Sean Connery

Fascinují vás temná zákoutí starých anglických zahrad, stejně jako výslunní nekonečných zelených pastvin? Pak je ta pravá chvíle připomenout si všechny půvaby angličanství, které v sobě ukrývá kus mrazivého temna i hřejivé ironie. Nepřežívá totiž jen v příbězích o rytířích kulatého stolu nebo Sherlocku Holmesovi - existují také lidé, kteří ho nosí v sobě. Jedním z nich je Sean Connery.

A protože si je svých kořenů a předností dobře vědom, vyměnil čtyřiasedmdesátiletý rodák ze skotského Edinburgu elegantní bondovský oblek za skotský kilt a podporuje snahu Skotska o získání větší míry nezávislosti na Velké Británii. Nejspíš jako vždy zaúčinkoval jeho šarm, když mu byl před čtyřmi lety, navzdory těmto separatistickým názorům, udělen šlechtický titul. Sir Sean Connery na Skotsko nikdy nedal dopustit. Vždyť i název jeho produkční společnosti - Fountainbridge v sobě skrývá odkaz na tu část Edinburgu, z níž pochází. Ukázkový vlastenec odmítnul roli Gandalfa v Pánovi prstenů, protože pro něj bylo nemyslitelné strávit dva roky života na Novém Zélandě. Nicméně spolu se svojí francouzskou manželkou Micheline, po mnoho let budoval přepychové, typicky středomořské sídlo ve Španělsku. Ať už ve Španělsku nebo v Británii, neopomenutelnou součástí Conneryho standardu se stalo golfové hřiště. Hře na zeleném trávníku propadl už v roce 1964 při natáčení Goldfingera a od té doby se jeho jméno objevuje nejen ve filmových titulcích, ale taky mezi vítězi menších golfových turnajů.

Dnes právem patří k uznávaným filmovým veličinám, přitom to nebyl žádný příběh hvězdy, co se zrodí přes noc. Nejdřív musel absolutně překonat svoji bondovskou image z 60. let a zestárnout, aby až téměř v šedesáti získal svého prvního Oscara za roli policisty v Neúplatných (1987). Vyšplhat se mezi světovou smetánku sotva se základní školou není zrovna obvyklé a jednoduché. Syn řidiče náklaďáku se v šestnácti nechal najmout ke královskému námořnictvu. Kvůli problémům s žaludečními vředy byl za tři roky propuštěn a jedinou památkou na armádní dobrodružství zůstávají dvě pověstná tetování vyjadřující Seanovy celoživotní hodnoty „Scotland Forever“ a „Mum and Dad“. Vrátil se do Edinburgu a střídal nejrůznější zaměstnání. Chvíli byl dělníkem, jindy plavčíkem, tu zase rozvážel mléko nebo dělal natěrače rakví... Většinu volného času trávil svým tehdejším koníčkem, kulturistikou, která ho nasměrovala do světa umění a pomohla mu odstartovat hereckou kariéru. Začal se živit jako model několika sochařů a studentů malířství. V roce 1953 obsadilo Skotsko, reprezentováno mladým Connerym, třetí místo na soutěži Mr. Universe. Takhle nějak se zrodila nonšalantní hvězda s dostatečným rozhledem, přirozenou inteligencí a uvolněností v každém gestu. V jeho podání tak působí i ty nejvíce nepravděpodobné a za jiných okolností směšné situace docela sympaticky a přesvědčivě. Kdo jiný by mohl předvést scénu, v níž za použití maximálně dvou vět a zachmuřeného pohledu dostane oddanou sekretářku svého nepřítele do postele a v zápětí uprchne? Kdo jiný by mohl být (prvním) Jamesem Bondem?

Bond, James Bond

Ani role tajného britského agenta nespadla jen tak, z čistého nebe. Conneryho cesta k filmu vedla, kdoví proč, přes divadlo. V roce 1951 začínal jako sborista londýnského souboru South Pacific a až o pět let později debutoval v televizi. Do roku 1962, kdy poprvé vyslovil ta nezapomenutelná slova „Bond, James Bond,“ měl čas získávat své první herecké zkušenosti. Učil se výhradně za pochodu, tedy v jedenácti jinak bezvýznamných filmech a celé řadě televizních pořadů. Connery je tak navíc jedním z mála profesionálů, jejichž školou byl výhradně život. Konkurzu na světáckého a sebevědomého agenta 007 se účastnil Cary Grant, Rex Harrison nebo Roger Moore, ale všichni víme, kdo vyhrál (a že Moore si to později hned sedmkrát vynahradí). Legenda, kterou nelze zabít se zrodí s filmem Dr. No (1962) a Conneryho život se začíná nést ve znamení úspěchů. V téže době byla jeho první manželka, herečka Diane Cilento nominována na Oscara za vedlejší roli ve filmu Tom Jones a v lednu 1963 se narodil jejich syn Jason. Aby bylo ztotožnění Connery - Bond potvrzeno, následují další kultovní tituly: Srdečné pozdravy z Ruska (1963), Goldfinger (1964), hercův oblíbený Thunderball (1965) a Žiješ jenom dvakrát (1967). Connery se názvem poslední zmiňované bondovky nenechá zmást a ačkoli si to užívá na výslunní celosvětové popularity, uvědomuje si, že na něj dopadá agentův stín. Ani nadšení z takové osudové role netrvá věčně a Connerymu se nechce zabřednout do škatulky herců jedné role, ...přitom už se v ní jednou nohou ocitl. V poslední chvíli svého Jamese, kterému po celá 60. léta tak velkoryse dodával na nonšalantnosti, opouští a tráví víc času na golfových hřištích a s rodinou. Jeho místo zatím zabere George Lazenby, nicméně dlouho se v Bondově převleku neohřeje, Sean Connery se triumfálně vrací a jakoby dokazuje, že Diamanty jsou věčné (1971).

