Protektor

Konečně český film, který vypadá jinak než ostatní. To je ale asi tak první a poslední, co na Protektorovi budu hodnotit v superlativech. Nejlepším českým filmem od revoluce bych to nenazývala; ano, bylo hezké vidět na plátně i trochu jiné ksichty, ano, bylo hezké, že příběh tentokrát nepsal ani Hřebejk, ani Viewegh, ale proč je sakra ten film v závěru tak nelogický (SPOILER: Chlap jde domů, nenajde tam manželku, tak mu samozřejmě dojde, že se přihlásila dobrovolně do transportu, samozřejmě ví i do jakého, záhadně najde kolo, jede za ní, samozřejmě k ní také dorazí zrovna v době, kdy ona má nastupovat, a to vše se odehrává během doby, kdy se má držet smutek za Heydricha, takže by žádné transporty probíhat neměly) a proč sakra k žádné postavě nic necítím? Protektorát by se jistě dal popsat nejrůznějšími metodami a vylíčení pohnutých životních osudů by mohlo být stejně tak dojímavé jako hořce komediální, jenže já místo toho viděla kolo na milion způsobů. Protektor by si asi zasloužit čtyři hvězdičky, ale pokusím se pro tentokrát vystoupit z řady a najisto říct, že těch 83% je silně nadhodnocených. Pokud hledáte nejlepší český film všech dob, jste na špatné adrese. (02.10.2009)

Dlouho naříkám, že se zdejší kinematografie vyhýbá kostlivcům ve skříni tuzemských dějin, zatímco naši germánští sousedé se potykávají s jednou dějinnou skvrnou za druhou. Proto jsem opravdu vděčný, že to tady už konečně také někdo zkusil. To, že nakonec zůstalo pouze u toho pokusu... To už je věc jiná. Znatelně tu totiž schází dramatické pnutí. Takové jaké bylo kupříkladu v Uchu. Jít více na dřeň a neklouzat po povrchu. Ovšem i tak vznikl dostatečně kvalitní snímek (scény s bicykly, scény s focením!), který se ctí ustojí i mnohé své nedostatky. PS: Filmový plakát dostane smysl až s úvodní citací, což je sice originální, ale poněkud kontraproduktivní řekl bych. A také by mě zajímalo, zda je podobnost námětu s osudy Čeňka Šlégla náhodná či nikoli. (24.09.2009)

… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH. Atraktivní prostředí jak Československého rozhlasu, tak tehdejšího hraného filmu je současně pracovištěm rozhlasového redaktora a rychle vzlétající herecké hvězdy. Klíčový film, který by ji byl býval nepochybně posunul vzhůru do vysněné kariéry, má však dvě osudové slabiny: premiéra „filmu ve filmu“ připadá již naplno do událostí kolem vznikajícího protektorátu a oba jeho hlavní hrdinové jsou nadto židy. Manžel odmítne svou choť opustit, ale cena, kterou zato oba platí, je stále neúnosnější: hrbení poznenáhlu přechází do přímé kolaborace a viditelných projevů zbabělosti. Vášnivá a poněkud exhibicionistická herečka se naopak odmítá podřizovat sílícím projevům rasové segregace a perzekuce, do nichž jí tlačí i za cenu postuůného vzájemného odcizování manžel, aniž si však naplno uvědomuje jejich dosah a své smrtelné ohrožení. Příběh, který vrcholí událostmi kolem druhé heydrichiády, přináší zlom v dosavadním chování obou protagonistů. Skutečnost, že režie důsledně i důkladně spolupracovala s kvalifikovanými odborníky-historiky a více či méně beze zbytku respektovala jejich doporučení, se projevila v přesném postižení protektorátní atmosféry, v polarizaci postav i událostí, v objevení celé palety takéexistencí té doby. Jako zvlášť silný znak díla lze uvést jeho „nehappyendovitý“ závěr, který svádí oba rozvaděné manžele znovu dohromady a propůjčuje jejich závěrečné katarzi nadčasový rozměr odboje i rezistence najednou v gestu, které je svou naléhavostí současně prvkem nadčasovým a a současně přesahem do následného klasického, rozporuplného vývoje, jenž přetrvá i do dalších desetiletí našich moderních dějin. Již zmíněnou potenciální klasičnost tohoto filmu mladých pro mladé zesilují dále špičkové výkony představitelů nejen hlavních, ale značné části tzv. vedlejších rolí a pozoruhodně invenční hudební složka. Deklarované oscarové aspirace filmu se za tohoto stavu věci jeví jako oprávněné a plně zdůvodnitelné. (28.09.2009)

Příjemně stylizované semtam nůďo. Jednoduše strukturovaná alter hudba trochu na škodu. Nechytlo mě to za srdce. Těžko ale říct, jestli za to nemůže ohrané téma, ač originálně podáno. Nejednoznačnost a nezaškatulkovatelnost jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů bavila hodně. Systém si to tak krásně se všema vláčí. Někdo vydrží dýl, někdo zuby zatnout nedokáže vůbec.. někomu se to hodí do krámu. Ono to člověka těžko emočně vyždíme, když od rána sleduje volby a nade všechna očekávání jejich výsledek (a upadaný prasečí hlavy) kontruje pocit myši v pasti hrdinů filmu. Hip! (29.05.2010)

Protektor je snímek o vězních ve svých vlastních domovech. Ať už je to Jana Plodková zamknutá ve svém bytě či český národ ve svém státě. V momentě, kdy se pokusíme uprchnout nebo přemoci stráže, je tragédie nevyhnutelná. Marek Najbrt vzal to nejlepší z evropské kinematografie,šmrncul to tím lepším z české tvorby a nakonec natočil suverénní dílo, co nepotřebuje jakékoliv výmluvy. Jen škoda, že Protektor nebyl aspoň z části němý. Ubylo by banálních dialogů, které fungovaly asi tak jako retardéry na dálnici. Na druhou stranu je nutno dodat, že takto sebevědomý střih jsem zatím nikde v českém filmu neviděl. O říšského protektora tu ani tolik nejde, Najbrt se soustředí spíše na titulní hrdiny a snad právě proto mi Protektor přišel jako Czech made Nouzový východ. Což je lichotka pro český film v podstatě nevídaná. (24.09.2009)