UhLee

(7/10). Musím říct, že s každým filmem u mě Ethan Hawke stoupá k hereckým výšinám. Už od prvního filmu First Reformed, kde mě zaujal mě nepřestává překvapovat. Je to rozhodně zajímavý a originální thriller. Rozhodně se nejedná o plnohodnotný horror. Je tady sice jedna lekačka, která dostane snad každého, ale to je tak všechno. Ostatní staví hlavně na atmosféře než na strachu. Trochu jsem se bál, když jsem zjistil, že hlavní hrdina bude komunikovat s mrtvými dětmi. Ve výsledku to ale měli docela hezky udělané, takže to v rámci tohoto žánru přirozené. Musím uznat, že úvodní intro bylo naprosto strhující. Navodilo vám atmosféru, která se vám okamžitě dostala pod kůži a já si připadal tak trochu jako u první série True Detective. Ethan Hawke je jako záporák tak akorát děsivý a líbila se mi práce s maskami. Největším překvapením pro mě však byla herecká hvězdička Madeleine McGraw, která vystřihla výborný herecký výkon. Předlohu jsem nečetl, takže je mi jasné že hodně věcí byla vynechána, ale docela mě mrzí, že spousta věcí tady není dotažená do konce. Zanechává to v ústech nepříjemnou pachuť, protože tohle mělo našlápnuto s nápaditou kamerou a záběry na nejlepší subžánr hororu letoška. Uvidíme co předvede Peelovo letní Nope.

(8/10). Už delší dobu si všímám, že Adamu Sandlerovi daleko více sedí vážnější role, než právě ty komediální, díky kterým se proslavil. Po Uncut Gems stojí celý film opět na jeho hereckém výkonu a zvládl to bravůrně. Sportovních filmů je nespočet, ale já osobně jsem jejich velkým fanouškem. Po shlédnutí takového filmu by člověk mohl hory přenášet. Basketballový příběh je už taky několikrát použitá látka. V hlavě se mi vybaví perfektní Coach Carter se Samuelem L. Jacksonem. Proto jsem byl zvědavý s čím Netflix a momentálně jejich dvorní herec přijdou. Světe div se, Adam to opět dokázal a získal si mě společně s celým filmem. Příběh obrovského talentu, který byl ukrytý na ulici je samozřejmě obrovský kýč, ale já jsem hlavnímu představiteli fandil od první minuty. Na druhou stranu Bena Fostera jsem nenáviděl od prvních minut na scéně. V konečném důsledku jsem velmi spokojený s tím, co nám Netflix naservíroval. Mám z toho fakt dobrý pocit a to nejsem ani nějak velkým fanouškem basketu. Věřím, že když nějací nadšenci uviděli na scéně třeba takového legendárního Shaquille O'Neala, tak museli chrochtat blahem.

(6,5/10). Mám hrozně rád film, které disponují všemi známým základem, ale je to zaobaleno do velmi originálního obalu. Přesně takovým filmem bylo The Lost City of Z. Tvářilo se to jako typický dobrodružný film, ale vyklubal se z toho snímek s neobvyklým stylem vyprávění, pomalejším tempem a také nečekanými zvraty. Navíc film kličkuje mezi různými lokalitami a je to hrozně atraktivní. Dostáváme se do prostředí džungle, nebo války. Všechno je to zaobaleno do historického nádechu s krásnou hudbou. Tím největším lákadlem pro mě však byli samozřejmě herci. Charlie Hunnam už delší dobu patří mezi to nejlepší, co nám může současný Hollywood nabídnout a to vůbec nemluvím o pohublém Robertu Pattinsonovi. Taktéž mě velmi překvapil Tom Holland, který tady ještě nebyl tolik známý. Zážitkem bych to asi přirovnal ke Scorseseho Mlčení. Pomalejší tempo, které v sobě skrývá nečekaný závěr. Když jsem si po shlédnutí filmu četl zajímavosti, tak smekám před všemi herci, protože to natáčení muselo být velmi náročné.

(7/10). Sonic je i podruhé trefa do modrého. Kvalitní, příjemný rodinný film, který vás pohladí po duši. Určitě znáte ten pocit, když se v nějakém filmu vyskytne nějaká scéna, kterou máte následně tendenci všem ukazovat. Přesně taková scéna se vyskytovala i tady. Taneční PIVONKA scéna je ztělesněním čiré radosti. Celkově mi dělalo hroznou radost sledovat Sonica 2. Je to pro menší diváky, ale i starší si tady najdou to svoje. Hlavně kvalitních rodinných komedií je jako šafránu. Přidejte k tomu ještě skutečnost, že točit filmy podle videoher je dost delikátní záležitost. Máte na světě zázrak, že se druhý díl opět povedl. Největším tahounem je bezesporu stejně jako u prvního dílu geniální Jim Carrey. Ten chlap je ztělesnění humoru a lásky k filmu. Malinko mě mrzí to finále, které mě ničím neuchvátilo, ale to se dá tomu filmu v pohodě odpustit. Zůstávají ve mně pozitivní pocity a vzpomínky. Když film skončí a nic si z něj nepamatujete, tak to je o ničem. Sonic 2 naštěstí do této kategorie nepatří.

