Muž na radnici

Vydržel jsem jeden díl, jak mám slabost pro staré socialistické seriály, tak tohle je teda megasračka, to se jinak nedá říct. Nikdo mi nevymluví, že Buchvaldek není sadistický úchyl - přeci není možné, aby někdo tak přeslazený, odpovědný a hodný ve skutečnosti existoval. Určitě si svůj vzorný veřejný život kompenzoval nějakými drasťárnami někde v mučírně ve sklepě, ale Sokolovský to v konečné verzi ze seriálu vystříhal. (05.11.2011)

Tak sem si seriál po 34 letech pustil. Mínusy : jistá unylost i díky nepatřičně melancholické Liškově hudbě. Bavor se podobal velmi svému předobrazu Mirka Dušína. Vypočitatelnost dialogů. Plusy: Na svou dobu nebyl seriál tak politicky zanesen jak sem čekal. Negativní manipulující postavy a to i mezi pracovníky strany. Jen dva mrtví za celý seriál z toho jeden dokonce zemřel přirozenou smrtí :). Celkově sem se při sledování seriálu ani moc nestyděl za práci tvůrců či herců, na rozdíl od sledování dnešních, nejvíc bavil tajemník Hlavica... Tatík si seriál vtipně přejmenoval na Muž na zadnici... (17.02.2010)

Jsem původem z Ústí nad Labem. Z města, které soudruzi jako Bavor svojí "přestavbou" a "modernizací" tak domrdali, že už se to ani nedá spravit. I kdyby mu v tom seriálu pomřela celá rodina, stejně si on a jemu podobní zaslouží viset na první lampě. Kdyby Dietl napsal ještě dvanáctý díl, kde by se obyvatelstvo Kunštátu vydalo s vidlema v ruce směr Národní výbor a na tu lampu došlo, dal bych aspoň hvězdu, takhle sorry. (26.11.2022)

Nejsem zastáncem nějaké glorioly pro Jaroslava Dietla (i když podle mě má na svědomí nejlepší český seriál) a i kdybychom si odmysleli tu ideologii (což samozřejmě nejde a ani to tak být nemá, v základu už proto, jak s ní kalkulovali sami tvůrci), i po tom všem mi z toho vycházejí jen tři slova - trapné, směšné a zbytečné. Jako kdybych se díval na Ordinaci v růžové zahradě. (05.09.2010)

Pokud jde o ideový námět seriálu (asanace staré části města), je to skvělý doklad toho, jak soudruzi tehdy přemýšleli, projektovali a jak plno měst navždy necitelně zkurvili (nejen Kladno, Beroun, ale třeba i Mladá Boleslav na konci 80. let – dnes se situace přece jen zlepšila, za dvacet let se město hodně změnilo k lepšímu – nebo Nymburk, ten na mě komunisticky unyle a šedivě působí dodnes). Pokud jde však o mezilidské vztahy, ať už na úrovni pracovní, přátelské, rodinné či milostné, troufám si tvrdit, že jejich ztvárnění je mnohem věrojatnější než valná většina toho, co je nám servírováno v posledních dvou dekádách z postkomunistické televizní produkce. (19.01.2010)