kingik

Démonický hokus pokus dříve protěžovaného režiséra, který je mnohými považován za jeho přešlap. Režijně mně nepřišel nikterak špatný. Carly (hlavní postava má stejné křestní jméno jako její herecká představitelka) se už dlouhodobě se svojí matkou nestýká a má noční můry, ve kterých se s ní vídá. A netuší, co to značí. Máti byla odsouzena za strašlivé zločiny (zapálený pečovatelský dům s lidmi a také otrava lidí), celkem má na svědomí přes dvě desítky lidských životů. Od svého dobrého známého se Carly dozvídá, že matka ve vězení nepobývá a leží zcela paralyzovaná v komatu na speciální klinice, kde se provádějí neobvyklé experimenty, při níž velkou roli sehrává počítačová simulace. Carly svoji matku navštíví a experimentu se podrobí. A narazí se na démona, který usiluje o svůj návrat mezi živé. Neill Blomkamp už nevydržel být déle nečinným a za pár hadrů (a v utajení) natočil snímek s Carly Pope a málo známým ansámblem, kde se něco málo originálního objevuje a děje, ovšem vesměs se film tváří, že je jediným svého druhu. Hororů o démonech existuje bezpočet, což pro Blomkampa značí jediné - šel pod svoje možnosti. A bylo mu to jedno. Kariéra mu poměrně stagnuje, takže vůbec nic se nestane, když si natočí film, pro který nebude nucen shánět drahé herecké hvězdy a nebudou k vidění ani nákladné speciální efekty. A gore bude mít oddech. Film měl tempo, zajímavé postupy a snaživou Carly Pope. Démon přišel a zase odešel. A Blomkamp si příště natočí uznávanou hovadinu (viz tohle), přičemž tenhle  kousek bez ambicí mě rozhodně zabavil víc. 8/10

Jiří Mádl a Tereza Ramba si užívají radosti a starosti se svým narozeným plodem lásky - synkem Čenkem. A těch starostí je o poznání víc. Společné soužití, neřkuli klasické manželství, je přinejmenším dočasně vyloučeno, tudíž oba uzavřou vzájemnou dohodu spočívající v tom, že ze žurnalisty Dominika se na celý rok stane fotřík na plný úvazek, než odjede za speciálním studiem do Anglie, kdežto mamča Nataša se bude moci nadále věnovat své prosperující práci designérky hraček v prestižní firmě. A když vám neustále dítě nechce spát, řve na celý byt, únavou vám z každodenních povinností o jeho péči klesá chlouba i každý chlup na těle a největším zážitkem je procházka s kočárkem, zrodí se v hlavě rozmrzelého fotříka nápad sepsat o svých "pekelných" zážitcích internetový blog. Společníkem se pak na dlouhé měsíce stává diktafon, který zaznamenává poznatky mužské výchovy, a děda, ochotně přepisující hlasový záznam do psané podoby. Hlavní, s čím jsem se v souvislosti s filmem byl nucen vyrovnat, byla skutečnost, že autorem námětu je chlap. Ten chlap se pod své dílo, jež má literární původ, dokonce podepsal a doufám, že se skutečně jmenuje Dominik Landsman (ve filmu je k vidění v mini roli mlčícího taxikáře). Patrně je to jedinec dostatečně příčetný, ovšem svoji uvědomělostí nemálo připomíná literární elaboráty afektovaných žen v domácnosti, které pyj znají z vyprávění a svými postřehy na dálku hormo(nenormál)nálně rozesmávají  jednoduše smýšlející nakynuté hospodyňky. Normální chlap by takové knižní dílo sklapl po pár stránkách. Film se k mému podivu dal strpět. Vtipný jej moc neshledávám, je svojí skladbou a obsahem dost jednotvárný. Navíc zvolená image Mádla je naprosto otřesná, omšelý muž, brýle a nevzhledný vous, atraktivní Ramba by v reálu o takový hnus