John Cleese

"Nemyslím, že by každý měl být sexuálně vzděláván. Na to je na světě příliš mnoho lidí. Pokud s tím na pár let přestaneme, třeba se to změní.“

John Marwood Cleese se narodil v malém přímořském městečku Weston-Super-Mare (adresa Ellesmere road 6, dnes patří Stuartu Harveymu, bratru to Kevina Harveye, absolutně nezajímavého a neznámého člověka. Je to klasický anglický domek, šedě omítnutý s velkými okny a taškovou střechou. Po smrti dědečka v r.1953 se přestěhovali do jeho domu na East Shrubbery 2, blízko policejní stanice v Bristolu.) Jak už jsem řekl, narodil se, a to přesně 27. října 1939 do chudých poměrů rodiny pojišťovacího agenta Reginalda Francise Cleese s manželkou Muriel (rozená Cross, zemřela na své 101 narozeniny 11.11.2000). Jeho dědeček se jmenoval mimochodem John Edwin Cheese (sýr), ale 1915 si po vstupu do armády změnil jméno (proč asi), za což mu byl John určitě vděčný už jen proto, že jeden z jeho kamarádů v dětství se jmenoval Butter (máslo).

“Pokud se chcete zabít a nemáte na to dost odvahy, myslím, že návštěva Palmerston North by mohla pomoci.“

Ve škole se prý vždy cítil jako vyvrhel, jednak pro svou vyčouhlou postavu (již ve 12 letech měřil 180 a ve třinácti dorostl až na konečných 195 cm), druhak že nebyl zrovna nejhorším žákem a z lycea Clifton College úspěšně složil zkoušku na Cambridge University. Miloval komediální revue v rádiu THE GOON SHOW Petera Sellerse, sbíral vtipy, rád sportoval (na gymnáziu byl kapitánem kriketového mužstva). Jenže přestože se na Cambridge dostal, musel čekat další dva roky pro velký nával (vláda zrovna zrušila základní vojenskou službu a byl přebytek mladých mužů). V těch letech se John vrátil na svou starou základní školu a učil matematiku. I přes zálibu v přírodních vědách si na Cambridgi vybral Downing College, kde se vyučuje právo. (pozn. aut. Právníci v Anglii jsou odlišní, než u nás. Jsou dva druhy, barrister a solicitor, kteří spolupracují. Barrister je ten známý oparukovaný “kecal“ vedoucí jednání před soudem a solicitor je spíš něco jako jeho vyšetřovatel a sběrač podkladů, rádce lidem a notář v jedné osobě. Soudci jsou vybíráni pouze z vysloužilých barristerů.) Připravoval se na náročnějšího barristera a tuto průpravu John později zúročil v známých skečích MPFC.

"Je to fanatická posedlost, dělat filmy. Zbytek vašeho života prostě hluboce zamrzne"

Již první rok vstoupil do Footlights comedy society, kde mohl rozvíjet svůj tvůrčí a herecký talent. A tady také potkal svého budoucího přítele a společníka z Monty Pythonu, Grahama Chapmana (tou dobou studujícího v Cambridgi medicínu). Oba vystupovali v univerzitní revue CAMBRIDGE CIRCUS (1963), s níž se později (po složení zkoušek) přesunuli do londýnského West Endu a nakonec přes Nový Zéland až na Broadway. V Americe hrál v muzikálu HALF A SIXPENCE, zábavné "ED SULLIVAN SHOW", psal do Newsweeku o mezinárodní politice (což mu brzy zatrhli) a také tu potkal jistého podivína, když se podílel na fotoreportáži pro magazín Help! Ten podivín byl Terry Gilliam, pozdější animátor Monty Pythonu a dnes uznávaný režisér. Též se setkal se svou první ženou Connie Booth (svatba 20.2. 1968, dcera Cynthia * 1971, dnes herečka), jenže manželství dlouho nevydrželo. Během natáčení satirického seriálu HOTÝLEK mezi první a druhou sérií v roce 1978 se rozvedli.

Ještě než odjel do USA, pracovali s producentem Davidem Frostem z BBC na satiře THAT WAS THE WEEK THAT WAS. Po návratu se vrátili ke spolupráci, ale tentokrát na pořadu THE FROST REPORT a MARTY FELDMAN SHOW, kde ostatní budoucí Pythoni už účinkovali a psali (Eric Idle, Terry Jones, Michael Palin, Graham Chapman). Společně s prací v televizi hrál i v rádiových hrách I'M SORRY, I'LL READ THAT AGAIN a I'M SORRY, I HAVEN'T A CLUE. Společně s Grahamem Chapmanem účinkovali v show AT LAST, THE 1948 SHOW, která byla nejdůležitějším předchůdcem Monty Pythonu. LÉTAJÍCÍ CIRKUS, seriál satirických humorných skečů, natáčeli od 1969 do 1974 (45 epizod). John si uvědomoval, že v posledních dílech příliš často opakují sami sebe a ztrácejí originálnost, navíc natáčení Cirkusu zabíralo příliš mnoho času a chtěl se věnovat i jiným projektům. Proto se v poslední sérii (6 epizod) neobjevil, přestože své členství ve skupině “nezrušil“.

