Občanský průkaz

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje. (04.05.2011)

Zase další "hořká komedie". Mam pocit, že v ČR se točej už jenom hořký komedie a nejčastěji z období normalizace. Dá se z tohoto tématu vůbec ještě něco vyždímat? Kupodivu se z toho podařilo vyždímat film, kterej bych označil jako nadpůrměrnej. Čekal jsem sračku a musim uznat, že mě to docela bavilo. Ale bavily mě spíš vedlejší postavy jako fízl Kopta, tělocvikář Dulava nebo slizoun Macháček. Mladý (ne)herci se moc nepředvedli. Dneska jsem se díval taky na film Bastardi a musim říct, že tam mi neherci v rolích žáků připadali přesvědčivější. Mam takovej pocit, že tvůrci si dali víc záležet na tom, aby (ne)herce oblíkli do hadrů typickejch pro 70. léta, než na výběru samotnejch (ne)herců. A když už jsem nakousnul ty dobový reálie, tak jsem se musel smát, že v každý ulici je zaparkovaný bílý Volvo Amazon. Já myslel, že se to mělo odehrávat v Praze a né v Göteborgu. Co se týče samotnýho děje, tak ten je celkem o ničem. Parta mániček se schází na různejch místech, chlastaj nějaký hrozný patoky, nadávaj na komunisty a poslouchaj "stouny pyčo". Cartman by asi řek akorát "zasraný hipíci". Ale jakmile mě film začal nudit, tak v zápětí přišla nějaká ta lepší scénka, takže těch skoro 2,5 hod docela uteklo. Jak jsem napsal, považuju to za nadprůměrnej film a klidně se na to podívám za čas znovu. Ale dodávám, že žádnej zázrak to fakt neni a divim se, že to nabralo hodnocení přes 80%. (17.04.2011)

Velmi svěží nahlédnutí do temné minulosti. Nejvíc mě zamrzelo, že velmi svižný začátek vystřídal trochu těžkopádnější konec. Jsem opravdu rád, že se objevil další film, který mladší generaci, ale i těm co už zapomínají, připomněl, jak moc to tehdy stálo všechno za hovno. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil až v 80´ letech a nemusel to prožívat naplno. A fakt mě rozčiluje poslouchat některý lidi v průřezu všech generací (tedy hlavně starých, ale i mladých), že to vlastně tehdy nebylo zas tak špatný, a že pivo stálo jen 1,50. (02.04.2011)

Film s příjemným, svěžím a (až na pár výjimek) ne tak okoukaným hereckým obsazením, jenž ale, řekl bych, ocení hlavně nostalgičtí pamětníci zobrazené doby. Mně, člověku, který při sledování neustále nepřikyvoval a neříkal "Jo, jo, to je ono", protože to zkrátka nezažil, zbyl divně nesoudržný příběh uplácaný z různých epizodek, přehlídka typických Šabachových postav (takže také nic originálního), neskutečně dlouhá stopáž (zdála se mi bez legrace tříhodinová) a jinak nic moc. Zkrátka taková další variace na téma, které už tady několikrát bylo. (18.12.2011)

No, být trochu méně znalý praktik různých mediálních poradců, a nachytat se bez znalosti čehokoliv dalšího na heslo "od tvůrců Pelíšků", asi bych Českou televizi nevybíravě proklínal, že mi tohleto předhodila pěkně od osmi, ve svátek, když mám náladu právě na ty Pelíšky (že jo mámo). Je totiž nezvratným faktem, že Občanský Průkaz se vydává hodně jinými cestičkami - cestičkami, kde droboučké radosti a rebelie každou chvíli zasekne nějaká režimu podkuřující svině nebo sám systém, v němž si byli všichni rovni (dokud drželi hubu a krok a na nic se neptali a nic si o ničem nemysleli). Cestičkami undergroundu, náctileté rebelie, každodenního konfliktu s tím, že "je to složitější" (což leckdy bylo, ale někdy taky nebylo). Cestičkami toho, že sranda nejenom že někde končila, ale ani kolikrát nestačila začít. Pro mě je to velice dobrý a v mnohém poučný film, jehož tvůrci si ale nejspíš ukousli trochu větší sousto než předpokládali - i když chápu, že jde o adaptaci knihy psané formou deníkového záznamu, není podle mě pro tvůrce FILMU omluva, když se například vyjeví docela závažné skutečnosti ohledně postavy Jiřího Macháčka, a dál se to neřeší. Nebo když nastane magický realismus a Martin Myšička mluví ze spaní. Kromě tohohle ale není Občanskému Průkazu asi co vytknout - po technické stránce je to nádherná, atmosférická dobová podívaná (ze které jde v těch správných momentech i mráz po zádech), nevycepovaní mládežníci válí stejně jako zasloužilí matadoři svého oboru, a Kristýna Liška Boková roste do oslnivé krásy (herecké - do té fyzické už dorostla dávno;)). Jako divák bych si asi vybral ty líbivější, přívětivější a v podstatě pohodové Pelíšky. Z hlediska historického ale na plné čáře vyhrává Občiansky Preukaz. A takových filmů je nám taky zatraceně třeba. 80%, a první setkání určitě nebylo poslední... (06.01.2013)