Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Vědma - Epizoda 1 (2023) (epizoda) 

Česko-slovenská fantasy družba. Produkčně nepříliš okázalá, trikově nikterak efektní a náročná, celkem přijatelná, jelikož kriminálek a komedií je všude dost. Postav je hodně a vyznat se v nich a v jejich motivacích dá pro začátek pořádnou práci. Herecké ztvárnění je povětšinou neokoukané. Hlavní hrdinka se zvláštními schopnostmi je v hudební branži známá jako Annet X. Herecky není úplně strašlivá, takže v pohodě. Nejzajímavější ze všech se mně jevila Gabriela Marcinková, sice nadabovaná dost rozpoznatelně, i tak se dalo těšit na její impozantní výstupy. Jsou k vidění i herci, co to nejlepší mají za sebou. Dagmar Havlová se té své herecké křečovitosti nedokáže zbavit. Denis Šafařík už se z pozice nejhoršího málo známého herce postupně přesunuje na pozici herce, jehož katastrofální herecké schopnosti mohou být i plusem. Josef Trojan, Ivan Franěk a Vica Kerekes se dokáží adaptovat. A celkově bych herce pochválil. Dějově je to rozhárané. První epizoda nepředvedla příliš strhující dějovost. A to je chyba. Divák totiž není patřičně natěšen na další epizody. Klan Kronerových bude muset zabojovat. Je fajn, že se nabourala dramaturgická jednotvárnost, kdy seriálový fantasy počin může fungovat něco jako příjemná změna v tv tvorbě. Podstatně náročnější bude ale hledání receptu, jak se dostat z mdlého ztvárnění, které provázelo celou první epizodu. Tak zkusím té směsici čarodějnic, vědem, portálů do neznáma, záhadných bytostí a dalším rozmarům dát ještě šanci. 5/10

plakát

Prokletí městečka Bridge Hollow (2022) 

Marlon Wayans v obležení oživlých halloweenských dekorací. Právě se nastěhoval se svojí rodinkou do městečka Bridge Hollow, ve kterém pomstychtivý duch z místní strašidelné legendy nedopřeje koledníkům klidný svátek mrtvých. Film si sice s hororovým námětem pohrává, ale do krváku se nepustí a komediálně to mnohdy vázne. Já jsem se třeba u filmu nezasmál, to neznamená, že by humor byl tak uhozený, jen nemám potřebu smát se dětinskému humoru. Z hlediska speciálních efektů je to přehlídka bizarních monster, které aby byly ještě lepší, tak by po jejich řádění musela zůstat krvavá stopa. Klauni se sekerami a tým mrtvých hráčů amerického fotbalu přímo volali po něčem drsnějším. Docela zvláštní bylo, že se Wayans držel dost zkrátka a výrazně se krotil v trapnostech. Je to docela úspěch. Priah Ferguson v roli jeho dcery s ním utvořila dvojici, která může připadat některým divákům zajímavá. Mně trošku ta kakaová slečna lezla na nervy. Kelly Rowland v roli matky byla na scéně pomálu. Dala se vydržet. Režisér Jeff Wadlow to nemyslel vůbec zle. Nápad za originální nepovažuji, v obdobných obměnách už filmy podobného ražení existují. Tenhle má tendenci zapadnout. Nápady má, to ano. Je to taková rodinná podívaná, uhlazená, bez průbojných scén, které by film pozvedly. 6/10

plakát

Idol - Dvojitá fantazie (2023) (epizoda) 

Přednosti Lily-Rose Depp zůstaly, dějově to velký posun nezaznamenalo. Ukázalo se, že jakmile se minimalizovala erotika a perverze, tvůrci neměli vůli jít do toho ostatního s vervou a mimořádným nasazením. Ve druhé epizodě se vše točí kolem natáčení provokativního videoklipu ke kontroverzní písni, která se má stát budoucím hitem. A tým kolem populární zpěvačky její úsilí ztrpčuje. Nějakou chvíli to působilo zajímavě, pak už to chtělo přeřadit jinam, což v tomhle směru tahle epizoda velkou ochotu neprojevila.Zobrazená erotika už zřejmě hned tak nepobouří. Zpěvačka si zkouší mezi nohama dělat dobře skleničkou s ledem a ještě se u toho zlehounka přidusí, jen to postrádalo efekt překvapení. Spojení Lilly s The Weekndem solidně funguje a v druhé půlce epizody ti dva opětovně na sebe vlezou. Celkově druhé dějství na mě působilo nevýrazným a skleslým dojmem. Zajímavý efekt úvodní epizody se nedostavil. Chtělo by to v dalších částech více přidat. 6/10

plakát

Maharal - Tajemství talismanu (2006) 

