Osvětim

Hned dva roky po konci 2. světové války se nám nabízí možnosti podívat se do jedné z mnoho hrůz, které tato válka nabídla, koncentračního tábora. A rovnou do toho nejhoršího, Osvětimi. Místo, ve kterém se bude odehrávat nespočet dalších snímků v letech následujících. Mít tedy šanci podívat se na něco, co je tolik blízké době, kdy se události opravdu odehrály, považuji za jedinečné. Celkově tu máme pohled na ženský tábor, ve kterém přímo režisérka pobyla. Film sice příliš nezaujme, není v něm taková distance, odpor k nacistům, jaký bych čekal, přesto se jedná určitě o zajímavou zkušenost. Sledujeme hierarchii tábora, to jak funguje vedení, vztahy mezi uvězněnými děvčaty, a nejvíce zarazí to, jak se k sobě mohou chovat i přes fakt, že v tom jsou všichni spolu. 70% (06.10.2021)

Polská, filmová vzpomínka má v sobě vše, co je potřeba, aby divák pochopil, že tvůrci skutečně věděli, možná i prožili. Detailní prostředí, které zde není jen za dráty, vězeňská hierarchie, nacistické smýšlení i způsoby trýznění a silný, odhodlaný odboj. Film je logicky vícejazyčný, což je dnes u některých tragických počinů na toto téma naprosto vyloučeno a tím výrazně ztrácejí atmosféru. Ta je zde skutečně silná. Nenarušily mi jí ani místy lehce nedokonalé střihy, ani ukvapený závěr. Naopak. Barbara Drapińska si mě po BARIKÁDĚ získává podruhé, a doufám, že ne naposledy. Naprosto vypovídající a silný film. (11.05.2013)

Je až neuvěřitelné sledovat polský film o tematice holocaustu již z roku 1947! Navíc takový, který byl natočen ve skutečném prostředí koncentračního tábora Auschwitz II. - Birkenau, a ještě k tomu zde údajně hráli skuteční občané nedalekého města. Hlavní postavou je Marta (Barbara Drapinska). Je to polská Židovka, která umí perfektně německy. Právě proto si ji samotní nacisté vyberou jako překladatelku pro ženskou část tábora. Kdokoliv, kdo byl schopný práce, mladý a vytrvalý, měl v táboře větší šance. Pracovat přímo pro Němce však znamenalo mít výhody, které ale mohou být dle zákona kyvadla nemilosrdně vyváženy. Marta sice nestrádá fyzicky tak jako její kolegyně, ale za to byla svědkem neskutečných událostí, které otřesou lidskou psychikou. (10.06.2017)

První hraný snímek, který ukazuje prostředí, koncentračního tábora v Osvětimi. Režisérka a scénáristka Wanda Jakubowska zažila sama na vlastní kůži, jaké to je být v tomto pekle na zemi, avšak jako politická vězenkyně, pracovala jako fotografka a měla tedy poněkud lepší podmínky než běžné vězeňkyně. Film, ačkoli využívá autentické lokace a stejné oděvy, které měly opravdové uvězněné ženy a dívky, nezachycuje přesně tábor takový, jaký ve skutečnosti byl. Tak např. ve scéně, kdy jsou francouzské ženy odváženy ke spálení, zpívají Marseillaisu, což nebyla úplně normální věc, ve většině případů spíše křičely hrůzou, než aby zpívaly svou hymnu. Autorka se tedy raději zabývá tématem odboje, než přímým popisováním největších odporností v dějinách lidstva. I s tímto tématem si film bohatě vystačí a ve výsledku se jedná o velmi pozoruhodný snímek, který realisticky líčí osudy vězenkyň odlišných národností i postavení. (20.06.2017)

Rané zpracování tématiky koncentračních táborů právěm patří k nejsilnějším zobrazením nezobrazitelného. Určitě je to krátkým časovým rozestupem, který přenesl mnohé z traumatické zkušenosti na plátno. Jakubowská se vdala cestou polodokumentárního zachycení, které do značné míry obětuje dramatickou zápletku a vykresluje celý mikrokosmos tábora. Neopomíjí přitom hierarchické vztahy mezi vězni ani důraz na absurdní momenty. Přesto nakonec získává převahu tradičnější zápletka s tajnou odbojovou organizací a i přes působivé ztvárnění prostředí a atmosféry přeci jen film využívá řadu zjednodušujících prvků a kontrastů - především v pojetí postav německé elity. V dobovém kontextu určitě má určitě film místo na vrcholu evropské kinematografie, přesto musím vzít v potaz, že jen rok předchází Daleké cestě, která téma pojala daleko radikálněji a i přes výraznou stylizaci vyzněla jako autentičtější výpověď, která skutečně stahuje hrdlo. Přesto je výborné, že existují dva téměř bezprostřední obrazy této temné temné kapitoly moderní civilizace - civilní zachycující skrze pronikavé detaily vnější pravdu a expresivní uchopující otázku holocaustu skrze ponory do nejvnitřnější zkušenosti. (04.05.2014)