ani pohledem nezavadila. Mádl občasně dokáže být vtipný, a když nasadí svůj nakvašený výraz, je neskutečně šeredný. S Rambou jim to esteticky neladí, ovšem herecky válcují zbytek osazenstva. Vedlejší postavy totiž nejsou nikterak zajímavě posazené. Výskyt Lukáše Hejlíka coby expřítele a pracovního kolegy Nataši, větřícího svoji druhou šanci, není scenáristicky příliš propracovaný. Rodiče Dominika ztvárnila již tradičně obsazovaná manželská dvojka Pavla Tomicová a Ondřej Malý a také zrovna komediálně nestrhne. Malý ztvárnil bývalého hokejového trenéra, který ve svém vnukovi vidí budoucí brankářskou naději, což je na jeho účinkování to nejvtipnější. Rodiče Nataši hrají Lucie Benešová a Roman Zach, těm scénář nepřivodil žádný komediální náznak, jsou ve filmu úplně zbyteční a museli by se stát rodiči Ramby ve velmi brzkém věku. Režisér Jan Haluza se spojil scenáristicky s Marcelem Bystroněm, a režíruje dvojím způsobem - kvalitně i nekvalitně. A ten nekvalitní způsob natočení některých scén ruší ty sympaticky a povedeně natočené scény a pasáže. Katastrofální jsou kupříkladu scény natočené z perspektivy batolete, natahované ručičky plačícího dítěte jsou evidentně umělé, Mádlovi na obličeji přistávají zbytky odvrženého jídla, také dětský zásyp a moč, což je samozřejmě poznatelné, že autorem nebylo mimino, nýbrž asistence režie. Šílená je i scéna, kdy Mádl tryskem jede na koni po silnici, aby dohnal svoji milou, která ujíždí v taxíku, což mohlo být i vtipné. Jenže následná pointa vtipnost zcela zadupe. Charakterově jsou obě hlavní postavy poměrně rozličné. Dominik působí, že děti nemá rád, je však naprosto průhledné, že postupně svým otcovským povinnostem zcela láskyplně propadne. Nataša je hodná až nenáročná, pysky si kariérně začne hníst až posléze, skoro to vychází až na závěrečné kolo filmu, a jedním dítětem tahle dvojice nekončí. Ondřej Brousek hudebně zabrousil až k hudebním doprovodům rodinných filmů Chrise Columbuse, kde notová osnova vyznívá podobným způsobem. Debut to není nikterak pozoruhodný, ale ani zavrženíhodný. Prostě výsledek třeskutě nepobaví, zejména mužskou část publika. 5/10

Zjevně nízkorozpočtová záležitost, která osciluje mezi hororem, thrillerem a sociální satirou. A pomalu ale jistě si buduje svůj svérázný styl. Chlápek najde za svým nově zakoupeným domem zakopanou bednu s pořádným balíkem peněz, ale má to háček - hned vedle pytle s penězi leží mrtvola. Film se původem mrtvoly vůbec nezaobírá a pouští se jednoznačně do patálií s nebožtíkem, který nálezci přivodí značnou změnu psychiky. A mrtvý chlápek občasně ožívá, aby našeho hrdinu patřičně deptal. Do akce se v druhé polovině filmu dostane nářadí, jehož vlivem přibude pár mrtvol. Velkou hororovou show plnou krve určitě neočekávejte. Michael P. Blevins není nejzručnější režisér, ovšem měl štěstí na kvalitního herce v titulní roli, který mu film patřičně vylepšil. Ford Austin je prakticky neznámý herec, který se své role zhostil obzvláštně skvostně. Jeho těkavost, dobrá výrazovost a šílené výpady vůči návštěvníkům jeho pozemku patří k tomu nejlepšímu. Oproti tomu film dost bojuje s rozpočtem, akce s mrtvolou působí suchopárně  tedy i málo strašidelně, vlastně moc na scéně neúřaduje, a první polovina filmu je poměrně pomalá, až téměř zdlouhavá. Satirický podtext určitě působil zajímavě, některé situace byly komediální, respektive teatrální, nicméně film si zachoval vlastní svérázný styl, který má svoji odlišnost. Vedlejší postavy dobře rámcovaly děj. A Rachel Alig i Richard Riehle patří k těm známějším hercům z kategorie nižší svítivosti. Celkově mně film připadal ne zcela zdárně dotažený. Urychlené finále body navíc neurvalo, takže ve výsledku se jedná o sympatický počin, kterému mohla být dopřána větší tvůrčí péče, aby se film v mysli diváka patřičně usadil. 6/10

