Režie:
George A. RomeroScénář:
George A. RomeroKamera:
Adam SwicaHudba:
Norman OrensteinHrají:
Michelle Morgan, Joshua Close, Shawn Roberts, Amy Lalonde, Joe Dinicol, Scott Wentworth, Philip Riccio, Chris Violette, Tatiana Maslany, Daniel Kash (více)Obsahy(1)
Parta mladých filmařů natáčí nízkorozpočtový hororový film. Je již pozdě večer, a tak štáb i herci začínají být unavení. Zaručeně je však probudí zpráva z rádia o tom, že mrtví nezůstávají mrtvými. Někteří skeptičtí herci však těmto nesmyslům nevěří, a tak se unavení vydávají domů. Štáb pro dnešek ukončí natáčení a vydá se také zpět do civilizace. Filmaři zjistí, že je situace vážná až tehdy, když je na silnici překvapí šerif. Ten však není mrtvý ani živý. Tímto Deník mrtvých začíná... (jamesjimbo)
(více)Videa (2)
Recenze (461)
Dokumentární kamera ala Blairwitch je v zástupu Monstrum, REC a Blairwitch tím nejhorším filmem. Je pěkné, že se zde nacházejí ostřejší scény, ale přes svou krátkost jsem se solidně nudil. Hercům jsem nefandil, bylo mě jedno jak to s nimi dopadne a nad některými herci mě zůstával rozum stát(např. "tvrdáckej" černoch). Nuda bez napětí, atmosféry u které jsem s netrpělivostí očekával konec. Romerův slabý a mdlý film, který hodnotím aspoň 1,5 hvězdičky za ty ostřejší scény... ()
Udělali jsme film, aby se lidé jako vy dozvěděli pravdu…. Ach ty dokumenty. S úvodními keci mám stejný problém jako v Monstru. Když ovšem přijdou na to, že jim Bůh změnil pravidla, začíná to být zajímavější, tolik se nekecá a mrtvých zombíků přibývá. Filozofické memento, zda stojíme za záchranu, mne ovšem nechává klidným. George A. Romero si ze zombíky rozumí. O tom není pochyb. Teď jim dal i nový háv, protože změna je život. Teda, jak pro koho… ()
Romero přepisuje minulost a celý zombie subžánr, na kterém se výrazně podílel svojí NIGHT OF THE LIVING DEAD z roku 1968, protože LAND OF THE DEAD byla sociálně-politickou kritikou, která od undergroundové pulpovosti měla blíž ke klasické nostalgičnosti._____ Kde mu v debutu sloužila média v podobě televize a rozhlasu jako nositelé špatných zpráv a dovolil si přijít s kladnou černošskou postavou, tam mu v jeho posledním filmu vystačí internet, digitální kamery a silná ženská hrdinka. Jako je v závěru NIGHT narušena hranice mezi fikcí, kdy v titulcích se upomene na "fašistické" policejní represe, v DIARY Romero říká, že nastává doba, kdy "se nám filmy dějí"._____ Syžet je romerovsky promyšlený do nejmenšího detailu a drží se žánrových pravidel, nijak se nevyhýbáme otevřené brutalitě a pulpovnosti (nemocnice, amenita...); výrazný odklon přichází ve filozofizujícím závěru, který se dá pokládat za uzavřený a vybízející nikoliv k činu, ale přemýšlení ("Are we worth saving?")._____ Přes CLOVERFIELD, který se kvůli své originalitě musel adaptovat na žánrová pravidla katastrofických filmů a REC, který byl působivější kvůli náznaku příiběhu a zaznamenávání živě se zde setkáváme se spojením obou předchozích, mnohem rafinovanější vypravěčskou strukturou a osamostatnění těchhle "šoufl filmů" s promyšlenou kompozicí, vsázejících na infarktových zvukových efektech. Romero se tak tímto řadí k filmařům typu David Cronenberg či David Lynch, kteří jsou před ostatními o pěkný kus napřed. Přijemná žanrová intenzifikace. :-)_____ Jenom bych chtěl poznamenat, že Rob Roy, Silas a Scrytcher jsou p.če. Děkuji za pozornost... I Ty, Visáčko,stryko? :-( ()
Moderní kabát Romerovi sluší. Zombie film optikou laciného found footage, ale s natolik bravurním střihem, dějovou nepředvídatelností a stylistickým rozměrem, že výsledek je takřka ojedinělý a fascinující. Velmi znepokojivá, filmařsky zábavná a obsahově komplexní studie globálního chaosu skrze partu odhodlaných přeživších, snad lepší adaptace World War Z než Forsterův stejnojmenný film... 80% ()
Galerie (39)
Photo © The Weinstein Company
Zajímavosti (12)
- Dokument uvnitř filmu se nazývá "The Death of Death". To je také název čtyřdílné minisérie od stejného režiséra. (Musak)
