Muž na radnici

Tak sem si seriál po 34 letech pustil. Mínusy : jistá unylost i díky nepatřičně melancholické Liškově hudbě. Bavor se podobal velmi svému předobrazu Mirka Dušína. Vypočitatelnost dialogů. Plusy: Na svou dobu nebyl seriál tak politicky zanesen jak sem čekal. Negativní manipulující postavy a to i mezi pracovníky strany. Jen dva mrtví za celý seriál z toho jeden dokonce zemřel přirozenou smrtí :). Celkově sem se při sledování seriálu ani moc nestyděl za práci tvůrců či herců, na rozdíl od sledování dnešních, nejvíc bavil tajemník Hlavica... Tatík si seriál vtipně přejmenoval na Muž na zadnici... (17.02.2010)

Seriál, který se ve své době nemohl zmítat od reklamy k reklamě jako kdejaká zahradní ordinace ve studem zrůžovělé ulici, a proto vsadil na poctivou rudou. Standartní ( pro dnešního diváka přehnaně vyrovnané ) herecké výkony, které překvapivě statečně zápasí s nedramatickou osou příběhu, nabízejícího publiku i dnes dobře známou iluzi, že ono je opečováváno obětavým, skromným velikánem v radničním křesle. Už kdysi celkem unylý útvar v kýčovitě normalizačním pokusu, pro dnešek ovšem často nedostižný vzor. (15.07.2012)

Seriál je velmi profesionálně zvládnut, perfektně zahrán českými hvězdami. I packal Sokolovský tam nemá žádné nelogické excesy, pouze několik hloupých dialogů, které mohl ovlivnit zejména tím, že by je vůbec netočil. Liškova hudba je velice vkusná a začíná i končí tam, kde má. Je bez debat, že česká televize takového díla není schopna minimálně již 15 let. Krmí nekulturních 80% národa a především jednoduché divačky naprosto nezvládnutými sračkami. No a o čem to je? Je to vykonstruovaný naprosto lživý příběh Dietlův, který má plnit úlohu agitky o charakterních komunistických gubernátorech přetvářejících historickou tvář našich měst do vyblité betonové podoby ortogonálních tvarů. Komunističtí funkcionáři měli působit sympaticky až hrdinně, působí ale pravdivě. Stalinistický cholerik Hlavica porušující právo(i tehdejší) na každém kroku, sladce se usmívající prospěchář Bavor, idiot Chovanec, blb Adam, arogantní aparátčík Kyselka. Intriky, korupce, známosti a především 92 rodin vystěhovaných násilím do paneláků. Tedy vlastně velmi realistické dílo. (31.01.2012)

Z celé té série patří  zřejmě tenhle seriál k těm horším, filmařsky nic moc, ideologicky poplatný, ale opět s plejádou výborných českých herců, v čele s charismatickým Zdeňkem Buchvaldkem. Výjimečná Liškova hudba, ta flétna je nádherná... Zaujalo mě velmi, co pronesl na jedné schůzi k občanům architekt Mikuláš: Ve dvacátém století, a zvláště v této společnosti,  stavíme domy a byty, kam do každé místnosti musí svítit slunce, kde musí být koupelna s teplou vodou a který je vytápěn bezprašným způsobem.  Takový byt obývám, stěhovala jsem se do něj rovnou ze svatební hostiny. Stál mě tenkrát 30 tisíc, dnes stojí takový byt 3 miliony. Jo, to byla tehdy ale hnusná doba, kdy člověka nutili násilím přestěhovat se ze 200 let staré barabizny do nového bytu, nebo kdy člověk bez koruny v kapse dokázal za pomoci státu postavit rodinný dům. O tom se nám dneska může akorát tak zdát. A je dobré si to tímhle seriálem připomenout. - Nádherný komentář: anderson. (15.03.2022)

Nejarogantnější komoušské svinstvo, co jsem od Dietla viděl (a viděl jsem i Okres na severu). Celou dobu se jedná o zbourání značné části starého města a její nahrazení panelákovým sídlištěm. Komoušským šmejdům vděčíme za devastaci historického centra nejdenoho města (nejen kvůli bytům: srov. jihlavský Prior), v případě Mostu za úplné vymazání města celého. Co na to Dietl? Jako obvykle. Domy k demolici určené zástavby jsou prezentovány jako zanedbané, zdraví škodlivé barabizny  a občané stavějící se proti celému projektu (jako by jim to mohlo být co platné) vykreslováni jako malí intrikáni a ještě menší ukřičení prospěcháři starající se jedině o to, aby na tom vydělali nebo aspoň neprodělali. Že by jim mohlo záležet na zachování jejich domovů i domovského prostoru společného, kusu srdce města, v němž vyrostli a s nímž jsou spjati stejně jako generace jejich předků? Ne, nic takového ani nezazní (leda snad ve vztahu k místní hospodě). Památkáři, kteří ke konci k předsedovi nakráčejí, ze sebe udělají úplné trotly. Kromě těchto invektiv propagandistických je zde též nehorázná invektiva jiného druhu, čistě poetická, vůči určité postavě, a po podobném zážitku z Ženy za pultem mohu už říci typicky dietlovská, tady ale ještě hnusnější a trapnější. Jde o to, že pan Dietl nedovolí svému dokonale kladnému hrdinovi, aby se evidentně nevhodného partnera prostě slušně zbavil (u Ženy je to bývalý manžel a otec jejích dětí, u Muže staronová láska, která se k němu přilepila poté, co ovdověl). Nová družka má své lepší i horší stránky, které se postupně projevují, a divák už dávno ví, že by se předseda měl od ní odstřihnout, protože tohle nemůže fungovat, a jít za lepším (jež se dávno rýsuje). Dokonce i k nějakému poněkud rozchodu skutečně dojde, ale hrdina je ochoten vše urovnat, takže antihrdinka se musí ve finále projevit jako odporná svině, z ničeho nic a neorganicky vzhledem k jejímu dosavadnímu charakteru, takže hrdina může odplout na mravním oblaku a konečně má právo na takový osobní život, jaký by chtěl, a na partnera (-ku), kterého (kterou) skutečně miluje. Venkoncem je seriál, o jehož úplné vylhanosti netřeba se šířit, schématický a spíš neživotný, ale pořád koukatelnější než nemožný kuchař Sváťa Kuřátko, kterého také spáchal pan Dietl. Body plus: Bláhovy záchvaty a hlášky ("Jenže ono to není totöööžž" je moment, který stál za sledování celého seriálu), osoba finální předsedovy lásky a oblíbená písnička jeho fotra Když jsem já ty koně pásal (v instrumentálním provedení znáte z Na samotě u lesa, za kterýžto postřeh děkuji PollyJean). Čtěte: Marthos, sportovec, sud, argenson, Ony. (28.11.2023)