Ve jménu všech zvrhlíků, tohle nebyl úplně příjemný film aneb nechutný taťka  v akci. Byl jednou jeden tatík, co svoji vzpurnou osmnáctiletou dceru zavřel pod zámek do tajné místnosti v suterénu jejich rodinného domu. Judd Nelson byl úplně neskutečný výkvět zrůdnosti, kdy se mnohdy jevilo, že snad nesledujeme herce, nýbrž na dobré slovo propuštěnou kreaturu, co se po skončení natáčení odebere zpět do své izolace v ústavu, kde drahná léta nevkročí lidská noha v rámci jeho návštěv. Stefanie Scott coby jeho uvězněná dcera ovšem odvedla přesně to, co se po ní chtělo. Jejich "tandem" byl naprosto fascinující. Nejzásadnějším problémem bylo období, jakým si postavy prošly, zajetí trvalo konkrétně 20 let. A tenhle časový interval nebyl na postavách moc znát, navíc oběť nestárla na svobodě, ale zavřená ve zvukotěsném suterénu bez oken. A vypadala pořád v super kondici, k tomu tři podomácku provedené porody a jeden potrat ve vysokém stádiu těhotenství, kdy ji krémoval vlastní otec.  Docela zajímavě fungovala skutečnost, že život zajaté ženy a jejich dětí závisel na tom, jak se zdravotně povede jejich vězniteli. Kdyby totiž náhodou zemřel, nikdo by uvězněnou ženu nikdy nenašel. A ačkoliv jde jen o tv film, podařilo se mu být působivým. Elisabeth Rohm je herečka, která na svoji extra roli stále čeká, přičemž její režijní debut ukázal, že se rozhodně  coby režisérka neztratí. Svůj film, jež je inspirovaný skutečnou událostí, natočila působivě a poutavě. Logika sice diváka poněkud provokuje, dokonce je i velkou záhadou, kam se podělo dítě, které mladá žena čekala ve čtrnáctém roce v zajetí, určitě se ovšem podařilo přiblížit život v izolovaných prostorách, kam se ukládá maximálně tak harampádí a brambory. 8/10

No jo, naše Evička. S Přemyslem po tmě tak dlouho vymýšlela  kreativní večery, až jednoho dne se zděšením zjistila, že proti ní sedí Noid. Kniha se nedá číst bez světla, s Přemkem dlouho ignorovala sluneční louče, ovšem svůj oblíbený literární útvar  znala dokonale nazpaměť, tudíž vznikl tento videoklip, který je věnován jejímu malému synkovi. A je inspirován dílem, které mě osobně neoslovilo v jediném řádku, a sice "Malým princem". Zároveň to ve mně asociovalo kacířskou vzpomínku, kterak jedna ženština kdysi pánskému přirození laškovně dala nálepku "princ". V tom případě mě napadlo, že by nebylo od věci věnovat tuhle skladbu přece jen Přemkovi. Má to ale svoji logiku, předpoklad postelového koeficientu spokojenosti je přece jen vysoký, takže zařadit v podstatě neutrální věnování vůbec neuškodí. Ztvárnění songu pochopitelně nezbourá západní hudební produkci. Všechno už bylo nějakým způsobem viděno. České klipy stále budou trpět celkovou zaostalostí, na tom se nikdy nic nezmění. Je-li ale interpretka sličná, něco je schopná zazpívat  a chce dokázat lásku k synovi i kuchařskému kulináři, pak proti této hudební záležitosti nelze mít větších námitek.