- Jedno z policejních aut v televizních záběrech má na střeše číslo 666, tedy filmu příznačné ďáblovo číslo. (Corpsegrinder)
- Když Debra prezentuje jednu z kamer na které bylo natáčeno, mluví o HVX-200 high definition kamera. Ve skutečnosti ale drží v ruce kameru DVX-100A. (Musak)
„Bůh nám změnil pravidla. A k našemu údivu jsme podle nich hráli“ Není s podivem, že nejvýraznější filmy usilující o dojem reálného záznamu skutečnosti pracují s nějakým neštěstím (Záhada Blair Witch, Monstrum). Lidé své nitro nejlépe odhalí během vyhrocených situací a navíc – je-li v tom násilí, je to divácky atraktivnější. Zatímco španělský [REC] plnil primárně funkci zombie hororu, teprve sekundárně funkci sociálně-mediální kritické sondy, u Deníku mrtvých od otce žánru je tomu naopak. Krom pár dobře načasovaných šoků, účinkujících jako prevence před vaším usnutím, George A. Romero nechce, abychom se báli, ale abychom přemýšleli. ___ Panika začíná kvůli fixaci společnosti na sdělovací prostředky. Televizním zprávám bezmezně věříme a když nám dávají důvod k panice, panikaříme. Zjevný je posun od slyšeného k viděnému, ale jinak se toho od Wellsovy Války světů tolik nezměnilo. První minuty jsou skutečně pojaty tak, abychom váhali, nešlo-li o mediální kachnu a není-li všechen ten chaos z velké části dílem lidské představivosti. O příčinách šíření nákazy nevíme nic, v zombie se možná dokonce mění každý, kdo zemře jinak než zastřelením do hlavy. A zabitých je hodně. Nejhorší noční můra unikla z říše fantazie, kde už ji lidé nedokázali déle udržet. ___ Veškerá populace se stává účastníky extrémního sociologického výzkumu a Romero s ještě větší škodolibostí než třeba v Day of the Dead představuje všechny rozměry lidského hyenismu. Vládu přebírají do rukou jindy (i v jiných Romerových filmech) šikanovaní černoši. Minoritní skupina v žádném případě nezahodí šanci být alespoň do konce světa skupinou majoritní. Studenti, kteří s pocity vítězů opustili své domovy, cestují zpět, myslíc si naivně, že budou přivítáni s otevřenou náručí. Cynický vysokoškolský profesor shazuje intelektuálskou masku a vybaven lukem přepíná do rambo modu. Pozoruhodné je chování kameramanů (jeden stálý a několik příležitostných). V nejabsurdnější scéně dva z nich pasivně přihlížejí útoku zombie na bezbrannou oběť. Kvalita a exkluzivita zaznamenaného pro ně má vyšší hodnotu než lidský život. Něco podobného se opakuje v závěru filmu. Jistá scéna vtipně kopíruje scénu ze začátku, kdy šlo pouze o realizaci studentského snímku. Ale vážně lze říci, že druhá verze je reálnější než první? Není film jako film? Z jistého hlediska nikoliv, ve druhé verzi pronásledovaná hrdinka nemá „lživou“ tmavou paruku a na okamžik ukáže poprsí, což vždycky svědčí o větší upřímnosti, ne? ___ Za největší slabinu Deníku mrtvých jsem původně chtěl (kromě angažování ochotnického divadla) označit přeříkávání většiny idejí filmu (co nenatočíš, jako by se nestalo) protagonistkou, která natočený materiál dodatečně upravila (velmi mazaný tah režiséra, který se nechce ani u podobného projektu zříct možností moderního filmového média) a jejíž film v podstatě sledujeme. Jenže vyřčení jedněch idejí dává prostor jiným a pak – něco jiného nám Debra říká „svým“ filmem a něco jiného Romero tím, že nám „její“ film ukazuje. Kdo je původcem které myšlenky, kdo je vůbec autorem? Těžko určit. Záleží na tom? ___ Záludnost filmů jako Deník mrtvých spočívá v jejich mimořádné podnětnosti, která mnohdy vede k objevování nezamýšleného, k hledání paralel a metafor vzešlých z hlavy diváka, nikoliv autora. Ale vlastně… proč ne? Romero nám dává k dispozici hřiště, je pouze na nás, k jak složité hře jej použijeme. Ta první mě bavila na rovině pudové i intelektuální. Jaká bude druhá, nedokážu odhadnout. Tím víc se těším. 90% Zajímavé komentáře: tombac, betelgeuse, Visáč, 2-Xtreme, Sobis87 () (méně) (více)