nic nebude tak jako dřív. S většími či menšími obavami a rozpaky míří ke svým blízkým a rodinám. Vzájemně se snaží dodat si odvahy prát se s osudem a začít zase „normálně“ žít. (23.01.2017)

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. (03.05.2015)