Občanský průkaz

Mládežnická revolta v komančské rezervaci, při které se pila míchaná ohnivá voda, poslouchaly bubny západních šamanů a hledaly neválečné stezky, jak z toho pryč. Jarchovský skrz Šabacha zase pumpuje hořkosladko, ve kterém tentokrát díky věku a nevinnosti aktérů to alespoň trochu dobré prostřednictvím společných zážitků otupuje to zlé. Huhňající neherci v hlavních rolích do toho vnesli opravdovost nejistoty a snaživého amatérismu, což je zajímavý kontrapunkt k v tomhle směru elegantně učesaným Pelíškům. Kam náhle zmizel Macháčkův uvědomělý konfidentský soudruh? Utopil se snad v mastnotě svého účesu? (13.12.2023)

Jako obraz doby, která nelítostně rozdrtila každého s nevymytým mozkem, "Občanský průkaz" docela funguje. Ale ti (post)pubertální smradi mi lezli na nervy, jak už to u smradů v tomhle věku bývá, herecké výkony mě kdovíjak nenadchly, deklamování vypravěče bylo příšerné a česká undergroundová hudba, takový ten uvřeštěný soul s harmonikou, mi kroutila uši do ruliček. Kromě toho nevím, v jaké společnosti jsem to vyrůstala (ač o nějaké to desetiletí později), ale Husákovy děti z řad mých spolužáků se až na řídké výjimky nesháněly po cigaretách ani nechlastaly. Neměli jsme na takové číčoviny čas ani peníze a co se mě týká, ani pomyšlení. Já šetřila na skateboard, kolečkové brusle, magnetofon... Taky považuju za vhodné se zmínit, že nejsem příznivcem černobílého vnímání - vždyť i ta nejhorší doba měla svá pozitiva: například by mi vůbec nevadilo, kdyby zasrané technaře ještě před příjezdem do krásného údolí pod našimi Prdelovicemi čekal početný uvítací výbor s přilbami a pendreky... nebo aspoň s pochodněmi a vidlemi! 65% (02.01.2013)

Velmi svěží nahlédnutí do temné minulosti. Nejvíc mě zamrzelo, že velmi svižný začátek vystřídal trochu těžkopádnější konec. Jsem opravdu rád, že se objevil další film, který mladší generaci, ale i těm co už zapomínají, připomněl, jak moc to tehdy stálo všechno za hovno. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil až v 80´ letech a nemusel to prožívat naplno. A fakt mě rozčiluje poslouchat některý lidi v průřezu všech generací (tedy hlavně starých, ale i mladých), že to vlastně tehdy nebylo zas tak špatný, a že pivo stálo jen 1,50. (02.04.2011)

Ale ano, stále to funguje. češi točí tři druhy filmů a, z dob komunismu - které se většinou povedou. b, z dob nacismu - které se taky často povedou. c, ty ostatní, které jsou většinou sračky, čest výjimkám. Tenhle film patří do první skupiny a povedl se na výbornou. Trojan je jeden z mála režisérů, kteří dokáží natáčet konstantně dobře, a nezaváhal ani tentokrát. Boj party mladých čerstvých občanů proti režimu, postupně se vyostřující od uličnických kousků do boje téměř o život, je podán v několika dost rozdílných oddílech, film tak působí dost rozkouskovaně, ale hlavní dějová linie to celé spojuje výborně a tak v tom nevidím problém. Vypravěčský styl byl také vskutku dobrý nápad, takové filmy mně zaujmou okamžitě a tak mají hned plus k dobru. "dětské" postavy nijak kvalitně nehrají, ale jsou to děti, takže se spíše prostě chovají tak jak mají. Dospělí pak standart, s výjimkou skvělého Myšičky, jehož kreace v druhé polovině filmu nemají konkurenci. Potěšil i skvěle zvolený soundtrack, hlavně Dylanova ústřední písnička a jak jsem už napsal, vývin filmu spolu se stárnutím hlavních postav. Scéna na nádraží úžasně mrazivá.. (19.05.2011)

Pějme píseň dohola po dvaceti letech. A skutečně "konečně" se doba natolik pohnula, že dřívější odsuzované máničky mají dnes svůj vlastní černobílý film. Co bylo dříve špatně, je dnes dobře. Ok, kde je ale ta přidaná hodnota? Cestu na Plastiky vylíčíme jako nebe na zemi a vystoupení z vlaku jako peklo v socialistické kleci? Fajn, takže mi dejte vědět, až se někdy za dalších x let začne točit i o tom, jak se žilo uprostřed těchto extrémů. Není sice příjemné si přiznat, že člověk nemusel jít pro ani proti, ale i to byla realita. Nicméně vezmu-li v potaz realizaci Občanského průkazu z jiného hlediska, ocením například množinu dílčích gagů, které jsou natolik skvělé, že sami o sobě převyšují mnohé filmy, které spadají právě do toho kotle posledních nevyrovnaných dvaceti let. Ostatně by bylo mou chybou očekávat cele kompaktní film vzešlý ze Šabachových miniatur. Výprava je v pravém protikladu vůči nerealisticky pojatému Vyprávěj, které je emblematickým příkladem dalšího extrému zacházení s naší (nejen) normalizační minulostí. Dospělé herce nutno vyzvednout jako celek, nezklamal nikdo z nich, od stálic tvůrčího týmu Geislerové a Macháčka, přes poměrně neokoukaného Myšičku, stagnujícího Dulavu, až po klasické tváře Šulcové nebo Vlacha. Celkovou realističnost, která je největším plusem celého filmu, maximálně podpořili dobře volení mladí, kteří nechali svými přímočarými výkony hned několik generací koloušků za sebou. Bohužel takto ruku v ruce spolu s alarmujícími klady, ke kterým přičtu zejména ještě scénu vyhození mladé učitelky, musím ji zároveň odečíst za její zbytečné dvojité uzavření. V tomto kontextu lépe vyzněli i jinak naprosto amatérští Milenci & Vrazi. A samozřejmě mnoho dalších nadějných témat nebylo ukočírováno vůbec. Zejména pokus o emigraci, pravda o bratřích zakladatelích a nová generace rodiny fízlů. Suma sumárum jsem roztrpčená výsledkem jenž sice odpověděl veskrze kladně na mé letité výhrady vůči problémům českého filmu, ale zároveň nezapomněl jiné chyby více prohloubit. (04.11.2010)