Poslední cyklista

Tak nějak nevím. Svoboda je vynikající režisér, a kde to jde, tak se to potvrzuje (třeba v minimalistických gestech, jednoduchém vysvětlení scény - třeba v závěru stačí, když zazní angličtina - nebo v úsporném herectví, které z herců dostal. Rovněž se mi líbilo - spíše u 1. dílu, že to jde rodinným směrem, jistého skrývaného dramatu. Jenže pak jsou zde pasáže, kdy nevěřícně vrtím hlavou. Třeba celá ta zkouška muzikálu mi přišla přetažená a zbytečně rozvleklá, ačkoliv skrývá hořkou pointu. Byly zde scény zbytečně dlouhé, nijaké, odvádějící pozornost i vcítění. Pak se člověk z nudy zaměřil na detaily, a najednou vidí - vlak plný lidí, kteří několik dní někam jeli, a vylézají z vlaku v nažehlených vězeňských oblečcích, nikdo není špinavý od výkalů, to na autentičnosti nepřidá. Navíc tento druh filmů už silně začíná zavánět něčím, co bych nazval princip kolektivní neviny. Všichni židé jsou a byli vlastně hodní, moudří, krásné bytosti. Nenarazil jsem na film o této problematice, kde by měl žid nějaké negativní povahové rysy. Což mi přijde poněkud nereálné. (12.05.2014)

Töpferova šoa na mně překvapivě zapůsobila až velmi pozitivně. Popravdě, chvílemi jsem u druhé části přemýšlel i o plném počtu. Snad mně brzdila částečná Klářina naivita a možná úplný závěr, nicméně i tak je snímek v mých očích nadprůměrně zvládnutý. Vtažena do jejich osudu sdílí to, co pro ně bylo připraveno .Byl to jejich odvěký úděl, nicméně o její vině rozhodli sami. Ani tento druhotný příběh mi nezkazil celkovou atmosféru, jenž od druhého dílu nabývá na silné reálnosti. Výborné herecké výkony z první části zde dosahují skvostného vrcholu a vše dolaďuje skvělá režie a dokonalý hudební doprovod. Také vícejazyčnost je perfektním detailem, jenž je u tohoto tématu prakticky nezbytnou nutností. Připomenutí a pocta dětskému představení Brundibár mně potěšila velice. K dokonalosti chyběly snad jen reálné postavy z ghetta, které se na představení ve skutečnosti podílely (např. Freddy Hirsch). Prolínání scén představení a transportu, bylo opravdu výsostné. Dvojdílný TV film, který by si zasloužil celovečerní zpracování. Velmi příjemné, filmové překvapení z domácí tvorby. (11.05.2014)

Musí se to posuzovat jako televizní film, protože jako klasický kinofilm by to rozhodně neobstálo. Pokud se od tohoto odprostíte, tak výsledek na poměry panující v našich televizních kruzích vůbec není špatný. Výprava je obdivuhodná, herecké obsazení se až na výjimky taky vydařilo. Scénář je místy poněkud nekozistentní a vláčný, ale budiž. První část kupodivu šlape lépe než druhá, ve které to skřípalo o něco víc. Závěrečný přesun Židů by zasloužil nějaké podrobnější vysvětlení alespoň prostřednictvím titulků, protože mnozí diváci nevědí odkud kam jeli atd. Tato část, která měla být pravděpodobně tou emočně nejsilnější, mi přišla jako "nejhůře" propracovaná... A ještě taková poznámka mimo: Marta Vančurová by si zasloužila nějakou pěknou roli, stále má co nabídnout. (11.05.2014)

Po Pianistovi, Schindlerovu seznamu, Chlapci v pruhovaném pyžamu ... je velká odvaha natočit v dnešní době film o židovké rodině, transportu, ghetu. Natočit ho navíc tak, aby přinesl něco nového. Tomáši Töpferovi se to kupodivu podařilo. Velkou předností, ale i slabinou je vlastní scénář. Je pár věcí, které by se daly vytknout, ale zaměřím se zcela vědomně na přednosti. Snímek má to, co se v jiných živovských filmech nevidí a to je atmosféra židovské rodiny. Obřady, zpěvy, tradice, soudržnost židovské obce, to všechno tu díky prvnímu dílu máme. V druhém dílu zazní podstatná část opery Brundibár, oba díly jsou prokládány židovskými zpěvy. Velkou předností příběhu je téma získaného židovství. Adoptovaná holčička se stává židovkou díky své rodině. To pouto je natolik silné, že odmítne záchranu - poprvé, když má odjet s příbuznými, ale nechce opustit rodiče, podruhé v Terezíně ze stejného důvodu. Přesto jako jediná z rodiny je zachráněna. Protažení do současnosti je silnější než u Schindlerova seznamu. Přiznávám se, že mne v poslední době Tomáš Töpfer podruhé příjemně překvapil - poprvé v Čapkových kapsách v roli lékaře a jako režisér a scénárista u tohoto filmu. A příjemně překvapena jsem vždy ráda! (05.05.2014)

Detaily, detaily, detaily. 1) Detaily ukazují, jak lze úspornými prostředky dosáhnout silného efektu. Scéna odbavování Židů na nádraží před odjezdem do Terezína nebo například scéna na úřadě, kam si otec přichází pro cestovní pas, jsou velmi působivé doklady této schopnosti 69letého spoluscénáristy a režiséra Jiřího Svobody zapůsobit. Režisér si troufl i na scény z Terezína a z Osvětimi a dopadlo to překvapivě dobře. Jakou parádu pořídíte s jedním vlčákem a několika vagóny..._____ 2) Na druhé straně vykazuje dílo i zápory. Komentátor pytlik...** výstižně zaznamenává čítankově černobílé pojetí národností. Orensteinovi jsou takoví Mirkové Dušínové, všichni bez vyjímky. I ostatní Židé jsou ze stejné škatulky. Trochu to ubírá na přesvědčivosti děje. Rovněž Klára s infantilními reakcemi nepůsobí příliš sympaticky, spíš jako pokus o citové vydírání._____ 3) Zatímco křišťálové pohádkové Dobro je individualizované v postavách obětí, žádné individuální projevy nenávisti či Zla nejsou patrné, zlý je systém, ne jeho vykonavatelé._____ 4) Většinu dalších výhrad, jak se o nich zmiňují komentátoři, považuji za lichou nebo nepodstatnou._____ 5) Oceňuji herecké výkony. Dokonce i herci, které jinak moc nemusím - 66letá Marta Vančurová (babička) nebo 40letý Petr Štěpán (otec) tu hrají velmi přesvědčivě. A slaďoučký 17letý Vincent Navrátil (Klárčin kamarád Herbert) byl taková třešinka na dortu. (16.02.2020)