Zamrzlá země

Čirá beznaděj a deprese zfilmovaná do několika dějství v rámci proplétajících se osudů několika lidí a to tak, jak to umí zachytit pravděpodobně pouze severská kinematografie. Stačí pár desítek minut a je jasné, že zde není sebemenší šance na něco byť jen trošku pozitivního. Alkoholismus, drogy, zločin, nešťastné náhody a to vše šikovně namixováno tak, jak to umí pouze sám život, tj. v takovém nešťastném sledu, že si budete na gauči v jednom kuse zoufat. Produkce, neúprosná režisérská dikce, které žene celý film do jasně určené depresivní noty, ale i přesvědčivé obsazení, herecké výkony, počasí a lokace dělají na filmu své kouzlo. Tohle rozhodně nedoporučuji citlivým divákům s větší, než malou dávkou empatie uvnitř... (14.09.2014)

Pesimistické sociální drama, které divákovi představuje celou skvadru osudem drcených postav. Kdyby zůstalo jen u tohoto, asi bych film vypnul, protože zas tolik optimismu na rozdávání nemám, abych se dobrovolně nechal emocionálně ničit sledováním tématických střípků od křivd po sirotky. Naštěstí (pro mě teda na sto procent naštěstí) tohle Aku Louhimies svou šikovností nedopuští, protože celý film je koncipovaný jako povídkáč, přičemž jednotlivé postavy se poměrně frekventovaně setkávají, což zasádně odvádí divákovu pozornost od všudypřítomné pochmurné nálady. Odkaz například na Haoggisův Crash je na místě. Btw. pokud se k tomu dokopu, prostuduju hore uváděnou relaci s LNT. Dá se doporučit, něco přes sedm stovek zhlédnutí je málo. 90% (11.04.2015)

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)

Ve filmu se zkraje říká, že lidstvo došlo na konec. Z prolínajících se osudů pár jedinců by se tak dalo opravdu soudit. Je smutné, že s takovými stresujícími situacemi se nesetkáváme pouze ve Finsku, ale v celém světě. Pandemie stresu a jeho relativní neřešitelnost a bezvýchodnost. Některé situace byly pro mě až příliš syrové a nechutné tím, kam až a do jaké hloubky se může člověk propadnout ve svém zoufalství. Ještě smutnější je, že je to všechno uvěřitelné. "Hledání smyslu a smysluplnosti života je primárním motivem lidského chápání. Tato potřeba - stejně jako jiné potřeby - může být uspokojována nebo neuspokojena". (23.02.2012)

Tento film si u mě během první poloviny koledoval o vypnutí, možná jsem nebyla v tom správném rozpoložení a nebo jsem prostě jen takovýchto různých spletenců a propletenců osudů viděla poslední dobou až moc, stále se mi například vybavovalo polské ZERO. Vydržela jsem ale až do konce, neboť jsem trochu doufala, že po té náloži mizérie, depresí, alkoholových a drogových závislostí a postupném množení mrtvol, se dočkám alespoň úsvitu jakési naděje. Seveřani mají ovšem trochu jiný pohled na svět než my tady dole a zřejmě jsou všichni ovládáni trudnomyslností, zvláště v zimě, když slunce zrovna moc nevychází nad obzor. Celkově lepší průměr a méně nápadité než jiné filmy podobného ražení, musím ale uznat trochu s odstupem, že celková bezvýchodná atmosféra na mě přece jen zapůsobila a zanechala trochu skličující pocit, takže večer si pustím asi něco od Kaurismäkiho. (20.06.2010)