Mezi zdmi

Pohľad do prostredia strednej školy kdesi v 20. obvode francúzskej metropoly, Paríža. Pohľad do prostredia jednej triedy plnej študentov z druhej či tretej generácie usadených imigrantov, ktorí sa školským životom predierajú každý po svojom. Ich triedny učiteľ (François Bégaudeau), ktorý ich takisto učí francúzštinu, sa im snaží vštiepiť všetky možné vedomosti a to aj napriek prekážkam, s ktorými musí každý deň bojovať. V triede vznikajú rozbroje kvôli učeniu, ale takisto aj kvôli etnickému pôvodu či správaniu jednotlivých žiakov. Situácia sa vyhrocuje a vyžaduje si razantné riešenie. Samotný filmový námet vyznieva fajn, má poukázať na to, ako to v podobných školách zrejme naozaj funguje, ale finálne spracovanie so sebou neprináša takmer žiadnu satisfakciu a nenapĺňa očakávania. V mojich očiach funguje na tomto snímku len veľmi málo vecí oproti faktu, že s niektorými sa to naopak preháňa. Jednou z vecí, ktorá funguje, je zainteresovanie nehercov a ich výkony pred kamerou. Tie sú kvalitné a niekedy lepšie ako u niekoho, kto sa herectvu venuje na profesionálnej úrovni. Celá trieda týchto nehercov tak so sebou do filmu prináša značnú autenticitu a kultúrny mix moderného Francúzska 21. storočia. Človek si tak potom hovorí, či by nebolo lepšie poňať film ako autentický dokument niekde na skutočnej škole namiesto toho, aby sa točila dvojhodinová dráma. Koncept hraného filmu mi tu kazí niekoľko vecí. Za prvé je to dĺžka mnohých scén, ktoré sú až prehnane dlhé, plné rečí, ale v konečnom dôsledku absolútne prázdne a ničnehovoriace. Prečo sa hádať o "Africkom pohári národov" (aj keď ma futbalové narážky vo filme bavili najviac), keď by sa atmosféra dala budovať niekde úplne inde a pri lepšie napísanej scéne. Dĺžka tých mnohých "veľavravných" scén sa odzrkadľuje aj na celkovej dĺžke filmu, ktorá je v tomto prípade priam až prehnaná. Ďalším faktorom, ktorý som vo filme nedokázal zniesť, je zvláštne a večne premenlivé správanie viacerých postáv, najmä triedneho učiteľa. Ten mení názory a postoje pomaly z minúty na minútu. Kolegom odprezentuje nejaký názor, aby si ďalší deň protirečil. Aj keď je za tým akási učiteľská férovosť, aby ochránil aj triedu, ale zároveň sa držal predpísaných pravidiel, vôbec mi to do filmu nepasovalo a doslova ma to iritovalo. Práve tento faktor sa najviac podpísal na mojom zníženom dojme z celého filmu. Entre les murs niekto vidí ako film plný silných myšlienok a odraz doby. Z polovice môže mať ten človek pravdu, ale že by som s ním súhlasil aj pri tých silných myšlienkach, tvrdiť nemôžem. Ja v tom vidím ledva nejakú zmysluplnejšiu pasáž dialógu, ktorá by nebola znegovaná v ďalšej scéne. A odraz doby by bol odrazom ešte lepším, ak by bol pojatý dokumentárne a nie "klasicky" filmovo. Dielo hodnotím ako maximálny priemer, totálny stred. Ničím nedokáže poriadne zaujať a tým pádom ani nedokáže poriadne sklamať. Nič pri tomto diele neočakávajte, pretože to zrejme aj tak nedostanete. (19.02.2017)

Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film . . . . . . . . . . . Zlatá Palma (26.05.2008)

Erasmus je výměnný pobyt mezi školami, kde pár národnostní v žádném případě, NIKDY, nemůže chybět. Jednou z těch národností jsou Francouzi, druzí pak Němci. Zatímco Němci byli skutečně Němci, Francouzi byli skutečně Francouzi sotva z poloviny. To také ukazuje, jak těžké problémy si na svá břemena Francie za posledních desítek let, volnou imigrační politikou, naložila. To ve výsledku také znázorňuje tento film. Nejenom, že jejich studijní systém je víceméně na hovno, oni se učitelé snaží ještě studentům vyhovět. Abych pravdu řekl, tohle jsem v životě v českém školním systému nezažil. Ten když mohl, tak většinou ještě přidal na obtížnosti. Francouzi si za to ale můžou sami a problémy, kterými teď trpí se musí chtě nechtě prorvat. Mezi zdmi tak ukazuje tenhle problém z té nejzákladnější podstaty, ze školy, od kolikrát sotva patnáctiletých studentů, mezi kterými se nevyjímají jak Nigerijci, Korejci tak Albánci a samozřejmě Francouzi. Ti se melou jeden přes druhýho, nikdo nedokáže být pozadu, nikdo ale také nedokáže být zticha. Mezi zdmi je tak film, který je především plný naprosto perfektních dialogů, které v sobě skrývají stovky otázek na samotnou Francii. Také ale představují Francii současnosti a Francii budoucnosti. Není lehké si to uvědomit, ale je to tak. (27.04.2011)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $3,766,810║Tržby Celosvetovo $28,866,596║ (06.07.2010)

