Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Pán Nikto
Režie:
Jaco Van DormaelScénář:
Jaco Van DormaelKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Pierre van DormaelHrají:
Jared Leto, Diane Kruger, Sarah Polley, Rhys Ifans, Juno Temple, Natasha Little, Toby Regbo, Laurent Capelluto, Ben Mansfield, Thomas Byrne, Linh Dan Pham (více)Obsahy(3)
V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora)
Recenze (1 293)
Mr. Nobody je precizní hrou s cestováním alternativními světy, správně zamotanou, akorát dojemnou a především neunavující. Každého, kdo se na tohle pozoruhodné dílo teprve chystá, musím upozornit, že v takto zamotaném dramatu je třeba se soustředit na každý detail a ani jednou nepolevit pozornost. Jakmile jednou odvrátíte zrak, už vlastně nevíte, na jaký život ústřední hrdina právě vzpomíná. A žádný z nich nebyl kvalitativně jinde, než ty ostatní. Za dva týdny tomu budou dva roky, co jsem si střetl cestu s Panem Nikdo a stále ve mně nepolevily prazvláštní pocity po zhlédnutí samotného filmu. Dávám si za povinnost si je v budoucnu opětovnou šancí tomuto filmu konečně urovnat. ()
(9/10). Film, který se zasloužil o moji lásku k filmů. Film, který mě uhranul svým náročným, ale přesto nádherným a poutavým příběhem. Jared Leto, který se touto rolí zasloužil o místo na mém seznamu nejoblíbenějších herců. Moc moc hezký film, který není obyčejnou romantikou, ale také komplexním uměleckým dílem, který může být vhodný i pro méně náročného diváka, jakým jsem byl já, když jsem tento film viděl. Bylo mi asi 14 let, bratranec mi tento film doporučil a od té doby miluju filmy, složité přímo zbožňuji a za všechnu tuhle lásku k filmům vděčím právě Mr. Nobody. Prostě srdcovka. ()
U filmu s výraznou výtvarnou stránkou, který si navíc hraje s narativní strukturou vyprávění, si musíme položit otázku, zda to vše nebyl pouze zbytečný a do sebe zahleděný pokus o opus. I když film svou líbivostí a zdánlivým klouzáním po povrchu může vyvolávat pocit, že není ničím jiným než jen nesourodým gulášem režisérových nápadů, nabízí mnohem více. ________ Film upomíná na Platónovo „Poznání dosáhneme rozpomínáním.” (pro film parafrázujme jako: Klíčem k poznání je cesta zpět na začátek), což se nakonec objeví jako klíčové.________ Při pohledu na dokonale vypiplanou formu se nevyhneme debatě o zobrazovacích prostředcích kinematografie ve vztahu k příběhu, vždyť pro mnoho lidí se Mr. Nobody stane synonymem pro "filmový look". ________ Očekávám, že tento film stejně jako Fontána před čtyřmi roky rozdělí filmovou obec na dva tábory, jeden bude unesen smrští nápadů a propojením mezi filosofií a metafyzikou, ten druhý bude brblat o povrchnosti, naivitě a přehršeli nápadů (to však dostává lehce na frak, když vezmeme v potaz, kdo byl oním Architektem). Přiznám se, že po prvním zhlédnutí jsem se řadil spíše k první skupině, ale následující projekce mě utvrdily v tom, že Mr. Nobody nabízí pouze cestu k rozvíjení ve filmu hrubě načrtnutých myšlenek a nepřináší do žánru mind-fuck nic nového. Ve srovnání např. s Věčným svitem neposkvrněné mysli (na který film upomíná minimálně třemi přímými odkazy) chybí postavám životnost, necítíte s nimi silnou intimitu jako s Joelem a Clementine (ano, dá se to částečně omluvit osobou Architekta, ale na to teď nehraju). ________ „You have to make the right choice. As long as you don't choose, everything remains possible." ()
Vyborne zpracovani, super zahrano, excelentne napsano, jasnych 5*, po dlouhe dobe. ()