Působivý a svižný návrat k dobrodružným filmům, kterým i tak hrozí vyhynutí. Píše se rok 1916. Lodní kapitán, který brázdí na svojí milované kocábce amazonský tok, a sličná doktorka botaniky, která se svým bratrem vyrazila do tamních končin za dobrodružstvím v rámci vědy, spojí síly v honbě za legendárním stromem, jehož květy dokáží vyléčit každou nemoc. Nebudou na to zdaleka sami. Chamtivý princ (Jesse Plemons), jehož rodnou řečí je němčina, má také zálusk na tento unikát. A navíc je jim v patách prokletá španělská družina dobyvatelů a hledačů téhož stromu, co 400 let čeká na svůj návrat mezi živé. Film vychází z atrakce umístěné v Disneylandu. A Pizdney si svojí atrakce cení, tudíž tomu odpovídají i vynaložené náklady na film a elitní herecké obsazení. Dwayne Johnson a Emily Blunt jsou sympatická dobrodružná dvojka, která nezkazí žádnou legraci. Komediálnost se skvěle snoubí s dramatickými sekvencemi, které jsou přesně nastaveny tak, aby se divák dobře bavil a současně se o svoje hrdiny bál, když padnou do nebezpečné situace, a uleví si, když z ní vyváznou živí. Podobný trend razily jednoduché a přímočaré dobrodružné filmy, kterým už dnes táhne na dobrých osmdesát let. A Jaume Collet-Serra vedle toho, že je to velmi zručný režisér a vizuální perfekcionista, právě vsadil na staromilské pojetí, ze kterého bude sálat duch klasických dobrodružných filmů. A to nás přibližně v polovině čeká jedno velmi zásadní odhalení stran postavy kapitána lodi. Velmi působivě jsou natočeny retrospektivní náhledy do konání dobyvatelské družiny, kterou vede Edgar Ramírez, doprovázené podmanivou hudební složkou Jamese Newtona Howarda, který geniálně předělal pár akordů od rockové party Metallica a jejich Nothing Else Matters. Pestrá (CGI) fauna i flora na standardní úrovni. Na dnešní poměry se jedná o originální svěží jízdu, co nemá v podstatě v současnosti v daném žánru konkurenci, a co má přesný poměr komediálnosti, dobrodružné akčnosti a nemá problém přijít i s nějakým naprosto nečekaným překvapením. Vivat (rodinnému) dobrodružství! 10/10

Ryan Reynolds jako oživlý algoritmus v online video hře Free City, která je v našem reálném světě nesmírně populární. Ve svém herním světě se pohybuje veskrze nenápadně, je totiž nedůležitou součástí hry, mužem na pozadí, který je dobráckým bankovním úředníčkem. Muže v modrém, jemuž se začne říkat Chlápek, vytáhne na výsluní popularity až setkání s hráčkou z reálného světa, která je pro něj dívkou jeho snů. Ta je také herním vývojářem, soudícím se s herní společností o nedovolené použití jistého vývojářského prvku ve hře. A do celé věci je angažován její kamarád, též herní vývojář, jenž se začne dostávat na kobylku šéfovi herní společnosti. Ale to nejhorší má teprve přijít, chystaný sequel hry má Chlápka navždy terminovat. Hned na začátku jsem si řekl, že půjde o sofistikovaný příspěvek do nepříliš rozvětvené a nepříliš početné herní rodiny, jejíž hlavou je Ready Player One. Snímek, co bude chtít působit dospěle, rýpne si do nějaké té celebrity, ledasco zparoduje a zanechá velmi dobrý, dejme tomu, vývojově komplexní dojem. A stalo se to, že film sází na svoji dokonalou technickou stránku a pubertální bláznění, které má do do dospělého náhledu opravdu notně daleko. Problém představovala nejen přístupnost snímku, která vtípkům dovolovala zůstat jen v korektním duchu, rovněž jméno režiséra Shawna Levyho není zárukou té nejlepší rafinované zábavy. Ten byl po sedmileté filmové pauze, jeho filmografie se hemží infantilními režijními počiny, takže jsem v tom měl záhy jasno. Shawn Levy to zrežíruje technicky schopně, rozpočet na to má, víc od něj nečekat. A tak se i stalo. V podstatě se aplikoval model z proslulého dětského fantasy filmu, následně se ale film dostal do polohy dětinsky pojaté (video) hry, kterou, což považuji za nejhorší prohřešek, bych si ani netoužil zahrát. Vedle neselhávajícího Reynoldse, který přece jen neušetří Miley Cyrus, a tuhle vykopávku, a dozvíme se osobní reakci Chrise Evanse na Kapitána Ameriku, nás