"Jsem hrozně šťastný, protože jsem byl vždycky přeplácen. A to mně umožňuje dělat tyhle divné filmy, tyhle libůstky, které bych si jinak nemohl dovolit."

V roce 1971 založil produkční společnost Video Arts (dnes má zisk 14,5 milionu $ ročně) produkující výukové programy byznysmenů oplývající tehdy nevídaným humorem (o managemantu, jak se vyrovnat se stresem či neobvyklými situacemi nazvané třeba "MEETINGS, BLOODY MEETINGS," "THE UNORGANIZED MANAGER," "WHO SOLD YOU THIS, THEN?"). Sám tehdy ve většině hrál a společnost Video Arts vede dodnes. Jeho nejslavnějším popythonovským projektem byl komediální seriál HOTÝLEK natáčený v letech 1975 a druhá série 1979 o velice nepříjemném jedovatém hotelovém manažerovi. Inspirace k tomuto dílku pochází z jednoho ubytování v Gleneagles Hotel v Torquay v Anglii. Úspěch HOTÝLKU mu zajistil během celých následujících sedmdesátých a osmdesátých let mnoho rolí v televizních pořadech jako DOCTOR WHO, THE GOODIES AND NOT THE NINE O'CLOCK NEWS, THE MUPPETS a vystupoval i v mnoha varietních představeních. Z Ameriky mu přišla nabídka hostovat v úspěšném seriálu CHEERS (od 1982, který vynesl nahoru Woody Harrelsona, Kirstie Alley či Teda Dansona). Za roli svatebního poradce tam získal cenu Emmy.

"Vždycky jsem měl nutkání, které jsem nedokázal úplně vysvětlit, o potřebě být volný jak jen to je možné. Proč tomu tak je, jestli to je čistě jen příslušná reakce na prostředí, v němž jsem vyrostl, na mírně puritánštější atmosféru, to nevím. Ale vždycky jsem hodně silně cítil, že lidé by měli být svobodní jak to jenom je možné a nebýt ostatními pokud možno vůbec ovládáni."

V letech 1973 až 1976 se stal rektorem University of Saint Andrews a profesorem na volné noze Cornell University v New Yorku je dodnes. Přestože neúčinkoval v poslední sérii Cirkusu, hrál ve všech jejich následujících filmech QUEST FOR HOLY GRAIL, LIFE OF BRIAN a MEANING OF LIFE. Stejně tak mu přátelé poskytli role ve svých samostatných filmech, od Terry Gilliama TIME BANDITS, Grahama Chapmana YELLOWBEARD, Terry Jonese ERIC THE VIKING a od Erica Idlea SPLITTING HEIRS. I v mnoha dalších filmech si střihl různá štěňata (dnes cameo), v SILVERADU nesmlouvavého šerifa, v Brannaghově FRANKENSTEINovi profesora vyučujícího Viktora Frankensteina. Roku 1982, si John zahrál první hlavní roli puritánského hloupého vojáka v PRIVATES ON PARADE. Následoval CLOCKWISE, ale ani jeden z těchto snímků nebyl nijak úspěšný.

"Pro mě je ten film nejbližší hranicí toho, jak jsem se mohl stát Cary Grantem."

Až přišla RYBA JMÉNEM WANDA o ne zrovna “čestné“ zločinecké bandě lupičů, kde hrál právníka Archie Leache (pravé jméno Cary Granta) a za scénář byl nominován na Oskara. V roce 1997 na ni navázalo “volné pokračování“ DIVOKÁ STVOŘENÍ se stejným hereckým obsazením jako ve Wandě (Kevin Kline, Jamie Lee Curtis, Michael Palin, John Cleese), ale jinými postavami i dějem. Přestože nebyl kritikou nijak dobře přijat, diváci se skvěle bavili a o to jde především. A zde hrající nově objevený druh lemura dostal jméno po Johnovi, avahi cleesei, za jeho dlouhotrvající podporu ohrožených druhů primátů.

