Habermannův mlýn

Působivý film na stále ještě aktuální téma odsunu Germánů ze Sudet. Válka byla, je a vždycky bude svinstvo, při kterém trpí všechny strany konfliktu. Z dobrého souseda se náhle stává agresor jen proto, že je stejné národnosti jako okupanti.... a když se lidi změní v dav, k lynčující lůze už schází pouze nepatrný krůček. Hrdinové filmu jsou snad až příliš bílé lilie a jejich protistrana, ať už esesácká nebo přizdičeská, snad až příliš špinavé svině, použití češtiny a němčiny někdy nelogicky přeskakovalo a možná by neškodilo malinko ubrat patosu a přidat minut (místy moc zkratkovité), ale stejně mě "Habermannův mlýn" potěšil a řadím jej k tomu lepšímu, co u nás po sametovém převlékání kabátů vzniklo. Milovníkům (milovnicím:-)) Karla Rodena pak nezbývá než sdělit: jeho úžasně vyžilý ksicht sice čumí ze všech plakátů, jeho role je nicméně vedlejší - z plátna takřka nesleze Mark Waschke coby mlynář Habermann. 77% (03.07.2011)

Je to dost dobrý film, který zcela přesvědčivě mapuje události za druhé světové války. Film jsem shlédl v kině. Téměř všichni herci zahráli skvělý herecký výkon. Překvapilo mě, že Karel Roden zde měl ne tak hlavní roli, ale i přesto potěšil. Film má temnou napínavou atmosféru, scény jsou reálné a velmi drsné. Hlavně konec byl dost drsný až se mi to moc nelíbilo, ale ve válce toho bylo o dost a dost drsnější. Hudba celkem příjemná. Nevím jak mám na tomhle filmu hledat chyby. Jak jsem psal, konec byl dost drsný, což není ani tak chybou, mě to nesedlo, nějaký herec by se tu taky našel, kterého bych z filmu vyřadil, to je asi tak všechno. Přesto povedený film v rámci žánru. Film hodnotím na 86% = **** (13.11.2012)

Film, který chtěl Juraj Herz dlouhou dobu natočit, slouží pro samotného režiséra k vypořádání se s minulostí, ale těžko může rozpoutat jakoukoliv diskuzi v současnosti. Problém s posledními Herzovými počiny je v tom, že nepřipouští jakýkoliv zásah dramaturga, což je na výsledné podobně znát, jelikož chování postav není dostatečně motivováno a psychologická drobnokresba je nahrazena hlediskovými záběry, celek se tříští do sledu nevalně propojených vypjatých scén. Nedostatky se ale předtím proměňovaly v klad, protože se forma podřizovala optice hlavní postavy, což je zde téměř elimonováno, a styl nebyl televizně konzervativní, ale mladicky výbojný. Veškerá podvratnost se projevuje pouze na významové rovině, kdy se pouze přepólovávají plusová a mínusová znaménka a s přibývajícími minutami je film čím dál tím víc exploatační. Z toho mi HABERMANNŮV MLÝN vychází jako nejslabší Herzův porevoluční biják určený pro kina, protože jde o dílo, které potřeboval tvůrce, ale ne diváci. (21.10.2010)

Když jde o mlýn, vždycky se něco semele. Ač je toto téma omíláno stále dokola, ukazuje pan Srdce zdařile i odvrácenou půlku prdele - národ ustrašených přizdisráčů a vymleté lůzy, kteří umí "ušlechtile" spustit náhon jen v případě, kdy jim nikdo nestojí na krkavici a jsou v přesile. To je pak docela mela a všichni jsou nemilosrdně hozeni do jednoho pytle. Na oddělování zrna od plev nikdo ani nepomyslí a jen ten opravdový, jedovatý námel přežije bez úhony každý režim, aby mohl dál mlít naprázdno pantem o národní hrdosti a vyšších ideálech. (18.11.2010)

Spalovač mrtvol Juraj Herz víc jak 50 let po válce resuscituje dávno mrtvý příběh, aby jej barvitě naservíroval současné generaci, která už nemá moc jasné představy o tom, jak to kdysi v pohraničí vypadalo a probíhalo. Mezi českými a slovenskými herci vsadil na prověřené koně typu Roden, Hrušínský, Hryc, Holub, Kronerová atd., část hlavních rolí pak svěřil zahraničním aktérům. Zjednodušeně se dá říct, že z Herzova pohledu šlo jak obsazením, tak dějově o sázku na jistotu - válečné příběhy civilistů dodnes mohou vyvolávat kontroverze a tím lákat diváka, pro nějž to může - ale nemusí - být i tak trochu cesta do hlubin sudeťákovy duše. Nemluvě o tom, že někdo (znalý historie vlastního rodu) může v příběhu poznat svého příbuzného - a podle charakterizace postavy se k němu buď nadšeně hlásit, nebo (což je možná častější případ?) jej definitivně zatratit. Velice pozoruhodný part sehrál ve filmu Jan Hrušínský, jenž do role sedl jako "prdel na hrnec" a předvedl "ideální" prototyp Čecha, jenž vyjde absolutně s každým a přežije úplně každý režim (a dost možná i atomový výbuch, jako jediný kromě krys). V globálu shrnuto jde o zajímavou podívanou s hezkým hudebním podkresem, režijně, herecky i kameramansky zvládnutou na solidních 85%. (24.07.2013)