Snimek, ktery me po delsi dobe zaujal. pribeh vyborne propracovany, narocny na pozornost (tady se rozhodne nevyplati usnout ani na 5 minut), ale co musim mimo jine pochvalit predevsim je kamera a pak take hudba a zvuk obecne. rozhodne se vyplati sledovat ve slusne kvalite a pri dostatku casu na vychutnani si celeho filmu. ani na chvili nevaham s ***** ()
Celou stopáž jsem měl pocit, že snad není možné z té změti vybruslit jakoukoli pointou. A ono je. Bohužel je veskrze jednoduchá a není 'tak' šokující a není ani podaná šokujícně a složitě. Jinak by byl Mr. Nobody bez diskuze aspirantem na brutálně nejlepší film posledních let. A proč? Protože má skvělé herce, scénář, režii.. a hlavně výborně vybranou hudbu. Hudební doprovod v podobě písní sedl do všech scén, jako by tam byl od nepaměti. Už dlouho mi nepřišlo vybrání písní tak citlivé a kvalitní. Na druhou stranu se nabízí myšlenka, že ona pointa je vlastně ve finále ta nejlepší, jelikož nevzbuzuje zbytečné množství otázek a nevnáší do příběhu hrst nelogičtností, jak se někdy stává. Extrémní množství režijních nápadů se mi bohužel ke konci trochu smíchávalo a nabyl jsem dojmu lehce přetažené stopáže. Nicméně film Mr. Nobody musíte vidět! ()
Komu se to nelíbilo, bude spořádán nemrtvými ještěry. ()
Zvláštní film. Nevím co si o něm myslet, tak si radši nemyslím nic. ()
Časoprostorově chaotický mišmaš, který vypovídá o životě jednoho človíčka, co by se mu mohlo přihodit, kdyby udělal tohle a nebo tamto. Nápad to nebyl špatný, bohužel realizace se mi moc nelíbila. Neskutečně dlouhé a občas vražedně nudné zpracování, při kterém bych si klidně mohl ohryzat nehty u nohou, kdybych si na ně dosáhl :))) Pustit si ještě jednou film Pan Nikdo, tak se ze mně stane Pan Mrtvola. ()
Od tohoto filmu jsem čekala hrozně moc, tak se není čemu divit, že mě zklamal. Jak už psala spousta lidí, je to velká změť krásných obrazů, ale ve výsledku nezůstane vůbec nic co by mě naplnilo oným užasným pocitem z dobrého filmu. Námět je sice zajímavý, ale provedení mi nesedí. To co bych ovšem na tomto filmu vyzdvihla je muzika, která celý film posouvá v hodnocení trochu výš. ()
Strašně zmatený a nic neříkající, jindy zas strašně emotivně silný. Výkon Jareda Leta prakticky drží celý film pohromadě, jinak by z něj byl strašný a nicneříkající slepenec tří dějových linek. ()
U tohoto filmu mě více než u jiných filmů hlodala jedna věc- velmi vtipné situace (zde nejvíce vybírání rodičů) by se měli transformovat do dalších vtipných situací, čímž se stává film kvalitní. Pokud je vtipu pomálu, tak to zase není ono. Ale stálé opakování něčeho je zase otrava (zde vysvětlování toho, jak to celé vzniklo). Prostě jsem stále ještě nenašla film, který by toto vyvážil rovným dílem. A už také chápu, co to znamená, když se film v půlce zlomí a je to něco jiného nebo opakujícího se. Určité lepší a nové záblesky v druhé polovině jsou, ale ten závěr to prostě kazí skoro úplně. V určitých chvílích mi to připadlo mnohem lepší než Počátek (tam je později jasně vidět jasný tah na branku, zde si můžete představovat a domýšlet, jak to skončí). Není zde celé srdce autorovo, ale jeho vlastní pojetí letu na Mars, včetně detailů ulízlých vlasů a způsobu přepravy, ho má nejvíce. Velmi mě potešila také podobnost malého a dospělého Nema v podání ve více než plné síle se vrativšího a krásně okatého Jareda Leta (teenager Nemo je spíš jako mladší bratr či ztracené dvojče Matěje Stropnického). Diane Kruger není jen hezká blonďatá tvářička z Troji, ale již herečka s výrazem a Juno Temple rovněž, i když by to chtělo ještě vylepšit a častěji měnit. Hudební prvky velmi potěší, ale později jsou prakticky skoro zbytečné a opět můj neoblíbený rozpatlaný a opakující se závěr upomíná k ošklivým dětským a bohužel prakticky vždy celoživotním traumatům. Ach jo, ale za to kouzlo okamžiku si to ty 4 hvězdy zaslouží. P.S. PRO TY, CO JIŽ ZHLÉDLI: A hodně mi vadí, že nebyl vysvětlen a dotažen konec nevlastního otce-měl Nemo skutečně věštecké schopnosti? ()
