Insomnie

Detektivky jsou tolik oblíbený žánr a tolik se jich napíše a prodá, že je zatracený kumšt vymyslet něco nového! Originalitu tohoto díla navíc posiluje i jeho filmové zpracování, takové syrové, s úspornou produkcí. Dovedu si představit prostor, který se Nolanovi nabízel pro jeho remake. Ale shánět se po něm nebudu, co mám z originálu vpasovaného do standardní hollywoodské metráže? (17.09.2011)

Nolanovu Insomnii jsem viděl asi třikrát a moc se mi líbila. Proto jsem se dlouho nemohl dokopat k originálu. Ač jsem nepochyboval o jeho kvalitách, tak jsem měl prostě strach, že příběh bude stejný a bude mě nudit. Nestalo se. Děj sice v základních rysech stejný byl, ale v mnoha důležitých místech se oba snímky liší, takže závěr mě trochu překvapil. Norská Insomnie je samozřejmě mnohem syrovější, depresivnější, temnější a méně barevná než ta americká. Postava detektiva i vraha se taky v mnoha ohledech liší. Doporučuji obě verze. (14.09.2016)

Chtě nechtě musím srovnávat se stejnojmenným americkým remakem, který jsem viděl dříve. Příběh je až na několik detailů totožný, ale řekl bych, že tentokrát v pomyslném klání zvítězili Američané, a to především díky Al Pacinovi, který zahrál hlavní roli o dost lépe než Stellan Skarsgård. Navíc v norském originále bylo hodně hluchých míst. Ale i tak dávám 4*, protože je to film, který rozhodně stojí za pozornost. Má-li ale někdo na výběr, doporučil bych verzi Made in USA. (15.02.2008)

nejprve vysvětlím vlastní polohu, protože jde o potřebný kontext. prvně jsem viděl tento norský originál a přitom se těšil na Nolanův film. zjištění, že jde o jiný film téhož jména následovalo zklamání. po pár měsících jsem dostal příležitost zhlédnout Nolanovu slavnou Insomnii a po pár minutách od začátku, kdy už bylo naprosto zjevné, že jde o remake předchozího a já tudíž přicházím o všechna překvapení, jaká příběh snad mohl nabídnout, přišlo zklamání druhé. upřímně, ani původní Insomnie mě vůbec nenadchla, ale po zhlédnutí Nolanovy průměrné zbytečnosti jsem v ní některé filmové půvaby nemohl neobjevit. /// příběh je o ztrátě sebe sama ve spleti vlastních lží. policista zfalšuje důkaz, aby ochránil sám sebe před možnostmi dvojího výkladu toho, co bylo jen tragickou nehodou. zatímco původní film klade důraz na postupné vrstvení lží a pomalý a nenávratný propad pod úroveň vlastního svědomí, remake se v duchu přístupnosti filmu komukoliv pokouší tento motiv maximálně zjednodušit, jedna chyba, jedna lež, jeden následek. zatímco originál velmi znepokojivě představuje šablony 'klaďas' a 'záporák' vpravdě jako pouhé nálepky, které nejenže nemusí odpovídat skutečnému stavu, ale mohou označovat dokonce i zdánlivý protiklad, remake tuto působivou cézuru nahrazuje pouhou nicotnou relativizací skrze svědomí zpytujícího a nespavostí trpícího vyšetřovatele. mimochodem, Al Pacino v této roli podal více než slušný výkon, což je jeden z mála kladů, které bych Nolanovu remaku přiznal. oproti němu je Stellan Skarsgård amorálnější, hlouběji přesvědčený, že účel světí prostředek, je to mrákotná stvůra, budící ten dojem, že sama dávno zapomněla účel svého povolání. zato Al Pacinova postava je tragická pro vědomí svého morálního selhání, pro plné uvědomění si svého svědomí a pro chápání úlohy policisty ve společnosti právě tak jako zrádných úskalí této práce. Al Pacinův vyšetřovatel, ač se mu to nedaří, touží být ve své práci lepší, je hnán snahou po sebezdokonalení (pozitivní příklad divákovi), které odporuje jeho psychologický rozklad. to úsměvné americké moralizování bych snad i přehlédl, kdyby tak drze neprotiřečilo pravému duchu přejatého příběhu o rozdílu podstat povahy dobra a zla v realitě a v obecném povědomí. morální úpadek "hrdiny" je totiž ještě více převážen pochopitelností činu "antihrdiny", která se ukáže být bolestivě zřejmá, když se svému protivníku ve vší upřímnosti přizná a ten paradoxně zrůdný čin ve vší jeho ne/přirozenosti popíše. další vážný problém vidím při porovnání závěrů obou filmů, kde v remaku dochází k vykoupení smrtí a předání "poselství" hloupému divákovi v podobě rady: "držte se vždy vlastního svědomí", pak v originále celou tu elegii odvane vítr, stopy zahladí příliv a mnohem varovnější demonstrací svědomí je skutečnost, že by bylo jedinou doménou ozvěn tragických událostí a hrdina by s nimi sám musel do smrti přežívat, kdyby ovšem takové svědomí měl. (18.01.2011)

Mám za sebou filmový srovnávací večer, kdy jsem si pustil kriminálky INSOMNIA v obou verzích: norský originál i americký remake, kterým jsem začal. Jádro příběhu i rozuzlení je samozřejmě stejné. Příběh je docela nápaditý a nezvyklý, tak udrží pozornost až do konce. Američané si svou verzi vyšperkovali známymi herci v hlavních rolích, různými efektními vylepšeními a většími či menšími změnami ve scénáři. Díky tomu remake vypadá efektněji a pro pochopení příběhu i postav jednodušeji. Naopak origiál je sirový, přirozenější a drsnější, což mu spíš přidává na autenticitě a uvěřitelnosti. Každý film má něco do sebe, ale přesto mi byl bližší originál, kterému dávám o 10% lepší hodnocení. (01.09.2011)