Nápad vzkřísit zábavu pro všechny věkové kategorie v ryze českém balení na prázdninové cesty je opravdu dobrá myšlenka. Výsledná realizace mnohdy vysokých kvalit ale už tolik nedosahuje. Potenciál námětu byl nemalý. Pátrání s omladinou a se staršími a pokročilými jedinci po tajemném pokladu slavného rabína na tajemných místech staré Prahy mělo našlápnuto splnit cíl kvalitní rodinné zábavy. Jenže režijně se film držel dost zkrátka, nebyly potřebné finance na zapamatovatelné dobrodružné scény a nejvíce se tak spoléhalo na herce, co vtiskli příběhu nějakou osobitost i neokoukanost. Patřila k nim Barbora Seidlová v roli obrýlené historičky, zesnulý Bořivoj Navrátil se dobře vtěsnal do role amerického hledače pokladů a i Maroš Kramár si svého slovenského Indiana Jonese, jak mu je ve filmu přezdíváno, také herecky ohlídal. Omladina zastoupená Adrianou Neubauerovou, Tomášem Maternou a tehdy dětským Matyášem Valentou do příběhu také dobře zapadla. A i většina vedlejších rolí je solidně ztvárněna. K dobru lze také připočítat zajímavý zvrat, kdy se jedna z kladných postav ocitne v záporné roli. A pak jsou zde nemalé nedostatky v režijním vedení příběhu. Finální část vyhlíží v první fázi nadějně. Rázem ale následuje jakési nesmyslné vyústění, kdy přeživší postavy trousí glosy jak z nějaké nepovedené parodie. Ostatně takových nechtěně parodických momentů je povícero. Nepochopitelné jsou i postsynchrony. Na začátku filmu je rabín (nekvalitně) nadabován Radovanem Lukavským, ten se ale ve filmu také krátce objeví. Do bytu muže (Luboš Veselý), který přechovává vzácnou knihu Maharal, vtrhne jednoho večera gestapo. On uteče tajnou místností, ale dementně na sebe upozorní, respektive prozradí ho holub na římse, úprkem přes střechu budovy. Vnuk hledače pokladů tajně pronikne na zadní sedadlo auta slovenského muže, kterého považuje za krajně podezřelého. Tahle scéna je ale naprosto zbytečná. Ukáže se totiž, že sledovaný Maroš Kramár není zápornou postavou, věděl to i dědeček vnuka, jen se pozapomnělo na to mladíka včas upozornit, s kým má tu čest. Takových různorodých nedodělávek je film plný. Navíc režisérovi Pavlovi Jandourkovi chybí cit pro filmové uchopení příběhu. Celé to má dost blízko svým skromným pojetím k televiznímu filmu, který je ostatně režisérovou doménou. Nejpodstatnější ale i tak je, že se nějaký tvůrce pokusil zariskovat a zachránit mizející žánr z oblasti českého filmu. Pak je stále naděje, že ho někdo v budoucnu bude následovat a divákům bude dopřána česká dobrodružná zábava, které je jako šafránu. 6/10

plakát

Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství (2022) 