Pozlátko. Krásně nasnímané, naleštěné, prázdné hovno/sračka. Motýlí efekty a shody náhod, smrt, vztahy, osudy, náhody co nejsou náhody...) Zíváme a zíváme. Spousta otázek a čekáme a čekám a čekáme a sledujeme tuhle formálně brilantní povrchnost. Až do samotného záběru, kdy se před vámi tenhle film postaví jako superman, ale vy si nejste jisti, jestli si uvědomuje, že stojí se stáhnutýma kalhotama a působí dost trapně. Prázdné, nádherné záběry podtrhává nádherná hudba a říkáme si- konec mě jistě pěkně překvapí a všechno tohle mi pěkně vysvětlí. Heh. Vysvětlí. Ale s prostředníkem vztyčeným a zabořeným ve vašem mozku. Co je tady tak hrozně špatně? Že vás někdo tahá za nos a pak vám dá pointu, kterou by vymyslel i nalitej páťák co dvakrát propadnul. Film urážející intelekt diváků. Dvě za formální stránku filmu. Nic víc si tahle namachrovaná trapárna, co na vás dělá intelektuální ramena nezaslouží. Vážně ne. ()
Nemám slov. Tento film je opravdu zmatek, ale podle mě "spořádaný" zmatek. Dává spoustu otázek, na které časem získáte odpovědi. Příběh je ze začátku poněkud zamotaný, ale během filmu se všechny dílky dají dohromady. Příběh malého chlapce, kterému se rozvedou rodiče. Ovšem tak jednoduché to není. Jsme v budoucnosti roku 2092 a tento "chlapec", nyní už starý muž vypráví, jak se rozhodl. Jakou cestou se nakonec vydal? Zůstal s otcem. Nebo odjel se svou matkou? A s kým tedy opravdu zůstal? Na tuto otázku dostanete odpověď, ale popravdě, mě to trošku zklamalo. Úprava komentáře: Buď, anebo jsem to špatně pochopila :D. ()
Já někdy tak moc lituji, že Jared Leto neleze do nějakých normálních filmů. On je naprostým prototypem herce, ale možná právě proto si vybírá jen tyto "duchaplné" role. Uznávám, že to má myšlenku, je to hezky natočeno, člověka to trošku chytne za srdce a donutí přemýšlet. Nicméně, je to pekelná nuda! Dvě hodiny! Oproti Donniemu Darkovi, Osudovému doteku, Svěrací kazajce nebo dokonce i Devítkám, je to dost otravné. ()
To tedy bylo něco! I na malé ploše tv obrazovky působily některé obrazy přímo hypnoticky a dokážu si představit, že vidět film na plátně 5 hvězd dám bez mrknutí oka, i když jsem se v ději občas ztrácela (což byl možná i účel ?) ... Nicméně s výchozí myšlenkou naprosto souhlasím - koho z nás občas nenapadlo, jak jinak by se jeho život odvíjel, kdyby mu v nějakou rozhodující chvíli " nespadla bota" ? ()
Disputace nad životem v intencích filmů Terrence Mallicka, vyprávěná coby varice Náhody Krzysztofa Kieslowského a s hlavním hrdinou, který by byl rád Benjaminem Buttonem Davida Finchera. Bohužel, Mr. Nobody zdaleka nedosahuje takové soudržnosti a intelektuálního "zápřahu" jako díla výše zmíněných filmařů. Dormael opisuje kde může, všechno tu už ale bylo (nebo bylo vytvořeno lépe). Jedinou záchranou snímku - který zdaleka není zmatený tak, jak se mnohde píše (zato ve svých pointách je plytký dost) - je hravost a dílčí režijní nápady, které při sledování zachraňují alespoň před nudou. Víc ale od něj nečekejte. ()
