Gran Torino

Oldschool ako samotny Clint. Zeby mi to vadilo? Ani v najmensom. Linearnejsie to snad ani nemohlo byt, ale z kazdeho zaberu na mna salal feeling, ze to nakrutil clovek, ktory vie o com toci (i ked nie vsetko musel nutne aj sam si "prezit"). Miesanie viacerych tem je plynule, niektore obrazove metafory az mrazivo presne a zaverecny song melancholicko krasny. Sledovanie posobilo na mna ako popijanie kvalitneho vina, ktoreho chut som vedel vemi dobre odhadnut uz pred prvym duskom, ale prave mozno o to viac som sa na neho tesil. (14.12.2008)

Clint Eastwood se nebál použít již párkrát provařené téma rasismu a pouličních gangů a neměl ani strach z poměrně lineární dějové linie, on totiž vsadil na způsob uchopení celé věci. Nejprve vykreslit zatvrzelý a svérázný charakter starého válečného veterána a pak pohled na "neznámou" společnost přistěhovalců a začínajících gangsterů jeho očima. Nic velkolepého, okázalého nebo jakkoliv přehnaného, Gran Torino je jemný, uhlazený (kvalitní režie) a velmi citlivý příběh. Walt Kowalski, ač ví o životě a smrti více než o ní kazající kněz, teprve odhaluje, že není bambusák jako bambusák. Utváří si přátelství tam, kde by to nejméně čekal a jedná se srdcem na správném místě až do samého konce... Nádherný lidský film. 9/10 (28.12.2008)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)

Staronový Clint se s ničím nepáře a zde to platí dvojnásob. Drsné hlášky, sarkastický humor, zbraně, gang(y), rasizmus, dva domy, jeden starší labrador (ten náš je hezčí, zato divoký jako Walt Kowalski) a nakonec jedno Gran Torino z roku 1972. Toto oldschool drama o válečném veteránovi s pošramocenou duší, který zprvu odmítá asijské spolubydlící a nazývá je často označením "gooks", které se používalo americkými vojáky za války, po Changeling opět dokazuje, jakým je Clint kvalitním hercem a stále lepším režisérem. Jeho nevraživost ke všemu živému kolem něj je podána vtipnou formou a tak sice Clint prská na všechny strany, ale divák se spíše dobře pobaví a zároveň film nenudí. Změna je život, Walt se ale postupně mění a film si v sobě nese podtext, který nám říká pomož druhým a dojdeš tak k vykoupení. Postupně přituhuje a Walt, který má již mír v duši se musí rozhodnout, jak naložit se svým životem. Film je ze začátku konverzační přestřelkou vtípků a narážek, ale nakonec se z něj vyklube drsné drama, které je precizně natočené, skvěle zahrané a jako bonus si Clint i zazpíval. Poctivý kus odvedené práce a na starého pardála je to úchvatný výkon. (9/10) (01.01.2009)

GRAN TORINO je mistrovské dílo, které v Eastwoodově tvorbě zastává stejné postavení jako NESMIŘITELNÍ: v obou filmech vyzrálý a bilancující Clint tematizuje své postavení jako žánrové ikony (NESMIŘITELNÍ - Bezejmenný v leoneovské trilogii, GRAND TORINO - Drsný Harry v callahanovské pentalogii). Jenže zatímco v (anti)westernu se pomalu stával postavou, která si teprve musela osvojit zvyky a spočinout před námi jako nadživotní legenda, v thrillerovém akčním dramatu ukazuje, že je teď už někde úplně jinde (jak ideově, tak dobově jako prototyp určité postavy) a ukazuje se nám jako člověk. Jsem rád, že zrovna tenhle chlapácký a rozvážný film má být poslední herecký Eastwoodův počin, protože lepší odchod ze scény si zvolit nemohl (budete mít s filmem problém jen v tom případě, pokud vyžadujete návrat "osmdesátek" ala RAMBO či "krasosmutnění a překonání vlastních omezení" ala ROCKY). A ona přímočarost, schématičnost a klišovitost, která je správně oldschool, je výrazně narušena v závěru (žádné potěšení ze zasloužené odplaty se nekoná). Ale J.C.V.D., který z ikony také dělá člověka, je lepší. 10/10 (14.12.2008)