osobní účastí poctí i Taika Waititi, Channing Tatum a Jodie Comer, která je v herním světě neohroženou hráčkou se sexy avatarem. Ve filmu budou i dva Reynoldsové, ten druhý je dílem digitálních algoritmů, jak jinak. Na filmu mě štvala postupem času klesající nápaditost/kreativita. Když se proti Chlápkovi v herním světě nasadí přebujele svalnatý protivník Mazel na jeho eliminaci, je přinejmenším z logického hlediska divné, že je nositelem jeho obličeje. Chlápek přece nebyl v době vývoje postavy nikterak populární, tak proč ta vnějšková podobnost(??). K jakému účelu je ve filmu Channing Tatum(??). Je poměrně zvláštní, že při více jak stomilionovém rozpočtu, si film nezajistil účast dalších hereckých hvězd. Dwayne Johnson, Hugh Jackman, John Krasinski nebo Tina Fey jen nedůležitému křoví propůjčili svoje hlasy. Po příběhové stránce je to místy až kurevsky nenápadité. A závěr je naprosto předvídatelný. Technická stránka jednoznačně přebila tu příběhovou. Film sice podruhé určitě vidět nepotřebuji, jevil se mně trochu delší, kdo má však rád Reynoldsovy vylomeniny, bude na dvě hodiny vtažen do herního světa bez výrazněji odřených palců. A případně se po filmu dokrmí nějakou vypiplanou video hrou. 6/10

Spin off série se vydává po linii zrodu jednotky G.I. Joe. A kráčí cestou akčnosti. V podstatě mu ani nic jiného nezbývá. Originálními motivy a nepředvídatelnými postupy zrovna moc nehýří. Muž s přezdívkou Snake Eyes je jako malý chlapec svědkem vraždy svého otce a od té doby v něm hlodá myšlenka na pomstu, což samozřejmě není vůbec originální. Následuje skok do současného Los Angeles. Snake Eyes je tulák a bitkař v podzemních kontaktních soubojích, má však smysl pro čest a spravedlnost. Film se nezabývá, co celá ta drahná léta vlastně dělal, čím se živil a jak se vypracoval v tak dokonalého rváče. Po jedné z vyhraných bitek za ním přijde tajemný muž, je to mafián, který ho naláká do svých služeb. Ve stejné organizaci pobývá i Storm Shadow, budoucí ikona G.I Joe. Ten se náhle ocitne v nemilosti mafie a Snake Eyes mu zachrání život. Oba organizaci opustí a odeberou se do klidné oblasti prastarého válečnického klanu, kde se vyznávají hodnoty lidskosti a čestnosti. Touha po pomstě je i nadále aktuální. Předchozí dva filmové příspěvky, nad kterými stále bdělo jejich mateřské Hasbro, nepřipustily násilné a brutální vyznění, což by se u tohoto spin offu přímo vyžadovalo. Nejednou je naznačeno, že by nepřístupný rating filmu slušel. Yakuza, bojová umění, kontaktní bitky, zatvrzele pomstychtivý hlavní hrdina - to je slušný materiál pro drsnou až brutální mlátičku, ovšem více krve vyroní do tamponu padesátiletá panna, které ještě nevyschl průtok. Když je film korektní, je nutno přijít se sličným dámským osazenstvem, které sice stojí poměrně v pozadí, je však jistým zpestřením a nepostradatelnou složkou filmu. Samara Weaving a Úrsula Corbero jsou zdatné ženské hrdinky, a i když obě stojí na opačných stranách svých zájmů, najdou kompromis ke spolupráci. Celý herecký ansámbl byl veskrze přijatelný. Spolehlivý režisér Robert Schwentke určitě nesklidí maximální ovace stran inovace akčních scén. Vlastně ani o žádnou akční revoluci neusiluje. Když se jeho hrdinové neohání meči a hbitými chvaty, nastoupí na scénu obří podzemní (CGI) anakondy, jejichž výskyt sice působí poměrně nepatřičně, přinejmenším se jedná o osvěžující prvek. Už se zdálo, že filmová dílna G.I Joe zůstane uzavřena. Její opětovné otevření sice neukázalo nové režijní a invenční možnosti, šlo hlavně o neutuchající akční zábavnost, kterou série stále vládne. 8/10

