Hřiště snů

Téměř tomu nemohu uvěřit, ale Hřiště snů mě nadchlo jak to žádný film v poslední době nedokázal. Neměl jsem v plánu ho sledovat ani jsem do něj nevkládal žádná větší očekávání. Jenže Hřiště snů mě svojí magickou náladou přikovalo k obrazovce a nevzpomínám si na žádný film, který by mě takto nadchl. Škoda, že tento kultovní americký snímek je u nás téměř neznámý, myslím, že by dokázal posbírat daleko vyšší hodnocení i když to je film o baseballu, ale baseballu se moc netýká. Jde zde spíše o to filozofování, ale je podáno formou, která mě naprosto okouzlila a nedovolila povolit až do konce filmu. Naprosto skvělá záležitost. (28.12.2012)

Film o naplnění hned několika životních a baseballových snů, ale přitom to vlastně o baseballu není vůbec. Kevin je frajer, což tenhle film jenom potvrzuje. Do půlky snímku jsem stále čekal, kam Kevina jeho vnitřní hlas zavede. Postupem filmu jeho hřiště snů nabaluje stále více a více lidí, no a scéna s hráčem, který přejde přes okraj hřiště mi vyrazila dech. A samotná závěrečná scéna dává tomuhle snímku nádherné kouzlo. Tolik nostalgie v jednom filmu se jentak nevidí. (08.01.2013)

Mozna by me tento film vice zaujal v roce 91, kdy bych s VHS v podpazi z Video Worldu bezel... Jen dalsi z rady kycovitych americkych sladaku, kterych jsme tady meli po revoluci spousta a ktery do velke miry zatemnil mozek (z filmoveho hlediska) vetsine z me generace. I ja, z one podivne nostalgie pridam hvezdicku. Jinak, pro me nicim zajimavy film. Snad jen mlady Costner pobavi a clovek si uvedomi, ze nestarne jen Kevin:-). (25.09.2016)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Bavili se tu o tom kluci v HIMYM,že prej je to dobré (tak už je jasné proč vzal Segel ten svůj poslední skvost,jak bydlí u mamky) .No to sem si zas pomohl.Ze začátku celkem hezký film i když se zas Venuše s Merkurem chytají za ručičky.Pak tam klukům spadla celá cukřenka a mě se začala kroutit huba.Ještě čekám kdy mi hlavou proletí Pluto,že se chce taky pošmajchlovat.Scénárista si ty 60.léta nejspíš užíval vrchovatě.Já ale nefetuju a tak ze 4 sou 2 a to se ještě hodně držím.Pro snílky až mimozemšt'any (to sme tu správně) a pobuchané amíky,ale určitě upe pecka.1aPůl.A baseball nikoho nezajímá! (27.08.2012)