Scénář: François Bégaudeau, Robin Campillo, Laurent Cantet .. Středoškolský realismus. (09.12.2008)

Je skutečně velkým paradoxem, že nejrealističtější a nejlepší film o problémech současného českého školství natočí Francouzi. Nikdy by mne jako českého učitele nenapadlo, že se budu dívat na svého filmového francouzského kolegu a tak moc v něm uvidím sebe. Všichni, kdo nechápete, proč je v současnosti tak obtížné být učitelem, podívejte se na tenhle snímek. Česká realita je (samozřejmě mimo autonomní systém gymnázií) ještě o chloupek horší... (a to nemluvím o systému učňovského školství...o něm vypovídá spíše estonský Klass...) Laurentu Cantetovi se především nezvykle přesně podařilo vystihnout typologii složení průměrné třídy - nadaný a inteligentní Číňan (v české lokalizaci Vietnamec) sedící vždy vpředu, problémoví přistěhovalci z jihofrancouzských departmentů (u nás Romové) sedící naopak vždy až vzadu co nejdále od katedry, pro které je nepřekonatelným problémem již mnohdy jen přinést si pomůcky či vypracované domácí úkoly - jsou také zdrojem konfliktů; avšak agrese, alespoň tedy podle mé očité zkušenosti, je u nás spíše výsadou bílých českých dětí z rodin ze dna sociálního žebříčku. A zbytek třídy? Totální úpadek tradiční evropské vzdělanosti v kombinaci s nepřítomností elit (všechny nadané děti již dávno odešly na víceletá gymnázia a jiné výběrové školy) a s rezonancí duchovní krizí postižené materiálně kodifikované společnosti je ve výsledku hodně deprimující...a to nejenom pro učitele... Všimněte si také, že ve vzdělávacím ústavu tohoto filmu neučí žádný Afroevropan. Je to příznačné, stejně jako u nás - nikdo z elit nejproblematičtějších etnik dané společnosti (ve Francii přistěhovalci černé pleti, u nás Romové...) nedokáže dostatečně silně zvednout svou sociální kotvu a vymanit se z predestinace svého etnika - u nás je to ještě horší než ve Francii, my nemáme ani romské fotbalisty či jiné sportovce v reprezentačních výběrech... Podobné filmy: Oddělen, Klass, Monsieur Lazhar, Half Nelson (07.12.2008)

Francouzští My všichni školou povinní. Ano, opakuji svůj komentář použitý u Truffautova Kapesného, ovšem je to dáno tím, že tyhle dva počiny toho mají společného více než by se na první pohled zdálo. Akorát Mezi zdmi razí cestu "realita nade vše" takovým způsobem, až je to naprosto nefilmové (ve smyslu děje, gradace apod.) dílo. Být to regulérní dokument, tak by mi to přišlo ještě o stupeň lepší a smysluplnější. (26.04.2009)

Opravdu hodně reálně školní. Každý v tom musí vidět kousek mládí a "poznávat" typy lidí ze základky. Ve Francii je to ovšem mnohem větší psycho kvůli etnické rozmanitosti. Ty děti kolikrát ani neumí pořádně francouzsky. Člověk musel soucítit s učitelem, kterej se všech zastával a dvě píči ho ještě před třídou potopily. Pokud to takhle ve Francii půjde dál (jestli to tam tedy opravdu vypadá takto) tak za pár desítek let dopadnou jak ve filmu Absurdistán. Bílí učitelé tam marně diskutujou a filosoficky debatujou o kárných opatřeních a děti na to serou. :) Bavilo mě to. (10.02.2012)

90%. Ve finále to není zas tak silné, chyběla tomu nějaká tečka co by mě dorazila, ale jinak jsem tetelil a opájel autenticitou třídního prostředí. Tenhle film snad nemůže zklamat nikoho, kdo někdy chodil do školy. Třeba estonský Klass (nic proti němu, taky moc dobrý film) mi ted připadá jako hodně stylizovaná pohádka. (29.11.2008)