Čtvrtá série - (8,5/10). V první řadě bych chtěl smeknout před tvůrci, že se jim podařilo ukočírovat tento nadpřirozený kolos. Všichni víme, jak populární jsou Stranger Things a kolik fanoušků netrpělivě očekávalo čtvrtou sérii. Jsem nesmírně rád, že se tato série povedla. Celkově bych ji zařadil po první sérii na druhé místo celkově. Tvůrci dělají hrozně moc věcí dobře. Postavy se opět posouvají a jejich příběhové oblouky se pomalu a jistě uzavírají. Ten osmdesátkový nádech je prostě hrozně atraktivní a je to z toho cítit každým coulem. Další věcí, která Stranger Things řadí mezi špici je to, že určují trendy. Píseň Running Up That Hill se stala ze dne na den celosvětovým hitem jenom díky nim. Jak bych tedy ohodnotil předposlední sérii tohoto fenoménu? Hned od začátku jde poznat, že tvůrci dost přitvrdili. Je to děsivější a více explicitní než předchozí série. Seriál dospívá jako naši kamarádi představitelé. Hrozně se mi líbil hravý střih a dechberoucí záběry, které bych hned mohly konkurovat vysoko rozpočtovým bijákům. Kvalita jednotlivých dílů se držela na nadprůměrem, ale někdy jsem zůstal s otevřenou papulí. Hlavně u dílu prvního, který mě do toho opět vtáhnul (geniální střihy mezi D&D a basketem), potom samozřejmě emotivní čtvrtý díl a nakonec sedmý díl, který mi několika zvraty vyrazil dech. Takže ve výsledku fakt velká spokojenost a jsem rád, že to v páté sérii skončí v tom nejlepším. Je zbytečné něco tak dobrého a kvalitního šťavit do nekonečna a ještě dál. Nejlepší epizoda: Chapter Seven: The Massacre at Hawkins Lab (S04E07)

(8,5/10). Měl jsem v plánu se podívat na něco kvalitního, protože poslední filmy, které jsem viděl brousily hrany průměru. Dostal jsem vynikající film a hltal jsem jej plnými doušky. Dostal jsem perfektní válečný film, který mě okamžitě vtáhnul do děje. Sledujeme roztomilého Andrew Garfielda, který se na tuhle roli perfektně hodí. Jeho andělská nevinnost v očích krásně reflektuje povahu hlavní postavy. Hlavně mám hrozně rád filmy o hrdinech, které jsou navíc podle skutečné události. Film má překrásnou hudbu, která pohladí na duši. Atmosféra je neskutečná. Líbí se mi jak to je na bojišti špinavé a explicitní. Divák s hrůzou sleduje, jaké hrůzy se za války děly a může jenom děkovat Bohu, že už to nezažil. Obdivuhodné činy těchto hrdinů by se měly filmovat a navíc je válečných filmů proklatě málo. Naštěstí jsou tady ještě lidé, kteří se snaží propasírovat mezi komiksovými filmy také nějaké surové, kdy divákovi sviští kulky nad hlavami. Mel Gibson ukázal, že ještě nepatří do starého železa a naservíroval nám srdceryvnou podívanou z druhé světové války.

(6/10). Pokud jsem do něčeho letos vkládal veškeré své naděje, tak to byl právě premiérový čtvrtý superhrdinský film od Marvelu. S ohledem na to, že ve mně Druhý Strange zanechal rozporuplné pocity, tak kdo jiný by to měl napravit, než právě božský Thor s andělskou prdelí Chrise Hemswortha? Se zlomeným srdcem jsem musel sledovat, jak ubližují jednomu z mých nejoblíbenějších hrdinů a dělají z něj totálního trotla. Taika Waititi je šikovný tvůrce, ale udělal z Thora, něco, co už trochu hraničí s karikaturou. Chápu, že diváci na humor slyší, ale tady toho je až příliš. Ze začátku jsem se opravdu bavil, ale postupně to omrzelo. Vtipy se opakovaly a začaly být trochu otravné. Hlavně teda ty kozy. Navíc se to celou dobu bije s hrozně náročnými tématy jako je ztráta blízkých, nebo třeba rakovina. Film potom působí hrozně rozpolceně a nedrží pohromadě. Kde se poděla chemie mezi Thorem a Jane? Na druhou stranu takový Christian Bale jako vždy předvedl geniální výkon. Bez něj a jeho planety bez barev by film už opravdu neměl prakticky co nabídnout. Tím, že Marvel solí jeden film za druhým, tak je těžší a těžší něčím zaujmout a filmy nemají potřebnou péči, kterou si zaslouží. Thor: Průser jako Hrom je tak dalším letošním zklamáním na mainstream korálcích jménem Marvel. Dny, kdy jsem odcházel nadšený z kina, nebo jásal po potitulkové scéně, jsou nenávratně pryč a už mě to začíná unavovat. Jestli mě zklamou i třetí Strážci Galaxie, tak nad Marvelem definitivně lámu hůl. Raději utratím za něco, co si mé peníze zaslouží.