Já bych z filmu vypích tři nejzásadnější momenty: 1) Čas je to, kvůli čemu se všechny věci nedějou naráz. 2) V šachách se tomu řiká nevýhoda tahu - když jedinej smysluplnej tah je netáhnout vůbec. 3) Dokud se nerozhodneš, všechno zůstává možný. // S jejich vědomím mi nepřijde podstatný a ani na místě rejpat se v tom, jak to teda bylo ve skutečnosti, případně hledat chyby ve sénáři atd., ale stačí mi užívat si ten hezkej a nadšenej pocit, kterej po dokoukání mám - protože ono ve výsledku to, jak přesně to bylo nebo nebylo, neni zas tak důležitý (princip je podobnej jako třeba u Big Fish). Podstatnej je totiž ten život sám o sobě, jeho možnosti a jejich průběh, podstatný je to, že ideální svět/život neexistuje ani s vědomím důsledků svejch rozhodnutí, všechno má svoje pro i proti a i když nám to ve schopnosti dělat "zásadní" rozhodnutí samozřejmě nijak nepomáhá, tak se s tim stejně nic dělat nedá (minimálně teda do doby, než čas ztratí svoji současnou lineární povahu). To se nejspíš stalo Nemovi: "Každý z těch životů je ten pravý, každá cesta je ta pravá - všchno mohlo bejt čimkoliv jinym a dávalo by to stejnej smysl" - ten "big crunch" nastal momentem jeho smrti, čas se začal vracet (resp. začal kopírovat opačnej směr, smršťování) a tak timhle vesmírnym pulzovánim prožil všechny životy, aby pak nakonec mohl na nádraží při odjezdu matky zvolit tu jedinou správnou, nám všem ale zapovězenou, variantu - a sice nerozhodnout se vůbec. Proto se mohlo stát cokoli, proto se stalo cokoliv, stalo se všechno a nakonec se nestalo taky nic (respektive všechno zůstalo možností), protože nakonec se rozhodl tu absurdní volbu v absurdní situaci, do který ho rodiče postavili, neudělat. Na city to asi trochu hraje, ale sledovat Nema, všechny ty jeho osudy, všechny ty line, všechny ty Nemy, který jsou vlastně tak jiný, ale pořád ty stejný osobnosti, to byl prostě zážitek. A city necity, to s tou "absurdní situací a absurdní volbou", do který jsou děti při rozchodech rodičů uvržený, to trauma dítěte postavenýho do naprosto nepatřičný situace a nucenýho dělat rozhodutí, který mu nepříslušej, který dělat nemá a ani nesmí, to jsem upřímně řečeno nikde jinde takhle trefně pojmenovaný a ukázaný asi neslyšel. Je tam spousta zajímavejch myšlenek, spousta promyšlenejch dialogů, spousta vjemů, který se na člověka valej jeden za druhym takovym tempem, že nakonec to působí až omračujícim dojmem (což může bejt dobře i špatně) - nade všim timhle ale pro mě zůstal ten hezkej pocit zase jednou z filmu, kterej je sice víc než cokoliv sladce romantickej, ale ničemu to vůbec nevadí; možná je diskutabilní, ale rozhodně ne hloupej; možná někomu nemusí sednout, ale neni to tuctovej film, jakejch jsou všude kolem mraky (i když podobnost s Butterfly Effect, Benjaminem Buttonem, Věčným svitem atd. se nabízí, ale jiný to prostě je). Jo a ze všeho nejsilnější mi přišla linie se vztahem patncátiletejch Nema a Anny. ()
Nesmírně fajnový film, který hojně využívá veškerých vychytávek. které tento formát nabízí. ()
Všetky vaše filmové priania a túžby budú vyslyšané. Pán NIKTO vám ich splní do posledného. Zahrá dobrú hudbu, predstaví postavy, ktoré si hneď zamilujete a prevedie vás životným príbehom (príbehmi) o akom ste už možno počuli, ale odprezentovaný vám bude vo forme akú ste určite ešte nevideli. Ak veľa ľudí hovorí o AVATAR-e ako o filme ktorý priniesol vrámci vizuálnych efektov niečo nové a inovatívne, tak o MR.NOBODY budú hovoriť niečo podobné, len sa to nebude týkať vizuálnej stránky, ale filmovej réžie a spôsobe rozprávania príbehu. ()