Kouzla a čáry ve fantaskním světě ještě před Harry Potterem vstoupily do svého třetího závěrečného dějství. Zločinec nad zločinci Grindewald (Mads Mikkelsen) je zbaven veškerých obvinění a natrvalo se usadil v Německu, kde jsou znát totalitní tendence. Mlok Scamander však pod vedením Albuse Brumbála podniká misi, která má mocného temného kouzelníka zastavit. Trojka trvá přes dvě hodiny a je vesměs zbavena spektakulárnosti, takže divák, který čeká od filmu příval akce a dynamiky, bude muset stáhnout krovky a podstoupit roztahané dějství, kdy se občas děje něco nadpřirozeného, vypadá to technicky precizně provedené, jen to jaksi nestrhne a nenabudí na příští scénu. Ke všemu se vyřítí spousta postav, ve kterých nebude panovat stoprocentní přehlednost. Eddie Redmayne  víceméně stále funguje jako průvodce fantaskním dobrodružstvím. Postupně je ale vytláčen výraznější hereckou osádkou. Dan Fogler v roli chrabrého pekaře stále touží spočinout v klíně sošné Alison Sudol. Jude Law coby mladší Brumbálova verze má nutně bratra (Richard Coyle), bratra má i Mlok, ten se na chvíli ztratí, ale najde se, Callum Turner se představí v této roli. Tajemný Ezra Miller také sehraje svoji podstatnou roli. Nesmí chybět i nějaká ta užiteční čarodějka, takže šup sem s kakaovou Jessicou Williams. Postav je opravdu přemíra a skoro se nelze vyznat a orientovat v jejich motivacích. I třetí dějství sepsala J.K Rowling a poprvé k sobě přibrala i scenáristickou posilu, jmenovitě Stevea Klovese, ustáleného psavce dobrodružství o Harrym Potterovi. Takže by se mohlo předpokládat, že tihle dva sepíší něco mimořádného. Film na mě povětšinou působil vyspěleji než předchozí dva příspěvky, dokonce se objevily i prvky propracovanosti fantaskního světa, jenže žádná ze scén není dostatečně rozmáchlá, aby celek neměl náběh znudit mladší publikum. Je třeba také mít na paměti, že režisér David Yates se nikdy příliš nevyžíval v dynamické akci, vždy mu šlo především o poutavé podání příběhu. Ta poutavost je tentokrát permanentně narušována skoky od jedné postavy ke druhé, chybí tomu větší řád a přehlednost. Po technické stránce je to jako vždy precizně odvedeno. Rozlučka s trilogií nikterak mimořádně úchvatná, s nevelkým obsahem akčních scén, ovšem i tak přijatelná. 6/10

plakát

Insight (2021) 

Šikmooký cápek diriguje přehlídku herců nižší svítivosti. Sám se Ken Zheng pasoval do hlavní role mladíka, co má jasnovidecké schopnosti. A jeho bratr, který byl na tom s věštěním podobně, je nyní po smrti. A přeživší bratr se odmítá smířit s vyšetřovací verzí, že šlo o sebevraždu. Přijíždí tedy do Los Angeles, aby se spojil se sličnou vyšetřovatelkou (Madeline Zima), se kterou neskončí v posteli, nýbrž s ní podnikne několik bitek a akčních rejdů. Horká stopa je zavede do softwarové společnosti, kde zřejmě tkví odpověď na celou záhadu. Největší záhada je, proč mladík nenakoukne do svých věšteckých vizí a rovnou neodhalí vraha. No dobrá, film by pak trval jen pár minut. A ani tak není moc dlouhý, má jen 80 minut. Nejhůře je na tom film z hlediska hereckých výkonů. Ještě by se dalo pochopit, že herecky minimálně prověřený Ken Zheng je zosobněním prkennosti a nesympatičnosti. Ostudné herectví předvádí také Sean Patrick Flanery, nezaujmou ani Tony Todd a John Savage. Madeline Zima, která by na sebe mohla strhnout pozornost,  v roli vyšetřovatelky také poměrně v ničem nevyčnívá. Daleko lépe se filmu daří v akční rovině. Série bitek je solidně odvedena. V rámci žánru to nepředstavuje něco extra, ovšem je to na filmu to nejlepší. Originalita filmu je poměrně sporná. Mrtvý bratr a s ním související stín podezření, že za jeho skonem bylo něco nekalého, to už je celkem obnošená záležitost. Ani podezřelé praktiky mocné společnosti nepředstavují žhavou originalitu. Navíc film nedisponuje takovou režijní propracovaností, která by představovala potenciální postup do vyšší ligy. Je to ryze béčková záležitost, co není stopáží roztahaná, asijský herec v hlavní roli by potřeboval více než talíř rýže pořádnou nálož hodin herectví a v rámci příběhu je to posbírané ze všech filmových koutů a kategorií, což ale neznamená, že fanda nižší ligy bude úpět. 6/10

plakát

Snít můžeme vždycky (1991) 

