Planeta Krull

Jediné, co mi na téhle báchorce imponuje, je ta poctivá rukodělná práce všech těch kulis a interiérů (zejména patrné u smrtonosné bažiny a obří pavučiny), ruku v ruce s jednoduchými triky, které ale působí životněji, než dnešní digitální zvěrstva. Jinak je ale zde více než jindy patrné, že mezi fantasií a fantasmagorií je tenká hranice, kterou tvůrci přeskočili jak kamzík. Scénář připomíná dílko desetiletého kluka s přebujelou představivostí, který háže na papír vše, co mu vytane na mysl a diváku žasni!! Přeplácanost je patrná a ke konci už unavuje. Zbývá pak už jen úsměvné zjištění, jaké bezvýznamné podržtašky hrál Liam Neeson ve svých hereckých začátcích. (03.12.2012)

6 let po Star Wars vychází film Krull s tak špatnými efekty, že by se za to styděli na na začátku století. Navíc ten příběh je hodně mimo, pořád se chodí z bodu A do bodu B s občasnou odbočkou. Chování postav nedává smysl, a vůbec většina postav je v tom filmu naprosto k ničemu. Například onen kouzelník neudělal za celý film vůbec nic, tím myslím vůbec nic. Pořád se tváří jak není užitečný ale jenom zaclání a všichni ho zachraňují, lezl mi na nervy celou dobu. Ta hvězdice je taky WTF největšího kalibru. Tohle prostě neberu a nechápu proč to má takové hodnocení. (16.02.2014)

Dlouho jsem matně vzpomínal na snímek z mého mládí, který jsem zahlédl v televizi a okouzlil mě několika zajímavými postavami, nápady, fantastickým prostředím a především tajuplná zlatá zbraň v podobě hvězdice. Hledání filmu se mi povedlo dovést do zdárného konce a mohl jsem se opět po skoro 10seti letech znovu podívat na velké klišé o princi, který zachraňuje svou vyvolenou princeznu ve fantaskní podobě. Starý čaroděj, fantasy prostředí, dobré tempo, zajímavé nápady a velká Černá pevnost na konci. Vše fungovalo stejně a jistá nostalgie ve mě vyvolala pocit uspokojení, který mi tento film dal. Peter Yates stvořil fungující pohádkovou fantasy, která se nebojí základů žánru a s trochou naivnosti a starých efektů příjemně překvapí. Navždy si budu pamatovat scénu s "časem" u vdovy Lyssy. Na závěr drobnost, Krull má jeden z nejvíce fantasy soundtracků filmové historie. Hudební fantazie, kvůli které možná Horner zaprodal duši ďáblu:) (23.07.2008)

Nejsem si jistej jestli jsem viděl Planetu Krull, když mě bylo nějakých 10 let. Dneska jde o těžko koukatelnou záležitost. Triky zkrátka stárnou a příběhově se o kdovíjaký zázrak v rámci fantasy rovněž nejedná. A všem, kteří tady mají 3 a více hvězdiček bych poradil, aby na to koukli někdy znovu. 35% (22.10.2014)

Možno bude chvíľu trvať, kým si zvyknete na zastarané triky, ťažkopádnu akciu a niektorí možno neprehryznú nápad skĺbiť starovekú fantáziu (plnú mýtov a legiend) s čistokrvnou sci-fi. Samozrejme, nikto nehovorí, v akej presnej dobe sa dej odohráva, ale vidieť v jednej scéne, ako vojaci bojujú mečmi proti nepriateľovi, vyzbrojenému laserovými puškami je... divné. Inak je ale Krull magický epos, ktorý som prvý raz videl ako dieťa a tak sa mi nostalgicky zapísal do srdca (ak by som ho prvý raz videl ako dospelý chlap, asi by mnou švihlo a dal by som max. 2*). Funguje ako nenásilný humor (Ergo Veľkolepý), tak výprava, ktorá sa neustále mení (Čierna pevnosť vyzerá fantasticky). A sprievodcu naprieč (nestagnujúcim) dejom nám robí bombastická hudba. Hrdinovia sú pestrí; nechýbajú klasické postavy (odvážny mladík s poslaním, múdry čarodejník), ale je tu aj záhadný Kyklop a banda spočiatku nebezpečných lúpežníkov (nájdete Liama Neesona?), ktorých charizmatický vodca však má zlaté srdce a tak sa nakoniec pridajú na stranu dobra. Typovo presný, príjemný kasting. Bonbónikom je potom hravá réžia chlapíka, ktorého to evidentne bavilo, stádo koňov a „Odula“. (24.12.2004)