Manželství však nikoli, v roce 1973 se Connery rozvedl a o dva roky později se oženil s drobnou francouzskou umělkyní Micheline Roquebrune, kterou poznal na golfovém turnaji v Maroku. Příběh jako na plátně - Sean byl tenkrát vítězem mužské části soutěže a Micheline zvítězila v soutěži žen.

Téměř všichni Conneryho hrdinové jsou fascinováni krásnými ženami a oni sami je taky přitahují (snad s výjimkou rolí ve filmech jako bylo Jméno růže z prostředí středověkého kláštera). Není pochyb o tom, že James Bond byl jejich prototypem - ale to bylo v éře 60. let. Situace, které Connery tak mistrně hrával se v průběhu dalších pokračování přeci jen posouvaly, měnily se kulturní hodnoty. Místa, která patřila všem bond girls totiž vycházela ze své doby, zrcadlily se v nich každé momentální možnosti ženy ve společnosti, a jak obrovský kus cesty urazila úloha první, usmívající se Honey Rider  (Ursula Andress) až k poslední, akční Jinx (Halle Berry) v Dnes neumírej, která se Bondovi ve všem vyrovná? Connery sklíčeně dodává: „Odrazují mě ženy, které působí tvrdě, emancipovaně a sex berou jako tvrdou realitu, a taková je většina současných hereček.“ To, že pozice supertajného agenta už se změnila, ale pochopil až po natočení Nikdy neříkej nikdy (1983), což je vlastně remake Thunderballu. Dnes jakoby už všichni fanoušci Conneryho - Bonda pozapomněli na tehdejší rozhořčení z faktu, že jejich idol porušil kultovní tabu. Nikdy neříkej nikdy však zůstává mimo sérii oficiálních bondovek.

Zralý jako víno

Až podezřele snadno vystoupil z role, která by většinu lidí spolehlivě převálcovala na zbytek života, a protože se mezi tím stále vybrušovalo i jeho herectví, začal úspěšně střídat další filmové žánry a herecké polohy. Svoji minulou epochu přitom ironicky charakterizuje: „Stačilo mít postavu ragbisty, aby člověk vydržel půl roku před kamerou rvát se, střílet, plavat a líbat. O herecké umění přitom rozhodně nešlo.“ Sean Connery, náhodně zrozený herecký profesionál, pracoval s takovými režiséry jako Alfred Hitchcock (Marnie, 1964), hrál ve slavné Vraždě v Orient Expresu podle Agathy Christie, v První velké vlakové loupeži nebo v Muži, který chtěl být králem (1975) Johna Hustona. Ostatně tohle byl první ze čtyř Conneryho králů. Následovali Zloději času (1981) v režii Terryho Gilliama a králové Richard (Robin Hood: Král zbojníků, 1991) a Artuš (První rytíř, 1995). Jestli z Artuše čišelo stejné tajemno jako ve filmu, neměla Guinevere zrovna lehké rozhodování (Lancelot nebo Artuš?). Obsazovat Conneryho do filmových zpracování středověkých témat a starých anglických legend se zdá být víc než přirozené. V polovině 70. let si v režii téměř žánrového specialisty, Richarda Lestera, střihnul samotného Robina Hooda ve svérázném kousku Robin a Mariana s Audrey Hepburn v roli Mariany. Zato z 80. let utkví v paměti - v jiném smyslu než Nikdy neříkej nikdy - nanejvýš Jméno růže, opět dokazující, že středověk Connerymu sedí a pak rovnou oscaroví Neúplatní.

Jako oficiálně potvrzená staronová hvězda a v postavení živé legendy vstoupil do závěru Indiana Jonese (1989) a zahájil tak dekádu 90. let, kdy začal sbírat nejrůznější ocenění za své celoživotní přínosy do světa filmu a vystupovat v řadě pořadů a dokumentů na téma bondovek. Nežije ale jen ze vzpomínek, nedávno stačil natočit pár slušných filmů. Podoby lásky (1998) patřily navzdory hvězdnému obsazení spíš k těm komornějším, stejně jako nedávná role starého spisovatele, který se snaží provést černošského mladíka nástrahami literatury (Osudové setkání, 2000), zatímco akční thrillery Skála (1996) a Past (1999) k těm nepřehlédnutelným. Ještě v Pasti, velkorozpočtové podívané, to mezi sedmdesátiletým pánem a Catherine Zeta-Jones jiskří. Jak vidno, Connery patří k lidem, jimž stárnutí svědčí. Ačkoli ve zbytcích vlasů zešedivěl, byl v roce 1989 People Magazinem zvolen za nejpřitažlivějšího žijícího muže. Nejinak než ironicky reagoval: „Pokud vím, mrtvých sexy mužů není zrovna moc k mání.“ Nejen, že nezůstal hercem jedné role, ale ještě dnes každý jeho filmový počin vzbuzuje v divácích spontánní pozornost. Nemá potřebu ještě něco dokazovat nebo vzpomínat zašlou slávu. Pozicí, kterou si vybudoval, jen tak něco nepohne. Proto se touhy Seana Conneryho už dávno nemusejí týkat jen filmové kariéry. „Víc než cokoli jiného bych chtěl být starým mužem s dobrou pověstí jakou měli Hitchcocok nebo Picasso.“ Skotský hrdina má očividně přání, která se mu plní.

ČSFD.cz