Pierre Richard se představuje v roli slovutného průmyslového magnáta. A jedná se osamoceného boháče, který se kuriózní cestou spřátelí s výřečným mladým Arabem, kterého pojme za svého osobního kadeřníka. Velkých komediálních situací se nedočkáme. Richard chtěl působit distingovaně, což se mu podařilo. Kdo byl zvyklý na jeho roztržité eskapády a bláznivé komediální výstupy, zažije jen jeho nezvykle umírněnou hereckou polohu. Jeho spoluhráč Smaïn Fairouze zásobuje film energií, no největší sympaťák to zrovna není. Přiznám se, že mně jeho projev povětšinou přišel mírně nesnesitelný. Psala se už devadesátá léta, Richardova komika už pomalu a jistě brala za své, tak si vyzkoušel i něco pro něj méně obvyklého. Ačkoliv tento film nese prvky jeho staršího snímku Hračka, k tomuto filmu má svým vyzněním mnohdy podezřele blízko. Docela se film i někdy vleče. Stále jsem čekal na skutečně pořádnou komediální scénu, jenže prostě takový prostor nebyl v tomto filmu dán. Zcela nevyužitý byl Jacques Seiler, věčný tyran proslulé francouzské komediální partičky Les Charlots. Jeho soukromý detektiv působil až nadbytečně. Závěrečné shledání dvou protagonistů po sedmi letech vyvolalo takové dojemné pocity a zanechalo příznivý dojem. Celkově je film pramálo komediální, vážná linie působila nedotaženě i scenáristicky těžkopádně. Takže výsledek je poměrně takový rozpačitý. Pierre Richard s ním velké úspěchy neslavil. Zapadnout si ale také nezaslouží. 6/10

plakát

Vstupenka do ráje (2022) 

Julia Roberts a George Clooney jako dávno rozvedení rodiče čerstvé absolventky (Kaitlyn Dever) právnické fakulty, která si na Bali nabrnkla pěstitele mořských řas. A kouká z toho svatba. Přijíždějí na exotický ostrov v rámci rodičovské kontroly, kdy se oba obávají o životní štěstí své jediné dcery. Vše má jeden zásadní háček - jeden druhého nemohou naprosto vystát. Scénář je ale zásadně proti, aby se ve zlém rozešli s naběhnutím závěrečných titulek, tudíž plamen jejich dávné a dávno zaniklé zamilovanosti začne pomalu a jistě doutnat. Obě herecké hvězdy si film svorně produkovaly, takže předpokládám, že je účinkování v tomto filmu bavilo a snad je nikdo do toho nemusel nutit. Clooney dokonce vykazoval herecké a mimické rozparádění, takže z dané dvojice byl rozhodně tím lepším a zábavnějším. Roberts nenabídla ze svého hereckého rejstříku absolutně nic navíc. A s přibývajícím věkem vypadá stále obludněji. Ve filmu se nepovedlo jejich sbližování. Za mě to prostě nefungovalo. Dokud se tedy Clooney komicky ksichtil a Roberts měla sexappeal abatyše, tak to filmu svědčilo. Jakmile se do sebe měli zamilovávat, bylo to útrpné a nikterak svěží. Režisér Ol Parker se spoléhal na dvě herecké hvězdy v hlavních rolích, malebnost ostrova a občasně nenápadnou provokaci v podobě nějakého rafinovaného outfitu od Kaitlyn Dever. Větší zanícení ovšem neprokázal, takže romantika starců to jistí. 6/10

plakát

The Inhabitant (2022) 