"Je úžasné, že Harry Potter a bondovky jsou stále převážně točeny v Anglii, jsem z toho nadšen. Ale pravda je, že většina dobře placené práce je v Americe"

Roku 2001 si střihl roli excentrického znuděného milionáře Donalda P. Sinclaira (tak se jmenoval hotelový manažer, jenž byl předobrazem seriálu Hotýlek) v komedii MILIONOVÝ ZÁVOD a zahrál si Téměř Bezhlavého Nicka ve filmu podle megaúspěšné knihy HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ (stejně jako i v dalších dílech této série). Po smrti Desmonda Llewelyna, představitele vynálezce Q ve všech dvaceti starších bondovkách od prvního DOKTORA NO z roku 1963, si jej zahrál v dílech JEDEN SVĚT NESTAČÍ, DNES NEUMÍREJ i v CASINO ROYALE a pravděpodobně se bude v roli Q (původně R, poté povýšil) objevovat jako Desmond až do smrti (buď bondovek nebo své). Stejně tak se objevil v štěněcích rolích v SHREKOVI, CESTĚ KOLEM SVĚTA ZA OSMDESÁT DNÍ, CHARLIEHO ANDÍLCÍCH i jiných hollywoodských hitech. Stal se z něj herec, který sice nedostane mnoho prostoru před kamerou, ale jeho postavy jsou důležité a mnohdy výraznější a zábavnější než ostatek filmu.

"V Británii jsou dívky bystré či přitažlivé. V Americe je tomu jinak. Tam jsou obojím."

Když se jeho manželství s herečkou Connie Booth 1978 rozpadlo, začal navštěvovat skupinovou léčbu. Se svým terapeutem Robinem Skynnerem napsali bestseller RODINY A JAK JE PŘEŽÍT brzy následovaný dalším dílem ŽIVOT A JAK JEJ PŘEŽÍT. Roku 1981 se oženil s tv režisérkou a malířkou Barbarou Trentham, již potkal když Pythoni vystupovali naživo v Hollywoodu. 1984 se jim narodila dcera Camilla, ale 1990 se rozvedli. Nyní žije se svou třetí manželkou psycholožkou Alice Fay Eichelberger (svatba 28.12.1992), taktéž Američankou. Žije v Santa Barbaře v Kalifornii a vlastní ještě k Video Arts obchod se starožitnostmi v Montecitu “Christine Schell Fine.“ Roku 1996 odmítl britský řád CBE (Commander of the Order of the British Empire), ale zdaleka nebyl prvním ani posledním (obvykle je CBE odmítnut proto, že čekají na titul sir a vyšší, jenž poté i často získají).

“Jsem pravděpodobně nejhorším zpěvákem na světě. Chci soutěžit za severní Ameriku."

Jeho humor se nezapřel nikde a nikdy. V sedmdesátých letech postupně přidával do své filmografie každoročně jeden film, které však ve skutečnosti nikdy nevznikly ("THE BONAR LAW STORY" (1971), "ABBOTT & COSTELLO MEET SIR MICHAEL SWANN" (1972), "THE YOUNG ANTHONY BARBER" (1973), "CONFESSIONS OF A PROGRAMME PLANNER" (1974)) a to jen proto, jestli si někdo všimne. No, nevšiml, a tak John svůj vtípek v roce 1980 odhalil. Přesto se některé z nich objevují ve filmových encyklopediích ještě dnes (např Encyclopedia of Television, 1996). V roce 2005 nabídl na svých oficiálních stránkách k prodeji za “kdo dá víc“ část svého tlustého střeva odstraněného pro divertikulitidu (vychlípenina, pravděpodobně hemoroid). Výdělek měl být rozdělen mezi Johna a jeho chirurga. A také jako jeden z mnoha řekl o Grahamovi Chapmanovi na jeho pohřbu to, co si o něm opravdu myslel (následuje v mém nedokonalém překladu).

“Vydechl naposledy, skončil svou existenci, prohrál život, odpočívá v pokoji, šel pod kytičky, kouše hlínu, natáhl brka, zaklepal bačkorama, klepla ho pepka a odešel za tím Velkým zářícím kruhem Světla Zábavy na nebi, a já doufám, že my všichni nejen tady víme, jak strašně smutné je, že muž s takovým talentem, schopnostmi, vlídností a inteligencí je tak náhle odvát pryč ve věku pouhých osmačtyřiceti let, dříve než stihl vše, čeho by byl schopen a dřív než si vůbec stihl pořádně užít. No, cítím, že bych měl říct, “Nesmysl. Díky bohu, že jsme se toho zatracenýho vyžírky zbavili! Doufám, že se smaží v pekle!“

Nyní, na vrcholu hereckých schopností a životních zkušeností přechází z jednoho projektu do druhého, svým agilním projevem, mnohdy vzteklým a až nenávistně výsměšným a emocemi přetékajícím hlasem dokáže zaujmout i ve štěku více, než mnohý hlavní hrdina zdržující se na plátně celý film.

J "monolog" D