Jan Libíček

Jan Libíček se narodil 28. září 1931 ve Zlíně jako Jan Rudolf Libíček do rodiny strojního zámečníka a technického úředníka u Bati. Později získal maturitu ve státním dělnickém kurzu pro přípravu na vysokou školu. Už od dětství ho ale lákalo divadlo, kterému se jako ochotník věnoval ve zlínském Studiu divadla pracujících.

Proto v letech 1952 – 1954 studoval na pražské DAMU, ale kvůli špatnému prospěchu ji ani nedokončil. Započal tedy svoji profesionální divadelní dráhu. Během vojny hrál v Armádní uměleckém souboru (1955 – 1956), v letech 1957 – 1959 působil v zájezdovém Vesnickém divadle, 1959 – 1963 Divadle pracujících v rodném Zlíně, 1963 – 1968 díky režisérovi Jiřímu Grossmannovi pražském Divadle Na zábradlí a 1968 – 1974 Městských divadlech pražských, v nichž hrál až do své předčasné smrti.

Jan Libíček byl hercem spontánního kontrastního hereckého typu, který svou přesnou charakterovou drobnokresbou dokázal své role ztvárňovat až na pole tragikomiky. Jeho výrazný obličej, mrštná a hbitá, zároveň velmi korpulentní postava (vážil až 150 Kg), úzké lišácké oči, dobrácký výraz a jemný hlas ho přímo předurčovaly do postav komických. Originálním způsobem sobě vlastním však dokázal sehrát také výraznou charakterní tragickou či zápornou postavu.

Jeho herectví však divadlo ani film plně nevyužily. Jako velký bonviván a kuchař se nejlépe představil jako baron Krüg („Bílá nemoc"), Estragon („Čekání na Godota"), ředitel („Zahradní slavnost"), Falstaff („Veselé paničky windsorské"), velitel hasičů („Plešatá zpěvačka"), náměstek Jan Baláš („Vyrozumění"), předseda poroty („Porota"), Kušák („Lov na kachnu"), Kozelka („Fidlovačka"), Zachar Bardin („Nepřátelé"), Jehan („Balada z hadrů"), Meloun („Jesse Semple se žení"), Mamajev („I chytrák se spálí"), On („Ábele, bratr tvůj") a zejména otec Ubu (Jarryho „Král Ubu").

Filmové umění využívalo Jana Libíčka zejména pro jeho veselou povahu jako herce komediálního. Nejdříve připomeneme jeho první úlohu vrchního eunucha Hadži Babana v BARONU PRÁŠILOVI (1961) Karla Zemana a jeho další menší úlohy fotografa (KAŽDÝ DEN ODVAHU), vozky – verbíře (BLÁZNOVA KRONIKA), náměstka (5 MILIONŮ SVĚDKŮ), kuchaře Augustina (SOUHVĚZDÍ PANNY), hostinského (NIKDO SE NEBUDE SMÁT), hobojisty Břetislava (ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ), vyšetřovatele Vlčka (POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE), dozorce (KDO CHCE ZABÍT JESSII?), tajemníka (SVATBA JAKO ŘEMEN), detektiva (ZLOČIN V ŠANTÁNU), Duranta (SLAMĚNÝ KLOBOUK), zločince Smitha (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ...), kapitána Libíčka (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY), psychiatra (DÍVKA NA KOŠTĚTI), preceptora (TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU), kuchaře (NOC NA KARLŠTEJNĚ) apod.

Své skvělé živočišné herectví předvedl nejlépe ve snímcích SVĚTÁCI (fasádník Petrtýl), FARÁŘŮV KONEC (kantor), DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC (Srandista), „PANE, VY JSTE VDOVA!" (kuchař Bobo), „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU!" (policejní komisař Brooks), 6 MEDVĚDŮ S CIBULKOU (ředitel cirkusu), TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (žárlivec Kacíř), MUŽ Z LONDÝNA (frézař Davídek) či TELEVIZE V BUBLICÍCH ANEB BUBLICE V TELEVIZI (ředitel školy). Nejčastěji a nejúspěšněji pracoval s režiséry Zdeňkem Podskalským, Oldřichem Lipským, Václavem Vorlíčkem a Evaldem Schormem.

Jan Libíček byl také oblíbeným hercem rozhlasovým („Už se pálilo?", „Oběť emancipace", „Maigretův zloděj", „Osud člověka" atd.) a televizním (SVATEBNÍ CESTA ANEB JEŠTĚ NE, EVŽENE!, PRAŽSKÝ SHERLOCK HOLMES, ŠEST UPRCHLÍKŮ, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, ZDRAVÁ VDOVA, JAK TO BYLO V ÚNORU, OBHÁJCE, VEJCE PRO MARŠÁLA, OHNIVÝ MÁJ, TETIČKA ZA VŠECHNY PENÍZE aj.). Několikrát si zahrál také v televizních seriálech (např. KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, BYL JEDNOU JEDEN DŮM).

Vyzkoušel si též dabing (LAUREL A HARDY NA DIVOKÉM ZÁPADĚ, PŘÁTELÉ KOPRETINY, český film MARATÓN). Poslední léta svého života byl Jan Libíček velmi nemocný, i přesto se tvrdošíjně vyhýbal lékařům. Tato jeho lehkomyslnost (tvrdil dokonce, že přechodil rakovinu) se mu stala osudnou: zemřel přímo uprostřed natáčení Vorlíčkovy komedie JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974) 24. května 1974 v Praze ve věku nedožitých čtyřiceti tří let.

Jeho roli vodníka Aloise Vodičky nakonec dokončil Zdeněk Řehoř. Nedožil se ani premiéry svých komedií NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973), MUŽ Z LONDÝNA (1974) a TELEVIZE V BUBLICÍCH ANEB BUBLICE V TELEVIZI (1974).

Jaroslav "krib" Lopour