Godzilla a Kong versus scenáristé. A ti se nepředvedli s velkou šupou kvality. Kong je v popředí, dostal větší prostor než jeho pradávný nepřítel Godzilla. Největší atrakcí měly být jejich střety a souboje. A kupodivu se s jejich konfrontací šetří. Trefou do debility je robotický Titán, náhrada za Godzillu(!). To je skutečně mistrovský kousek hodný ceny za idiocii. A pozadu ani nezůstává nápad verbálního projevu přerostlého primáta směrem k malé holčičce(!!!). Když se takoví giganti sejdou v jednom filmu, každého hned napadne, jakého rozsahu budou jejich destrukce. A Hong Kong zažije perné chvilky, kdy se domy kácí jako stavebnice, když dvě monstra majestátně ukazují vzájemně svoji sílu a dominanci. Jenže na tuhle stěžejní sekvenci se čeká hodně dlouho. Na dvě hodiny je vzájemného měření sil opravdu poskrovnu. Povedená sekvence na oceánu, kdy si opičák trůní na letadlové lodi, kterou je převážen ze svého domovského ostrova, diváky namlsá. Nízká konfrontace monster mně ale radost neudělala. Trikoví specialisté byli v dobré formě. Do superlativů se hnát rozhodně nebudu. Digitální design opičáka ničím neuzemnil, působil trochu nesympaticky a tolik mě nebavil oproti jiným filmům s jeho účastí. Godzilla je digitálně hnusná film od filmu.  I tak je CGI efektů plný film, kdo to má v oblibě, bude si digitální orgie vychutnávat. A jak už je dobrým zvykem, většina současných blockbusterů špatnou trikovou složkou nevládne. Trio zkušených scenáristů mírně experimentovalo. Terry Rossio, z jeho kapajícího pera úspěšně natekla voda do karibské oblasti, načež jeho kolega Eric Pearson před nedávnem pregnantně zmobilizoval jistou comicsovou Černou vdovu a třetí do pranice je Max Borenstein, který byl u všech novodobých inkoustových výtoků Godzilly. A tihle scenáristé shodně naznali, že se tvůrčí experimentování bude vzpírat nabízené variantě přijít s jednodušším typem dobrodružného filmu, ve kterém si avízovaně a frekventovaně dávají po svých čumácích dvě proslulá monstra. Nic proti takovým inovačním postupům, ale mnohem lépe by mně vyhovoval právě ten jednoduchý koncept dobrodružného bijáku, od kterého by mě nikdo neodtrhl. A neměl bych čas a prostor přemýšlet nad tím, jak přemrštěně absurdně film, co už ve své podstatě absurdním je, působí. Herci měli dost nevděčnou úlohu, bylo nadmíru náročné chtít, aby diváci poslouchali rádoby odborné výklady a teze z úst Rebeccy Hall a Alexandera Skarsgarda. Zábavným smíškem je Millie Bobby Brown, které na její průzkumné misi dělá doprovod  příležitostně hláškující černoch  Brian Tyree Henry. Volba pro režii filmu padla na Adama Wingarda, ten má na svém kontě řetěz hororové tvorby, kde je evidentně doma. Neznamená to, že by pod jeho režijním vedením film nějak strádal. Určitě se najdou zdařilé pasáže, kterým se podařilo vtisknout punc originality. Dojem scenáristické průměrnosti se ovšem odbourat nepodařilo, načež Kong s Godzillou by si měli podat scenáristy za jejich liknavost. Nesplnilo to má očekávání. 6/10

Pětice lidí uvízne v záchranném člunu na otevřeném moři. A kolem krouží lidožravý žralok. Pardon, vlastně dva. A režiséra nenapadne tomu otřepanému dějství dát náboj, tudíž to celé vyznívá umrlým způsobem. Žralok je pořádně vidět až po hodině, nevypadá špatně (digitálně). Útoků je ale pomálu, je celkem jasné, že někdo z ohrožené skupinky skončí jako jeho potrava. Je celkem škoda, že filmu všechno moc trvá. Přitom základ pro jednoduché hororové drama je dán. Ovšem režisér Martin Wilson si nedal práci hororově zapůsobit. Už úvodní sekvence, v níž zařve milenecký pár, je zoufale mdle natočena. Časy, kdy kolem pojídané a pod vodu stahované oběti jsou krvavé kruhy, už dávno vzaly za své. Takže se lze tomu neumětelskému pinožení úspěšně vysmát. Oproti tomu následně ukázané ohlodané mrtvoly vypadaly k světu. Pak se dostaví táhlý děj. Je milé, že zabité lidičky se moc neoplakávají. Slzné kanálky dostanou o něco více zabrat, když je zlikvidován protivný Asiat, oproti tomu se za celoživotního kamaráda neuroní ani slza. Oživení dějství se dostaví až ve finále. To celkem ujde, je ale třeba počítat s tím, že velká divácká satisfakce nehrozí. V hlavní roli dobře pos(o)loužila blondýnka Katrina Bowden. A rozdmýchala hrozící tvůrčí krizi. Tvůrci si nedají pokoj s vodní říší, kterou obývá žralok zabiják. Kéž by měli schopnosti přijít také s dobrodružstvím, co uvízne v paměti nějakým osvěžujícím prvkem. Tento výtvor "cosi" nevídaného zcela postrádá. 6/10