Cena z Cannes, výborné hodnocení od redaktorů prestižního francouzského filmového časopisu/revue Cahiers du Cinema... a přesto MEZI ZDMI není snobskou pseudiointelektuální nudou, která by se mohla zamlouvat jenom žabožroutům, ale velice inteligentní a citlivý film, jenž dokáže oslovit každého, kdo byl či stále je školou povinný. Nejedná se přitom o typicky "školní" film, který by měl tendenci mravokárně poučovat, přestože se staví na osvědčeném schématu inteligentního a chápajícího učitele vzdělávajícího rasově různorodou, neposlušnou třídu, a za postavami divák nevidí herce či figury, za dialogy nejsou cítit fráze a za filmem snahu vyvolat emoce osvědčenými postupy. Protože herci hrají v podstatě sebe, protože styl filmu je strohý, jak jen to jde, a vyprávění pracuje s modelovými situacemi, ale postrádá přitom dramaturgický oblouk a "pouze" s důrazem na co největší uvěřitelnost zachycuje jeden školní rok, MEZI ZDMI je tak působivé, se schopností oslovit napříč generacemi v různých zemích světa a přitom svého diváka nepodceňovat a vychovávat ho k zaujímání stanoviska vůči tíživé problematice i nechat ho si utvořit vlastní názor a pobídnout k diskuzi. Nebýt závěrečného pocitu mírné vykonstruovanosti u scény se zmínkou o Platónově Republice a nemít raději otevřeně angažovaná díla francouzské nové vlny v čele s těmi Godardovými před pozorovatelským umem Truffauta, šel bych na plné hodnocení bez rozmýšlení. 9/10 (17.01.2009)

,,PANE UČITELI, JÁ SE NENAUČILA NIC“...,,NEMŮŽEŠ CHODIT DEVĚT MĚSÍCŮ DO ŠKOLY A NIC SE NENAUČIT“...,,JÁ JSEM TOHO DŮKAZ“...,,ČETLI JSME PŘECE KNÍŽKY“... ,,- TY JSOU PĚKNĚ BLBÝ“..... /// Škola plná imigrantů – noční můra učitele. François neustále debatuje s 13 (15) tiletejma ,,houpacíma koňma“ o hovně (či co že to znamená slovo ,,Rakušanka“) nebo proč ,,konjuktiv“... (tuhle pičovinu neznám zase já...).... Sulejman, Bubakar, Khumba, Wei.....chtěj taky něco říct. Všichni melou, přeřvávaj se a já jsem mírně afektován. Proč jsem jen já, osoba s vytříbeným vkusem chtěl vidět tuhle .... (doplň si sám – prej škola hrou...)? ,,VY TADY DĚTI JENOM TRESTÁTE A NEMOTIVUJETE JE! (názor rodičů, pro kterej bych vraždil!!!) Porady učitelů – (jak na smrady) jsou podobně o hovně (bohužel zdražilo i kafe v automatu...). Prostě takovej pohled na školu plnou imigrantů. Sami si máme vytvořit názor. (Co my. Frantíci!) Snaha o nahlídnutí do ,,kultury“ školy, problémů, o pochopení studentů....tak to funguje výborně! Nenásilně, pomalu a samo. A závěrečná třetina – to už je střet ideí, plno (mých) negativních emocí a (zřejmě) přichází to, co jsem od filmu čekal. COPAK MÁTE ve Francii TĚCH ČERNOCHŮ MÁLO? Aha, já zapomněl... filmový zamyšlení na společenský téma. Rozhodně zajímavější než to naše. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Françoise Bégaudeau číst nebudu. 2.) Nikdy bych nenechal ze školy vyloučit studenta, kterýmu by hrozil návrat do Afriky. 3.) Thx za titule ,,fridatom“ a ,,Natálie Nádassy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.03.2012)

Já jsem naprosto spokojený človíček, protože znám dost učitelů (a školu vedle), tak vím, že takhle nějak to probíhá v reálu a ruku na srdce, je to někdy pěkná fuška na psychiku. Je to skoro umění udržet žákovu pozornost a já to skutečně obdivuji. Nedávno jsem se dozvěděla, že i pro autistické děti je zavedená pomoc v podobě pracovnic (zní to studeně, ale není), které jsou školené a mají empatickou duši. Celou dobu výuky je s tím dotyčným žákem v lavici a přesně ví, co dělat, když se tento žák prvního stupně na gymnáziu nějak projeví. Já tomu nerozumím, ale vážně klobouk dolů. A v tomhle případě jde také o skutečnost, kterou převedl samotný aktér na plátno a ještě si v něm zahrál. Ne vždy všechno dopadne k učitelově obrazu, ale za každou trošku pokroku patří takovým lidem velká chvála. (23.11.2016)