Když se do filmu obsadí prvotřídní zjev Odessa A'zion, divák má po estetickém zážitku. Kletba vražedkyně se sekerou, která prostupuje po staletí rodovou linií, není námětem k zahození. S dobrým režisérem by se z toho dalo vytŕískat cosi zábavně blbého. Jerren Lauder zvládá být spíše průměrný, někdy zasvítí pokusem o brutalitu i náznakem potenciálu. Většinou se režijně moc nezaskvěl. K dispozici měl ve vedlejších rolích Leslie Bibb a Dermota Mulroneyho, herce dostatečně optimálně stavěné pro tyto typy filmů. Co je to všechno platné, když v hlavní roli úřaduje asexuální herečka, která esteticky zničila i novou verzi Hellraisera. Film se docela snaží pracovat s relativně menší předvídatelností vývoje. Sekera v akci měla být ve větší míře, prostoje působí mnohdy poměrně odbytě. Střih není ideální a díky tomu vraždy nevyniknou naplno. V hororu je celkem zásadní, aby drastické scény měly sílu, což se tady nedaří tolik naplnit. Poměrně zajímavý byl postupný tvůrčí vzdor nepůsobit úplně jednoduchou stavbou děje. Film se sice tímto stal ne zcela stoprocentně přehledným, byl to ale v globálu celkem dobrý režijní záměr. Dalším zajímavým aspektem bylo naroubování příběhu kolem skutečné vražedkyně Lizzy Borden. Ačkoliv režisér z toho nedokázal vytěžit cokoliv mimořádného, přece jen ta prvotní myšlenka nebyla úplně marná. Mně z toho vychází hororový průměr, kdy je znát, že měl touhu dostat se na vyšší úroveň zpracování, kam se ale v žádném případě nedostal. 6/10

plakát

Princezna zakletá v čase 2 (2022) 

Většina předností jedničky zmizela, Natalia Germani už hraje jen druhou vagínu. Čarodějnice Simony Zmrzlé také ustoupila do pozadí. Navíc pokračování nese nesmyslný název Princezna zakletá v čase. Princezna se do časové kletby a smyčky už napodruhé nedostala. Tvůrčí tým, který od minula nedostál změn, se rozhodl ve dvojce pro větší invenčnost. Divák má tedy před sebou složitější děj a do popředí se dostává mladá alchymistka Amélie (Eliška Křenková). Ta nyní získala zakázanou schopnost částečně ovlivňovat tok času, což má za následek její rozštěpení v čase, v praxi to znamená, že Amélie ze současnosti se setkává s Amélií z minulosti. A na scénu vypochoduje Pán run Jan Jackuliak se slovenským přízvukem, který touží získat vládu nad veškerou magií. Vypravíme se na dobrodružnou výpravu do města jménem Ayra, kde sídlí alchymisté, co mají na starost chránit magii. Pod vedením alchymistky, kde ji doprovází prkenný Marek Lambora, Natali Germani, u které můžeme jen přemítat, jestli má pod šaty spodní prádlo, Martin Písařík, který zastupuje spolu s liliputánem komické postavy. Zjeví se i Vojta Kotek. A jeden se diví, jak to je to celé neakční a upovídané. Nějaká akce v podstatě nastupuje až v samotném závěru. Chybí jí velkolepost, ostatně absence nějaké rozmáchlé a spektakulární scény provází celé tohle pokračování. Dokonce mně nejednou celé to ne až tak funkční počínání přišlo nemálo směšné. Kostýmy, triky a scenérie jsou téměř katastrofa. I jednička tím trpěla, dařilo se jí ale svěžími režijními postupy tyto nedostatky maskovat. Tady už není co by je maskovalo. Výpravně se film většinou odehrává v interiérech nebo v lepším případě na jakémsi nádvoří. A čiré zoufalství představuje Tereza Mašková, která zazpívá se středověkou kapelou. Dvojka ukazuje, jak je na tom česká tvorba s žánrem fantasy. Do filmu by se muselo nalít mnohem více finančních prostředků, aby vypadal patřičně dobře, herce by musel někdo naučit hrát, aby to nevyznělo jako parodie, a režisér Petr Kubík by měl krotit vášně i ambice, neboť režijně v této oblasti příliš nevynikl. A tak za tu tvůrčí odvahu a pokusy o scenáristickou invenci se na ten průměr dostaneme. 5/10