Sorstalanság
Fateless
Fateless
Lelo goral
Režie:
Lajos KoltaiKamera:
Gyula PadosHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Marcell Nagy, Béla Dóra, Bálint Péntek, Áron Dimény, Péter Fancsikai, Zsolt Dér, András M. Kecskés, Dániel Szabó, Péter Vida, Endre Harkányi, Márton Brezina (více)Obsahy(1)
Novela maďarského spisovatele Imreho Kertésze, původně vydaná bez povšimnutí v roce 1975 v kádárovském Maďarsku, byla čtenářskou obcí znovuobjevena v 90. letech a způsobila senzaci, na jejímž konci stála Nobelova cena za literaturu. Bylo tak jen otázkou času, kdy se tématu chopí i film. Citlivé a neobvykle pojaté vyprávění židovského chlapce Gyuriho, který se postupně propadá soukolím nacistické vyhlazovací mašinerie, staví na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného, zdánlivě racionálně odtažitého vyprávění dospívajícího teenagera, který se snaží vyrovnat s nenormálními podmínkami tím, že se na ně snaží pohlížet očima normality. Po návratu zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám nepomůže mu ani jeho židovství, ke kterému postupně ztratil pouta, ani jeho příslušnost k maďarskému národu, mezi jehož příslušníky se setkává spíše s lhostejností až nepřátelstvím než s pochopením a empatií. Jaký je tedy jeho osud? A má vůbec nějaký? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (129)
Druhá svetová a koncentračné tábory, to je druh filmov, ktorý ma skutočne dokáže rozpolcovať. Človek bez osudu síce nepatrí k tým absolútne silným odvarom a to práve vďaka scenáru a réžii, ktorá nevyužila potenciál vizuálnej dokonalosti, ale menej ako 70% (****) mu dať nemôžem. Všetko, čo nám dokáže priblížiť vlnu existencializmu vďaka ľudskej hlúposti a zla má u mňa hviezdu navrch. Pekné obrázky z prostredia hrôzostrašnej mašinérie bez pútavejšieho príbehu... ()
Naprosto výborná záležitost! Snad nejlépe udělaný a zpracovaný příběh na téma "žídé a koncentrák". Vynikající herecký výkon hlavního hrdiny, fenomenální kamera, propracovaný příběh, Miniepizodky kde bylo jednoduchým způsobem vyjádřeno vyčerpání, ztráta naděje, agrese, bezohlednosto, hlad, ponížení...útrapy. Co bych na filmu jěště také rád ocenil je, že tohle téma poskytuje velký prostor pro násilí a ve filmu ho prakticky nenajdete. Je udělán tak elegantně a inteligentně. Navíc vše podpořeno jak jinak, výbornou hudbou pana Morriconeho. A věta " Já už jsem jednou umžel," nebo "už víš, co je židovství?" se vám zavrtá do hlavy. Snímek, který pohltí. ()
Musím říct, že jsem byla trochu v napjatém očekávání, protože knížku Imreho Kertésze jsem před nějakou dobou přečetla jedním dechem a já to mám většinou tak, že raději knížky než filmy podle nich... to bývám hodně často i zklamaná. Tady se ale žádné zklamání nekonalo, zážitek veliký a znovu obrovský nápor na moje vnitřní rozpoložení, protože se mě nejspíš díky tátovi, s nímž jsme hodně často verbálně "bojovali", protože pro něho byla 2.sv.válka obdobím dětství a tedy i jakýmsi životním tématem, ke kterému jsem se nechávala hodně často a ráda strhnout. Takže i pro mě je to citlivé téma, na které nedokáži reagovat necitlivě. ()
Priznám sa, že som trpel ovela viac, ako hlavná postava - Gyuri, pričom On, si prežil toho požehnane, pendloval koncentračnými tábormi i pracovnými, drel do úmoru, bol vyhladovaný, ponížený, zničený, zlomený, ako veľa iných, prežil to, je iný človek, trochu atypický, lebo povedal, že tam bol šťastný ! , neviem, ktorý väzeň, by tvrdil to, čo tento chalan, ktorý asi nerozumie, kde bol, čo videl, čo prežil, i napriek tomu, výborný výkon Marcella Nagya, a to je všetko ! Zbytoční Bán a Craig ! Najväčšie utrpenie na filme, je jednoznačne režisérov - RUKOPIS, ktorý ma zdeptal, počas 2. hodín a štvrť, som si myslel, že film nemá konca, vskutku debilná réžia, ktorá ma absolútne nezaujala !!! Inak, Lajos Koltai, je v prvom rade - dobrý kameraman, snímal, napríklad - MEFISTO, ako režisér, nad tým by sa mal radšej v budúcnosti zamyslieť, nevidím dôvod, prečo by som mu mal venovať pozornosť, slabučký film, s inak presvedčivým Marcellom Nagyom, kde zlyháva, najmä vízia Koltaia, ktorý nevie, čo chce, a ako to uchopiť... ()
Za pět, nemůžu jinak. Téma, herecké výkony (Otík János Bán), kamera, hudba a zase to téma. Film na který nikdy nezapomenu. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale už ho vidět nechci. Hrozně tyhle filmy prožívám, protože vím, že skutečnost byla ještě stokrát horší. Dívám se na ně, protože to považuji za svou povinnost, člověk před tou hrůzou nemůže utéct. Vydržela jsem i Šoa, ale někdy se nedodívám (Sofiina volba, Život je krásný). To vědomí, že k něčemu takovému mohlo v civilizované Evropě ve dvacátém století a po zkušenostech s 1. světovou válkou dojít, je strašné. Na to nemá žádný sebemorbidnější horror....Obdivuji všechny, kdo se do tématiky koncentráků pustí. Novelu si určitě přečtu. Teď čtu, lépe řečeno trpím, knížku Laskavé bohyně od Jonathana Littella, francouzsky píšícího Američana. Získal za ni Goncourtovu cenu. Je to fiktivní zpověď fiktivního důstojníka SS, nyní ctihodného francouzského občana, psaná, jak sám říká pro pořádek, ne na omluvu. Suchá, téměř bez emocí, občasná slabost tváří v tvář brutálnímu střílení nevinných lidí včetně dětí je stírána cynismem. "Hrdina" popisuje svou kariéru, zatím už asi na sto stránkách vraždí židy na Ukrajině, popisuje to se všemi technickými detaily. Z přebalu a recenze vím, že "nás provede...na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí". Autor se inspiroval právě filmem Šoa, kde kolečka v soukolí typu vyhýbkář popisují svou práci a nikdo necítí vinu. ()
Reklama