Z filmu čiší síla, která ovšem není patřičně završena. I tak jsem nadšen hereckými výkony všech neherců ... anebo to vlastně nehráli? Každopádně tahle cesta do hlubin študákovy francouzské duše ukazuje trend poslední doby ... že učit není žádný sranda a už vůbec ne ve třídě, kde je každý jiné národnosti. (25.12.2010)

Panu učiteli s láskou pro nové tisíciletí, ve kterém se profesoři ocitají na bitevním poli vzdělávacího systému. A pak, že dramatizace ubírá filmům na autenticitě. Naopak. Život v sobě skrývá tolik osobních dramat, že ani celé dějiny kinematografie ho nedokáží vystihnout. Tvůrcům filmu Mezi zdmi se však podařilo dostat k životu setsakra blízko, aniž bych ve filmu našel byť jen náznak čehosi umělého či nepřirozeného. (25.06.2009)

Trochu mi to připomnělo má rebelská léta na střední škole. Ale utvrdila jsem se v tom, že JÁ jsem opravdu byla andílek. :) (11.03.2009)

(1001) Jak pravil nejmenovaný pedagog FAMU: "Jestli takhle vypadá hodnověrný vzorek budoucí francouzské společnosti, tak je západní civilizace odsouzena k zániku." Vadilo mi dost věcí, předně to, že mě opravdu nebavilo se na film dívat. Nejspíš za to můžou moje latentní sklony k elitářství nebo co. Další věc, učitel se podle mě zachoval dost špatně, aniž by film nějak akcentoval to, že je to naschvál, že chce ukázat to, že i on je jenom člověk. Všechny ve filmu ukázané situace, které vedly k vyhrocení situace se Souleymanem například vyprovokovala Esmeralda, ale nikdo ji za to nikdy nepokáral, ani jí to nedal nijak najevo. Učitel problémového studenta po celou dobu hájil, ale nakonec ho potopil proto, že se nechtěl přiznat, že přirovnal studentky k rajdám. Zkrátka všechno, co se na plátně dělo, vedlo pouze k mému rozčarování, ale ne takovému tomu zdravému rozčarování, za které bych byla ráda. Ke zcela patologickému rozčarování, které jenom posiluje můj nezájem o ghetto filmy. K čemu je mi autenticita, když film vyvolává nulový dojem. (06.06.2011)

Tenhle snímek je svým stylem blízkým příbuzným italské Gomory. Tedy nejde v pravém smyslu slova o klasický hraný film, kde scénář předkládá divákovi nějaký příběh, nýbrž jde o hraný dokument, který děj na plátně podřizuje co největší autentičnosti prostředí, realitě chování filmových postav a celkové výpovědi o stavu francouzského školství. Je přitom nutné zdůraznit, že Laurent Cantet si nevybral nějaký extrémní případ, ale spíš běžnou školu z velkoměstské periferie s řadou dětí přistěhovalců a nepříliš motivované městské chudiny. Francouzské školství trpí obrovským záškoláctvím a kriminální činností, takže většina českých škol je v tomhle ohledu ještě na tom poměrně dobře. Na druhé straně mám dojem, že se snaží tenhle handicap dohnat. Vzhledem k výše uvedenému to není film zábavný, spíš jde opravdu o dokumentární pohled na danou problematiku. Celkový dojem: 80 %. (19.04.2011)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)

To snad ani nemohl být hraný film, spíš dokonalé využití principu cinema vérité. Prostě stačilo postavit kameru doprostřed třídy a nechat ji běžet... A že je o čem přemýšlet! Smečka drzých neurvalých spratků dokonale ilustruje krizi současného školství nejen ve Francii - demokracie všude a za všech okolností není a ani nemůže být všelékem, ačkoli za něj často bývá nesmyslně považována. Snímek navíc poukazuje i na problematiku přistěhovalectví a bariéru neporozumění v multikulturně složené třídě. Nezbývá než tleskat, když se za minimální peníz povede natočit natolik silné dílo s nepominutelnou výpovědní hodnotou. (23.01.2009)

|| Scenár: Francois Begaudeau, Robin Campillo, Laurent Cantet | Hudba: ? | Produkcia: Caroline Benjo, Carole Scotta | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Rozpočet: 2,480,000 € | Tržba: 13,221,320 € || (05.09.2011)