(5,5/10). Spiderhead vypadal na první pohled jako zajímavý projekt. Pod svá křídla si jej vzal Joseph Kosinski, který se navíc trefil těsně před premiérou do černého s druhým Top Gunem. Ovšem po prvních dojmech jsem docela rychle vystřízlivěl. Takže bude to další z těch filmů od NETFLIXU, které vypadají na první pohled nadějně, ale pak se všechno pokazí? Bohužel ano. Mrzí mě to hlavně kvůli již zmiňovanému režisérovi, kterému Spiderhead pokazil červený koberec v jeho filmografii. Je to jeho první film, který skončil v modrých číslech a navíc tak hluboko. Nevím, co mu NETFLIX dal, aby do toho šel. To samé platí o ústřední hvězdě a taky rozhodně největším lákadlem Chrisu Hemsworthovi. Co je vlastně hlavním problémem celého filmu? Asi to, že se na první pohled tváří hrozně chytře a prezentuje se jako potencionální pokračování seriálu Black Mirror. Ve výsledku se však jedná o hrozně rozháranou a nesourodou skupinu obrazů, které jsou nedotažené a předvídatelné. Hlavně ten konec je jak špatný sen. Disponuje to krásným vizuálem, který lahodí oku a celkový nápad je fakt zajímavý. Taktéž se to hodně snaží zachránit. Bohužel divákovi neuvíznou v hlavě ani názvy léků, které se tady hojně vyskytovaly a vypovídá to o celkové hodnotě filmu.

Třetí série - (7/10). Seriál The Umbrella Academy pro mě nepředstavuje srdcovou záležitost. Jedná se spíš o odpočinkový seriál. Člověk u toho může docela relaxovat, ale žádnou hitparádu neočekává. O to víc ho pak překvapí nečekané zvraty. První epizoda mě příjemně překvapila a přinesla asi nejlepší scénu z celé série. Legendární taneček celé skvadry mi zůstane v paměti ještě hodně dlouho. Celkově se mi hrozně líbí, jaké tvůrci vybírají nostalgické hity. Něco jako třeba u Stranger Things, tak to i tady funguje náramně. Ostatní epizody se pak nesly po podobném tempu, kdy mě to bavilo sledovat, ale že by to byla nějaká nezapomenutelná série, to se říct určitě nedá. Myslím si, že The Umrella Academy nejvíce trpí kvůli neoriginalitě zápletky. Konec světa je tady už potřetí zvoleno jako hlavní pilíř celé zápletky a působí už to docela setrvačně. Tento seriál má výborně zmáknuté vývoje charakterů. Ani třetí série není výjimkou a dostáváme hromadu kvalitních dialogů a posunů osobnosti. Co se týče Sparrow Academy, tak se mi samozřejmě nejlépe koukalo na Sloane a Luthera. Ostatní mě už tak nebrali. Ve výsledku se jedná o jedná stejně kvalitní a zábavnou sérii jako dvě předešlé. Konec slibuje pokračování a potencionální změnu tónu seriálu. Já pevně doufám, že dostaneme konečně něco jiného než odvrácení apokalypsy. Nejlepší epizoda: Kugelblitz (S03E04) 

Filmová výzva griph - film č.5 - (7,5/10). Sedm let v Tibetu jsem měl v hledáčku už pěknou dávku let. Právě výzva od uživatele griph pomohla tomuto filmu konečně zmizet z mého nekonečného Watchlistu. Musím hned na začátku říct, že jsem s filmem velmi spokojený. Na začátku se ocitneme na počátku 2. světové války a je nám jasné, že tento film nebude jednat v rukavičkách. Líbí se mi, že se tady objevily i záběry z horolezecké výpravy, protože filmy tohoto ražení mám velmi rád. Klidně bych ve filmu snesl víc takových scén. Brad Pitt se tady již od začátku prezentuje jako sebestředný mladík a divákovi je tak trochu jasné, že budeme sledovat jeho postupnou proměnu. Největším pilířem na kterém celý film stojí jsou právě obyvatelé Tibetu a jejich kultura. Tito lidé jsou mírumilovní a nechtějí žádné spory, proto je srdcervoucí vidět, čeho jsou čínští vůdci schopni, aby si uzmuli ještě větší území. Jakoby toho neměli už dost. Interakce Dalajlámy s Bradem Pittem je kouzelná oba představitelé mají své kouzlo. Kdyby bylo tempo snímku údernější, tak bych sahal po ještě vyšším hodnocení. Když se ale zamyslím, tak to tempo sedí vzhledem k celému charakteru snímku. Jako poslední bych chtěl vyzdvihnout soundtrack legendárního Johna Williamse, který byl opět znamenitý.