Vlkodlak: Noční lovec

Docela zábavná hříčka, která mě naprosto nepřekvapila stylistickou úctou k hororům 30. a 40. let s důrazem na hru stínů, ale dost mě překvapila narativem inspirovaným Čarodějem ze země Oz a místy fakt neurvalým vršením nápadů. Není to bohužel moc výpravné a slibované násilí je třeba oproti Vlkodlakovi s Del Torem slabý čajíček, ale ční tu potenciál pro neotřelou a hravou sérii. Klidně i s Giacchinem na režisérské sesli, neboť několik sekvencí se silným zadním nasvícením je bezesporu působivých a pan skladatel má pro béčkové horory minulosti evidentně slabost. Škoda, že neměl po ruce lepší scénář s méně banálními dialogy, který by vrhnul pozornost na soudržnější formální uchopení a odpustil by si ty campy momenty a nepovedený humor. Pěkných 70 %. (07.10.2022)

O poznání sympatičtější tím, o co se to snaží, než tím jaké to je. Což nejlépe dokládá, že sice autoři šli do černobílé stylizace a "jakože starého filmového pásu" plného artefaktů, svícení i záběrů, ale pořád to nadužívá CGI místo praktických triků a masek (i na ty dojde, ne že ne, ale zase vypadají jak Blanarovičové čertík). A tato rozháraná neštymující nedůslednost v konceptu je tu ve všem. Ostatně i typové obsazení Bernala jde ve šlépějích odkazu na Hulla/Chaneyho/Del Tora, ale je to ústřel vedle, bere to moc seriózně. Jaký to rozdíl oproti perfektně brakově přepálené Harrisové, která je věrná předobrazům. Navíc je to značně nevyrovnané; stylový úvod, kdy se to tváří jako pocta Universalu, i závěr jsou zdařilé, ale prostřední pasáž je klasická marvelovská vata podrážející si nohy odlehčujícími vtípky a pootevíráním dveří nové odnoži MCU. (08.10.2022)

Tento Giacchinov love letter starým gotickým hororom, sa akosi nepozdáva ako homage. Chce byť ale nieje, možno pár úvodných minút. Potom ale nabehne moderná forma, oblečená do ČB hávu, vydávajúc sa za niečo, čo dobíjalo kinosály pred desiatkami rokov. Je to proste cítiť rokom 2022. Nápad dobrý a aj forma ušla, ale niečo, čo sa napr. podarilo snímku THE ARTIST, čiže opäť previesť na plátna kín starobilú formu filmu, sa v tomto prípade nekoná. (10.10.2022)

Z Marvelu se od Endgame stala ve většině případů pouhopouhá sterilní podívaná bez nějakých inovativnějších nápadů. Fakticky za mě začala tato značka dosti stagnovat. Proto oceňuji, že se někdo snažil přijít s něčím absolutně nezapadajícím do celkové konceptu. Pro mě je o to větším překvapením, že se režie chopil tvůrce excelentních soundtracků Giacchino. Vlkodlak sází zejména na špičkový audiovizuál, který vás (nejenom díky použitému černobílému filtru) přenese do 30.let minulého století. Práce s kamerou, luxusní střih, to vše z toho vytváří nevšední zážitek. Trochu tedy ve výsledku zamrzí, že příběh nikam nevybočuje.  Jeden zvrat sice nastane, ale nikterak přemrštěně se mnou nezamával. Nejspíše si tento hodinový snímek znovu už nepustím, ale jsem rád, že film vznikl. Za mě fajn dílko. Hodnocení: 7/10 (28.10.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)